RECENZE FILMU

Recenze na Iluzionistu přichází "trochu" se zpožděním. Snímek s českou premiérou v říjnu loňského roku bychom si ale jako oscarového kandidáta připomenout měli. Jeho nominaci v kategorii nejlepší animovaný film jsem zprvu vnímal jako milé gesto, které mělo přiznat kvality i klasické animaci. Brát ale Iluzionistu jen jako "nutnou položku na seznamu" by byla nakonec škoda. Je to totiž veskrze "krásný" film, který se tak trochu vrací o desítky let zpět, kdy bylo možné ohromit čistou a upřímnou atmosférou.

Režisér Sylvain Chomet, jehož silně stylizovanému Triu z Belleville se Iluzionista podobá až na animaci překvapivě málo, si bere to nejlepší z francouzské kinematografie a sám ze sebe, ale zápory nechává kdesi za sebou. Vzniká tak okouzlující snímek, který ukazuje kouzlo všedního dne a neobyčejnost obyčejnosti. Příběh o postarším iluzionistovi, jenž z Paříže cestuje až do Skotska, aby po cestě zjišťoval, jak moc se staré časy mění, k tomu ostatně vybízí.
Daří se navodit veškeré možné emoce od humoru až po nostalgii (jež převažuje) a vystavět zcela plnohodnotný příběh bez jediného slova, což dnes představuje unikátní přístup. Ano, Iluzionista je skutečně "němý", pokud nepočítáme abstraktní nesrozumitelné zvuky, které občas někdo vydává místo slov.
Je skutečně neuvěřitelně s podivem, jak málo to vadí pochopení příběhu. Vlastně mu to prospívá. Není tu totiž skutečně nic, co by bránilo naprostému proniknutí emocí na povrch, což dělá Iluzionistu zcela multikulturním, univerzálním a dává mu vlastnost, která francouzské kinematografii často chybí - tedy oslovit i někoho jiného než její příznivce.

Proto bych se nebál mluvit o Chometovi jako o geniálním režiséru/animátorovi. Protože ale dnes bývá slovo "geniální" znevažováno a zneužíváno na každého úspěšného filmaře, řeknu prostě, že natočit snímek tak jednoduchý tak plnohodnotným způsobem, je práce velmi schopného člověka.
Není tu totiž skutečně nic, co by Iluzionista neříkal, co by nestihl a od čeho by se kvůli svému "handicapu" jednoduché animované grotesky musel odvrátit.
Můžeme si jen postesknout, že původní scénář slavného komika Jacquese Tati, jenž se odehrával v Praze, se od nás přestěhoval za La Manche, ale vyčítat to Chometovi přímo by bylo nesmyslné. Navíc motiv mizející kultury varieté a music hallů se do Anglie hodí víc než do komunistického Československa a pokud by se film odehrával u nás, vyzněl by zcela jinak a musel by částečně být o něčem jiném, což bych vzhledem k povedenosti výsledku nepokoušel.

Pokud lze něco Iluzionistovi vytknout, je to jistý pocit "adekvátnosti". Tedy že je ten film tak dobrý proto, že si až moc dobře uvědomuje své klady a ví, že když se jich bude držet, nemůže šlápnout vedle. Kvůli čemuž nemá důvod více experimentovat. Vzniká tak jakási "uraženost" diváka z toho "že to vlastně špatně natočit ani nešlo, protože takovéhle ždímání emocí zabere vždy." Lidi, s takovýmhle přístupem to daleko nedotáhnete! Filmy jako Iluzionista tu jsou právě od toho, aby tyto premisy (v tomto případě "zakázkovou" nostalgii) plnily a není to špatně, stejně jako u dobré kriminálky není špatně, když je napínavá.

Tato krásná podívaná jednoduše naplno splňuje vše, co slibuje. A svým klasickým (i když nenechte se mýlit, počítače se taky zapotily) ručním zpracováním nabízí lákavou a příjemnou alternativu k dnešnímu CGI mainstreamu. Iluzionista je skutečně působivý snímek, který vás pohltí a dýchne na vás až překvapivě silně. Možná beze slov, ale rozhodně ne bez srdce. Právě to má totiž tak velké, že k životu nepotřebuje nic jiného.