RECENZE FILMU

Nový český snímek Hranaři se, stejně jako u nás každý druhý, rád pasuje do pozice spasitele. Stejně jako každý druhý tím ale pouze zakrývá škvár, jímž se stal. Ještě o něco víc než Kajínek a zhruba stejně jako Czech Made Man. Když jde totiž člověk do kina na film, ale dostane celovečerní blok reklam, kde si desítky postav povídají o nepostřehnutelných tématech, zato si ale každý za kamerou dává pozor, aby divákům neunikla značka vozu, který hrdinové řídí, stanice rádia, kterou poslouchají a novin, které čtou, něco je sakra špatně.

Přestože u reklam zůstanu, nepostavím recenzi na výsměchu product placementu, protože chápu jeho smysl a nutnost. Rozhodně nemám já ani nikdo jiný právo ho jako prostředek k podpoře drahé produkce vytýkat. Neschopnost Tomáše Zelenky ono nutné zlo vkusně skrýt se mi ostatně někdy zdála vtipná a scénám alespoň dodávala pointu, což je komodita, o níž mají Hranaři značnou nouzi.
Nejvýmluvněji Hranaře reprezentuje jejich vizuální stránka, která přesně odpovídá právě estetice zřejmě nejzbytečnějšího materiálu (co se umělecké stránky týče), jaký může filmový pás pojmout. Reklam. Hranaři jsou totiž krom mnoha různých produktů zároveň reklamou sami na sebe a vše, co v nich vidíme, slouží pouze jako nabídka ke koupi. U snímku, co má podporu "fondu boje proti korupci", nevím, jestli se tomu mám smát, nebo nad tím smutnit. Hlavně proto, že je mi jasné, že onen "boj proti korupci" má stejný smysl jako velký nápis "sleva" na dveřích Tesca. Lidi na to zkrátka slyší.

Vlezlé a výrazné melodie puštěné zbytečně nahlas prostupují asi čtyři pětiny stopáže, ocelově sterilní, neživý vizuál evokuje spoty nějaké automobilky a naprosto "nejprímovější" jsou woodovsky nevhodné záběry přítomné proto, že "jsou hezké" a "divák jimi bude tak potěšen, že si ani nevšimne jejich nemístnosti". Vše to bývají zbraně reklam. A v Hranařích nejsou zastoupeny pouze tehdy, když propagují nějakou značku, ale po celou dobu. Vzniká tím sice kvalitní, nicméně naprosto nezajímavá stylizace, která se bere neuvěřitelně vážně a nenabízí víc než povrchní nekonfliktnost (kterou ale podrývá stupidní děj).
Vrcholem, kdy se všechny tyto body spojují, bude asi chvíle, v níž postavy projedou po pražské magistrále u Národního muzea, což je pro Zelenku dostatečný důvod ke spuštění prostřihu plného záběrů na Václavské náměstí, přestože se na něm za celý film neodehrává jediná scéna ani na něj nevkročí některá z postav, který končí táhlým sjezdem kamery okolo zadku koně směrem k zemi. Očekával jsem, že až dojede úplně dolů, vyskočí z křoví Horst Fuchs a začne prodávat ultraškrabky. Nestalo se ale nic.

Evokuje ve vás taková prázdnota pocit, že se ve filmu nic neděje? Omyl! Zmatenost děje, který se věnuje asi dvacítce postav (představených nápisy blikajícími na plátně) je naprosto extrémní a divák nemá sebemenší šanci pochopit dění. Po hodině jsem nevěděl, kdo má být hlavní hrdina (to jsem naštěstí pochopil asi dvacet minut před koncem), co může být přesný cíl koho, kdo je hodný, kdo lže a co tu vlastně dělá Jan Tříska. Na většinu těchto otázek mi není nabídnuta odpověď. Myslím, že David Lynch by po zhlédnutí poprosil o dovysvětlující komentář. Co teprve hloupí lidé, pro které je snímek určen.
Hranaře paradoxně ocení jen ten, kdo se ani nesnaží filmy chápat a vnímá je pouze rekreačně. Ačkoliv jde totiž o "politický, akční drama-krimi-thriller", nevyžadují od diváka o nic větší účast než komedie Marie Poledňákové. Ve skutečnosti přímo doufají, že se divák nebude pokoušet o "aktivní sledování" a jen pasivně přijme předkládané, proto mu nebude vadit, že se nevyzná v nějaké "dějové linii" a podobných nesmyslech.

Poslední výrok vám možná přijde troufalý. Jak se pozná film pro hloupé lidi? No... Pokud někdo tvrdí, že zobrazuje situaci v ČR, přitom je ale jasné, že k podobným konfliktům u nás nedochází, protože by jich byly plné noviny (vražda novináře, dvojitá vražda dvou vysoce postavených, z nichž jeden je osloven "pane radní"), zřejmě spoléhá, že jeho diváci nad tím mávnou rukou. Jestli někdo tvrdí, že zobrazuje "reálné" zločiny, aniž by ale představil jediné "reálné" obvinění, musí si myslet, že jeho diváci mu prostě budou zobat z ruky. Nic na tom nemění, že "všechny postavy jsou smyšlené". Dr. Divnoláska také přináší zcela originální příběh, který na studenou válku pouze navazuje, zato ale přibližuje reálné poměry v USA. To Hranaři zobrazují kritiku něčeho, co neexistuje, nebo je to velmi výrazně a nepoměrně zveličeno.
To ani nemluvím o tom, že do role Američana byl obsazen herec s výslovností sovětského delegáta (jinak mám ale pana Třísku rád - není jeho chyba, že tu musí mluvit anglicky). To je spíš humorný detail.
Ano, jsem přesvědčen o tom, že Hranaři vznikali primárně s vědomím toho, že na ně budou chodit hloupí lidé, které ani nenapadne nad dějem přemýšlet a budou pouze rádi, že někdo říká "všechno je špatně", protože to my, Češi, tak rádi posloucháme.

Mrzí mě herecká jména, která přicházejí vniveč. Ani ne tak Jan Tříska a Jiří Langmajer, kteří mohli naprostou nesmyslnost a hloupost svých postav odhalit ze scénáře, ale spíš Saša Rašilov, jenž se měl konečně vymanit ze svých rodinných pout, v nichž ho mají někteří (včetně mě, přiznávám) stále zafixovaného. Jiných, například Michala Dlouhého, jsem si ve filmu kvůli přeplácanosti ani nevšimnul. Dámská část obsazení se pak musí potýkat s šíleně křečovitými scénami "obyčejných bohatých ženských", proto ani Kateřina Brožová s Vilmou Cibulkovou nemají šanci. O podivném hlasu Martina Dejdara, zřejmě odposlouchaném od Baleova Batmana, si jistě přečtete i někde jinde.
Melodramatický styl vyprávění, jenž opět odpovídá vývoji a sdělování příběhu v reklamách a který se svou nepatřičností v podstatě skvěle doplňuje s chuchvalcem postav a mimózním monologem Jana Třísky na konci, je pak posledním a stejně tak zásadním hřebíčkem do rakve tohoto filmu.

Ve výsledku jsou totiž Hranaři buď nesnesitelně nepřehlední, to když se čtyři postavy, o nichž nic nevíme (protože zapamatovat si jejich jména a funkce podle dvouvteřinového titulku je při jejich počtu nemožné), baví o neidentifikovaných komplotech, nebo trapní, když řeší své problémy dámy.
Jejich buransky z prstu vycucaná "sonda do českého korupčního prostředí" každopádně nemá žádnou výpovědní hodnotu, může leda fungovat jako naprázdno vykřiknuté obvinění bez důkazu a argumentu.
Technická stránka, která je velmi kvalitní, ale zcela bezduchá, dojmu spíš škodí, protože se při vyřčení každého nesmyslu tváří nesnesitelně vážně, asi jako když vede Charlie Sheen ve Žhavých výstřelech monolog u zrcadla a češe si vlásky. Hranaři nakonec působí stejně směšně, což asi není dobře.

PS: Den po publikování recenze jsem se dozvěděl, že oba scenáristé pracují v reklamní agentuře. No nezapadá nám to krásně dohromady?