Laura Brownová: Když nenalézáte sama sebe, máte pocit, že se musíte zabít.

Virginia Woolfová: Klid nikdy nenajdeš tím, že se vyhneš životu.

Richard Brown: Paní Dallowayová stále pořádá večírky, aby přehlušila ticho.

(Richard si sedá do otevřeného okna.)
Richard Brown: Obávám se, že nebudu moci jít na ten večírek, Clarisso.
Clarissa Vaughanová: Ten večírek... Na něm nezáleží.
Richard Brown: Byla jste na mě tak hodná, paní Dallowayová. Miluji vás.
(Pohlédne z okna dolů a promluví zpátky ke Clarisse.)
Richard Brown: Nevěřím, že by mohli být dva lidé šťastnější než jsme byli my.
(A vypadne z okna.)

Leonard Woolf: Proč musí někdo umřít?
Virginie Woolfová: Leonarde?
Leonard Woolf: Ve tvé knize musí někdo zemřít. Proč?
(Virginie se podívá zvláštním pohledem na Leonarda.)
Leonard Woolf: Dávám ti hloupou otázku?
Virginie Woolfová: Ne.
Leonard Woolf: Zapomeň na to, je to hloupá otázka.
Virginie Woolfová: Ne tak docela...
Leonard Woolf: No?
Virginie Woolfová: Někdo musí umřít, aby si ho lépe pamatoval ten, kdo bude žít dál. Je to kontrast.

(Dopis Virginie Leonardovi.)
Virginie: Drahý Leonarde... podívej se životu do tváře... vždycky... se dívej do životu do tváře... a chápej ho takový jaký je... a na konci ho pochopíš... a miluj ho takový jaký je... a pak ho nech jít.