NÁZORY K FILMU
...
Zápalky. Klíče. Espresa.
Kdosi putuje kamsi, aby udělal... cosi. Podotýkám, že všechna ta neurčitá zájmena v předchozí větě používám zcela vědomě a doslovně. Málomluvný cestovatel vysedávající nad dvěma šálky espresa, který si s podivnými cizinci vyměňuje vzkazy v krabičkách zápalek, je svým minimalistickým projevem velmi podmanivý a neakční sled událostí vytváří jedinečnou atmosféru.
...
Tak to vidím já...
Krásný film. Možná budu znít divně vzhledem k zmínkách o pomalosti, ale mě skutečně velmi bavil. Jarmusch spojuje posedlost obrazem Van Santa se surrealistickou nevýpovědností Lynche, přidává vlastní fascinaci globalizovaným světem a mě to opravdu chytlo a nepustilo, ačkoliv nejsem schopný s jistotou vysvětlit, o čem přesně to bylo... i když teorii mám. 85 %
...
Isaach De Bankolé
Film má výbornou kameru, zajímavé herce, tajemný příběh, ale přesto děj nudí svojí rozvleklostí a velmi pozvolným plynutím...
Dvě expressa do dvou šálků...
Osamělý muž (Isaach De Bankolé) beze jména putuje španělskou krajinou a u kávy se setkává s tajemnými lidmi a sbírá indicie. Jaké jsou jeho úmysly a co se píše na vzkazech z krabiček od zápalek? Tato otázka mi byla z poloviny vysvětlena až ke konci filmu. Jim Jarmusch vytvořil jedinečný snímek, který zachycuje klidného, vyrovnaného a nenápaného osamělého muže - nájemného vraha. Nepoužívá zbraně ani mobil. Chodí v sedivém kvádru a každé ráno si zacvičí. Vždy si dá dvě expressa do dvou šálků! Trpělivě vyčkává na své tajmené společníky a pokaždé si s nimi vymění krabičku zápalek. V krabičce kterou dostane najde dopis (nevim co na nich bylo napsáno), po přečtení jej sní a zapije. Jedinečné záběry kamery (Christopher Doyle) a výstižná hudba navodili neuvěřitelnou atmosféru každého místa, kde osamelý muž byl.
Hranice ovládání mi dokázali, že i bez mobilů a bouchaček se dá vytvořit kvalitní a napínavý film!