Baker: Tohle je pro tebe. Odvádíš pro mě dobrou práci.
Krásnoočko: Já skoro zapomněl. On mi dal tisícovku. Myslím, že doufal, že tě zabiju.
(Oba se smějí.)
Krásnoočko: Ale víš, problém je, že když mi zaplatí, vždycky udělám svou práci. Víš to.
Baker: Ne! Krásnoočko!
(Krásnoočko ho skrz polštář zastřelí.)

Tuco: Na světě jsou dva druhy lidí, můj příteli. Ti, co mají na krku provaz a ti, co je odřezávají.

Blonďák: Tys možná riskoval, můj příteli, ale já tě odřezávám. Jestli snížíme můj podíl, mohlo by to ovlivnit mou mušku.
Tuco: Ale jestli mineš, měl bys minout velmi dobře. Kdokoli mě zradí a nechá mě na živu, neví nic o Tucovi. Nic!

Tuco: Hledám vlastníka toho koně. Je to vysoký blonďák, kouří cigáro a je to svině!

Tuco: Jsou dva druhy ostruh, můj příteli. Takové, které vstupují dveřmi a takové, které vcházejí oknem.

Tuco: Mám rád velké tlusté muže jako ty. Když padají, dělají větší rámus. A někdy nikdy nevstanou.

Blonďák: Jestli tví přátelé zůstanou ve vlhku, mohli by chytnout rýmu... nebo kulku.

(Blonďák počítá muže včetně Krásnoočka.)
Blonďák: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest. Šest, perfektní číslo.
Krásnoočko: Není náhodou trojka perfektní číslo?
Blonďák: Jo, ale v mý bouchačce je kulek šest.

Tuco: Potřebuju močit. Klepal jsem se v tom vlaku skoro deset hodin.
desátník Wallace: Jsi cítit jako prase. Nebudeme to dělat ještě horší.

Tuco: Jsem velmi šťastný, že jsi znovu se mnou! Jsme opět spolu. (Pauza.) Obleču se, zabiju ho a vrátím se.
Blonďák: Poslouchej, zapomněl jsem ti něco říct. On není sám. Je jich tam pět.
Tuco: Pět?
Blonďák: Jo, pět.
Tuco: Tak proto jsi přišel, Tuco. (Pauza.) To nevadí. Zabiju je všechny!

(Čte vzkaz od Krásnoočka.)
Tuco: "Uvidíme se brzy, id... id... idi..."
(Blonďák mu vezmu papír se vzkazem.)
Blonďák: "Idioti." To je pro tebe.

kapitán Unie: Ten, kdo má nejvíc chlastu, aby udržoval vojáky v lihu a posílal je na popravu... je vítěz.

Blonďák Joe: Na světe jsou dva druhy lidí. Ti s nabitou pistolí a ti, co kopou. Ty kopeš.