RECENZE FILMU

Nicolas Cage je momentálně bezesporu nejvysmívanější herec Hollywoodu. A to ať se to jeho stále kdesi existujícím fanouškům líbí, nebo nelíbí. Může za to hlavně jeho nepochopitelný výběr rolí, protože jinak by teoreticky tento držitel Oscara měl co nabídnout. Hon na Čarodějnice, vypočítavá trikovka točená v Čechách, je ale další zbraní do ruky posměváčkům. Pokud si nějaký rozumný herec přečte takový scénář, rozhodně by na něj neměl kývnout! Ani když bylo jeho celoživotním snem zahrát si rytíře. To ale Cage nepochopil.

Žil byl jednou jeden rytíř (Cage) a jeho nejlepší přítel (Perlman). Jako účastníci Křížových výprav dobývali a plenili pohanská města. Jednoho dne ale Cage během bitvy zabil nevinnou ženu, což ho zcela rozhodilo. I s přítelem dezertoval. Cestou natrefil na město, kde řádí mor - proklela ho prý čarodějnice. Aby město vysvobodil, musí ji s družinou odvážných převést do jiného města (hradu), kde její kletbu zlikvidují mniši za pomoci kouzelné knihy. Asi tak lze ve zkratce popsat zápletku Honu na čarodějnice. Příběh sám je pak strašně nesmyslný. Plný takových logických bot, že se mi nechce věřit, že je neodhalili členové štábu, herci, producenti, uklízečky, kolemjdoucí. Věřte, že věta "kdyby jediná z postav uvažovala reálně, celý problém by ani nevznikl, natož aby byl tak fatální", nabývá po Honu na čarodějnice úplně nových rozměrů.
Několik nespoilerových příkladů:
1) Proč se Cage rozhodl přestat válčit zrovna teď? Copak během toho nespočtu předchozích bitev nezabil, popřípadě neviděl zemřít, jediného civilistu?
2) Proč veze družina čarodějnici za mnichy s knihou? Proč nepošle pro mnichy, nebo jen knihu? Víme přece, že kniha funguje kdekoli a používat ji může každý.
3) Proč dostane Cage hysterický záchvat, že už nemůže dál, když je cíl jeho cesty doslova na dohled?
4) Proč čarodějnice nejdřív předstírá, že čarodějnicí není, ale najednou zcela otočí a svůj původ staví na odiv, aniž by se stalo cokoli, proč by tomu tak mělo být? A proč to vůbec předstírala?
5) Proč má záporák tak šíleně komplikovaný plán, když jeho schopnosti by mu umožnily dosáhnout cíle mnoha jinými, nekonečně rychlejšími a snadnějšími způsoby?

Kdybych chtěl mít za sebou recenzi opravdu rychle, řeknu vám jen, ať si představíte Van Helsinga bez Sommersova upřímného elánu a Jackmanova charismatu. Ze snesitelné podívané se tak stává nestravitelná břečka, jejíž pár kladů mizí a moře záporů naopak získává nepříjemnou pozornost. Srovnání s Van Helsingem je opravdu zcela na místě - stejný přístup i smysl, navíc oba filmy vypadají stejně. (Hlavně design monster - že by to bylo tím, že oba se natáčely u nás?) Bohužel to, co pasovalo Van Helsinga alespoň k hranici průměru, u Honu na čarodějnice nefunguje. Sommers se podíval na pár klasik hororu a napatlal je dohromady, čímž měl alespoň nějakou (i když ne moc pevnou) půdu pod nohama. Dominic Sena (60 sekund s Cagem, Swordfish s Travoltou) nakoukal "úplně všechno" a splácal to dohromady. Je tu vidět 300, Pán prstenů, Království nebeské a všechna klišé s nimi spojená. Je vidět snaha, aby tu toho bylo co nejvíc, aby to bylo zábavné a zajímavé. Aby to byl mix všeho, co máme rádi. Na něco takového ale nemá rozpočet ani schopnosti, takže je to povětšinou smutně a nechtěně legrační. (Třeba když Cage zabije onu nevinnou ženu, vytahuje z ní meč a slyšíte typické tření železa o železo, jako když se dotknou dva meče. Že je žena oblečená v obyčejné plátěné blůze nikoho nezajímá, když je onen trademarkový zvuk tak cool. Nesmysl poukazovat na to, vím. Zvlášť, když je tu spousta větších, které nezmíním. Ale nedá mi to.)

Herci jsou pak nejmenší problém z toho všeho. Vlastně mám pocit, že všichni (i Cage) by mohli tvořit funkční osazenstvo fantasy filmu. Jen jejich postavy jsou tak nudné a nezajímavé, že si k nim nevytvoříme žádný vztah. Když pak umírají, je nám to úplně jedno. A to je asi největší problém. Všechny zápory, které jsem jmenoval. Celý ten číslovaný seznam nesmyslů. Na ničem z toho by ani trochu nezáleželo, kdybychom si mohli oblíbit hrdiny, fandit jim a doufat, že porazí zlo a zachrání svět (příkladem takového filmu budiž první Sommersova Mumie, ať nemusíme chodit daleko.) Protože se ale nic takového nestalo, protože jen sledujeme prázdné skořápky jdoucí na smrt a nudící se u toho, není možné se oprostit od všech těch hrůzných slátanin, které na nás z plátna padají.

A nakonec to všechno dopadne opět na chudáka Cage. Jako by za to mohl jen on sám. Ostatně jediný další, koho známe jménem, je Ron Perlman. A jemu nikdo béčka vyčítat nebude... od něj se nějak tak čekají. Kdežto nad Nicem jen kroužíme jako supové a čekáme na jeho další zaškobrtnutí, po kterém se už nezvedne a my ho slupneme k večeři. A on nám dává jednu šanci za druhou. Jeho "specifické" herectví tak vystupuje na povrch tím spíš, v jakých filmech se objevuje. A jen těžko můžu někomu odsuzování tohoto kdysi slibného herce vyčítat - on prostě nemá soudnost. A zatímco takového Čarodějova učně ještě Bruckheimer ošetřil štědrým rozpočtem, zde kvůli mizerným trikům (těm, kdy trik má být vidět, zelené plátno funguje očividně i v Čechách) není na co se soustředit. Jde jen trpět.

PS: Přirovnávat k Solomonu Kaneovi by bylo moc nefér - ten byl příjemným béčkem se stylem. A právě tím vším Hon není. Tedy až na to béčko.