RECENZE FILMU

Margot Robbie jako světoznámá krasobruslařka Tonya Harding v černé komedii inspirované samotným životem. Tonya Harding je známá nejenom svými výkony a úspěchy, ale také svou stinnou stránkou. Nový film pojmenovaný jednoduše Já, Tonya se nám snaží její celý životní příběh přiblížit a nebere si přitom žádné servítky. Novinka byla jmenovaná v několika kategoriích na Zlaté Glóby a nakonec se jedna z nich proměnila. Je ale Já, Tonya skutečně tak skvělým sportovním, životopisným a komediálním filmem?

Pokud tuto krasobruslařku vůbec neznáte, berte to jako plus. Její příběh byl tak mediálně sledovaný, že jsem o ní měl ponětí i já a to tento druh sportu vůbec nesleduji. Což je pro mě nevýhodné, jelikož jsem tak trochu tušil, jak se příběh bude odehrávat a jak Tonya nakonec skončí. Moment překvapení je přeci jenom fajn.

Film začínáme tím, že nám všichni zúčastnění, tedy samotná Tonya, její manžel, matka, její samozvaný bodyguard, novinář, trenérka (možná jsem na někoho zapomněl) na přeskáčku vypráví její život zpětně před kamerou. Jejich vyprávění a poznámky slyšíme a vidíme po celou dobu filmu. A k tomu všemu, což mě hodně vadilo, se občas jejich postavy v příběhu, který je vyprávěn formou flashbacků, zastaví a něco trefného řeknou divákům do kamery. Takže to najednou nevypadá jako normální životopisný film, ale spíš jako dokument. Naštěstí těchto výlevů tam je jen pár, ale i tak dokážou zamotat hlavu. Zpětně vyprávějící manžel vám řekne něco, co je v rozporu s tím, co řekne do kamery Tonya a zároveň vám pak „mladší verze“ jí samotné, řekne zas něco jiného. Vím, je to zmatečné, ale až uvidíte, tak pochopíte. Proto je občas pro diváka těžké rozpoznat, kdo vlastně mluví pravdu. Následně pak daná událost není ani vysvětlena, takže stále bádáte. Naštěstí to jsou maličkosti, které hlavní dějovou linku neohrozily.

Tonyu zde sledujeme od samotného začátku, takže jako malá se v příběhu objeví coby čtyřletá a už bruslí jak profík. Vidíme její despotickou matku, která pro vulgární slovo nejde daleko a facka či pěstí k malé Tonye není ničím výjimečným. Navzdory této těžké výchově (otec je opustil - nedivím se mu) se Tonya ve svém nadání od Boha zdokonalovala a stala se nejlepší krasobruslařkou. Pro příklad, jako první Američanka skočila trojitého Axela (Prosím nechtějte, bych vám popsal, jak se to skáče. Je to prostě hodně složité!).

Její život ale nebyl jen samý úspěch. Měla od slibné kariéry chvilku přestávku, její manžel ji podobně jako matka mlátil a dokonce po ní vystřelil z pistole. Navíc, byla obviněna z útoku na konkurenční krasobruslařku Nancy Kerrigan. K tomu incidentu vám už víc neprozradím, protože je z filmu to nejzajímavější.


Největším problémem celého příběhu je to, že na ledě s nazutými bruslemi moc času s Tanyou nejsme. Film spíš řeší její soukromý život. Což v jejím případě bylo nechat do sebe mlátit ostatními. Domácí násilí, svatba, rozvod, opět spolu, opět od sebe, zákaz přiblížení apod. Nebudu ale příliš kritický, když už jsme na ledě a Toyna to rozbalí, tak musím uznat, že si to fakt dávala. Z otoček a jejího provedení se mi nejednou zamotala hlava. Herečka Margot Robbie se toho ujala skutečně na výtečnou a její půlroční přípravný trénink byl poznat. Je pochopitelné, že ne všechny sestavy a skoky by zvládla (a jelikož na ty složitěji nemohli sehnat pravou krasobruslařku), jsou některé kreace dodělány trikově. Když se na to zaměříte, poznáte to, ale nějak to při sledování nerušilo.


Tonyin příběh je zajímavý. Zajímavější ho dělá nádech černého humoru. O úsměvné až legrační momenty se zde stará hlavně matka v podání herečky Allison Janney (opravdu dobrý výkon). Dále za zmínku stojí bodyguard, jehož příběhy a představy mě několikrát pobavily. Taková srandovní postavička. Film se ničeho nebojí. Mluví se zde sprostě, teče krev, několik erotických scén se našlo a kráčí se zde za jedním cílem - odvyprávět příběh této krasobruslařky zábavně, ale i pravdivě. Pochybuji, že tomu skutečně tak bylo, protože mi převážná část lidí lezla na nervy a působila jako idioti. Chtělo se to odvyprávět poutavě a zábavně, což se podle mě povedlo. Moc autenticky to ale nepůsobí.

Já, Tonya není špatný film. Na mě byl ale moc dlouhý, hodně se na můj vkus řešil její soukromý život a problémy s násilím. Jelikož jsem věděl, jak její kariéra skončila, nedokázal mě příběh natolik uchvátit. Nejhůře jsem snášel lidi, protože se chovali nepochopitelně a nerozumně. Také mi nesedl styl vyprávění a to, že stejná herečka hrála jak patnáctiletou holku, tak i tu odrostlejší. Jako dokreslení znalostí je to ale fajn, na ledě se mi to líbilo a jako celek to asi šlo…