RECENZE FILMU

Že George Clooney jede, jsme si říkali velmi nedávno. Protože ale milý, rozhodně však nijak výjimečný snímek Děti moje nesl rukopis i někoho jiného, můžeme si teprve dnes říct, jak moc jede... a kam. Den zrady (Ides of March) totiž vzal do rukou se vším všudy. Krom jedné z důležitých rolí se chopil i režijního křesla a scenáristického pera.

Březnové idy, jak by zněl název snímku v překladu, připomínají den, kdy byl na půdě senátu zavražděn Julius Caesar. Tyran pokukující po královském titulu mohl zradu čekat, proto ho ze všeho nejvíc překvapila účast jeho oblíbence Bruta. Však to znáte... Jak s touto notoricky známou událostí souvisí adaptace divadelní hry, nyní zfilmovaná, věnující se ryze současným (ne však těm skutečně se odehrávajícím) americkým primárkám? Tak trochu vůbec. A tak trochu vším.
Caesara, neboli kandidáta na prezidenta, ztvárňuje každopádně George Clooney a Bruta již ne stoupající, ale plně zářící Ryan Gosling. Ve filmu mají samozřejmě současná jména a nikdo nikoho nepobodá, nožů v zádech si ale užijeme poměrně dost.
Přišlo by mi divné vám vzhledem k parafrázi v názvu zatajovat, že se Gosling, zásadní část Clooneyho volebního týmu, během vrcholící kampaně ke svému šéfovi otočí zády. Otázkou proto je, jak a proč k tomu dojde, což už samozřejmě neprozradím, protože v tom tkví smysl snímku. Navíc se to stane jinak, než by se dalo očekávat. Není zas tak přehnané tvrzení, že tu každý zradí každého, a proto se vlastně není na koho zlobit. Caesar zkrátka není ten hodný a Brutus ten zlý. Opačně to ale taky neplatí.

Clooney se tu zdaleka ne poprvé (Dobrou noc a hodně štěstí, za což byl i nominován na Oscara za režii) pouští do angažované politické hry, kde se snaží o upřímný, kritický, ale nepřetažený pohled na nejvyšší americkou politiku. Tedy samozřejmě upřímný, kritický a nepřetažený z jeho pohledu, ale jak tomu tak bývá, v politice neexistuje nestrannost. Nutno podotknout, že v rámci možností se Clooneymu daří zachovat jistý nadhled (přinejmenším zdání nadhledu), protože alespoň neprozrazuje, jestli jsou podle něj "hodnější" demokrati, nebo republikáni. Zato se ale značně levičácky staví proti politice jako takové a ukazuje ji jako místo, které semele veškeré morální hodnoty.
Dosahuje toho hlavně skrze deziluzi zprvu (nejspíš?) relativně naivního Goslinga, který během snímku zažije přechod od zapáleného mladíka k chladnokrevnému kariéristovi - to je zatím první informace z recenze, která se dá považovat za spoiler, protože právě tato premisa dává snímku účel a pointu.
Na druhou stranu nezmínit to by znemožnilo se filmu jakkoli věnovat. Je vůbec zajímavé, jak Clooney z příběhu zcela odstranil "politické" aspekty politiky, tedy volební programy, střety názorů, plnění slibů, a věnuje se pouze politice jako mašinerii, co vás semele, ať už se jí do cesty postavíte, nebo se snažíte uskočit. Tím na jednu stranu dosahuje silnějšího filmu, na stranu druhou tím politiku až démonizuje, protože jí bere účel.

Opět předvádí maximálně minimalistickou, konzervativní filmařinu, jako by se jednalo o práci sedmdesátiletého režiséra ověnčeného akademickými cenami všeho druhu. Točí dokonale odosobněle a chladně a já se nemůžu zbavit myšlenek na Michaela Hanekeho, což je poslední člověk, kterého by mě napadlo s Clooneym srovnávat.
Na druhou stranu to perfektně pasuje k tématu. Jen mi vadí jistá okázalost a pocit sebedůležitosti nebo snad drzosti. Nadávat na politiku v dnešní době přece dokáže každý. Vlastně bych za odvážné považoval spíš se jí zastávat, jen si to představte: film, jehož pointou by bylo, že si máme politiků vážit! Nejspíš se nedočkám, protože tak odvážný nikdo není.
Den zrady naštěstí není prvoplánový, uřvaný ani uraženecký a graduje zcela uvěřitelně. Vše pasuje dohromady jak kvalitní puzzle, jen mám trochu pocit, že Clooney tu akademicky přesně a s pocitem mesiáše přednáší něco, co všichni dávno víme. Chvilku jsem se cítil asi můj známý, kterému prý na výměnném pobytu ve Francii vysvětlovali princip splachovacího záchodu.

To je ale vlastně jediná (i když alespoň pro mě docela zásadní) výtka tomuto snímku. Pro mainstreamového diváka a běžné fanoušky Clooneyho a Goslinga bude Den zrady naprosto neatraktivní, což samozřejmě považuji za klad, těm, kteří se považují za "náročnější" zákazníky, dá ale vlastně vše, co slibuje. Výsledný dojem stejný jako u Dobrou noc a hodně štěstí, čili nejspíš přesně Clooneyho záměr.
Na samotný závěr musím zmínit ještě herce, kteří jsou skvělí, jak se sluší a patří. Krom omílaného Clooneyho s Goslingem se předvedou ještě Marisa Tomei, Philip Seymour Hoffman a Paul Giamatt.
Nakonec dávám úplně stejné hodnocení jako Havaji Děti moje, což jen dokazuje nulovou výpovědní hodnotu snahy převést kvalitu filmu na procenta. Že je to zážitek na zcela jiné úrovni, prosím nezapomeňte brát v potaz.