RECENZE FILMU

Historie se nikdy neopakuje, to je jen dějepisná iluze, co hezky a osudově zní, ale svět se kolem ní rozhodně netočí. Mění se situace, lidé, podmínky. Když třeba ten samý režisér pod záštitou totožného studia dá dohromady zčásti identický štáb, za úkol si dá natočit něco velmi podobného a zaměří se na to samé publikum, pořád to ještě neznamená, že výsledek bude zaručený. Důležité totiž je započítat ještě proměnné, a těch v případě Hobita není málo.

V první řadě už nejde o projekt vydupaný odhodlaným režisérem, disponující omezenými možnostmi i financemi, ale velkoprodukci navrženou tak, aby udělala tečku za věčnými problémy New Line a ještě nedávno krachujícího MGM. Jackson se chopil režie až tehdy, když o ni nikdo jiný (relevantní) nejevil zájem. Oproti těžce vydřenému Pánu prstenů tu máme dílo, jež nečelilo prakticky žádným produkčním limitům, což rozhodně nemusí vést ku prospěchu věci (a častěji nevede).
Od začátku jsme v souvislosti s tím především ptali, zda Jackson podlehne vábení technických udělátek a utopí se v lucasovsky megalomanské prázdnotě. To se naštěstí nestalo. Tedy ne v míře přesahující snesitelnost. Přesto není mnoho důvodů se radovat. Pokud Hobita vystihuje nějaký přídomek, tak je to "líný". A hned potom "zbytečný". Ano, tyto obavy se vyplnily.
Líný přicházet s novými věcmi, riskovat, snažit se vybojovat náš zájem hezky odznova (přičemž děj by to vyžadoval). Jackson však moc dobře ví, že jeho výtvor chceme vidět za každou cenu a budeme rádi, když nás alespoň částečně vrátí o deset let zpět. Bojím se, že na to až moc vsadil a necítil potřebu nás znovu získávat. Stačí mu nás uspokojit. Nenaznačuji, že by v tomto směru odvedl špatnou práci, neodvádí ale práci, již by šlo označit za inovativní, nebo alespoň zajímavou.

Hobit skutečně nenabízí víc než tři generické hodiny strávené v naší milované Středozemi, kdy se očekává, že nám bude vlastně úplně jedno, co konkrétního zde budeme dělat. Celkovou lenost vymyslet něco zapamatování hodného a zároveň nového rámuje Howard Shore, jenž napsal jeden nový hudební motiv, jinak snad bez výjimky opakuje lotrovskou hudbu, někdy vzhledem k odlišnému duchu Hobita mírně nevhodnou.
I když putovat opět Středozemí přináší vesměs příjemné pocity, není zde nic, co bychom si chvíli po odchodu z kina měli pamatovat. Bude to jistě i zcela systematickým natahováním a vkládáním zbytečných scén. Jak dialogových, tak i opulentních trikových - obojího přebývá. Opravdu mě zajímá, čím bude rozšířena režisérská edice, protože i nyní předložené skoro tři hodiny by rozhodně snesly prostřih.
Hobit tak postrádá gradaci i tempo. To není novinka, Pán prstenů taky neběžel se zápalem sprintera, ale pojily ho silné emoce a motivy, které nám nedovolily spočinout. Otevíraly se stále nové dějové linie a z každé scény plynula nějaká informace užitečná pro vyznění celku. To u Hobita neplatí. Jeho příběh nezobrazuje velké poslání vhodné k natahování, ale jednoduchou dobrodružnou výpravu bez silných motivací a naléhavého cíle. Stejné ředění ji jen ničí.
Proto většinou sledujeme nezávazné blbnutí, jež by mohlo být kráceno o celé segmenty.

Plytkost tak vyplývá už z podstaty příběhu. Což není kritika Tolkiena - kritizoval bych ho, kdyby se tento příběh pokoušel roztáhnout do hexalogie srovnatelné s Pánem prstenů, jenže na to měl moc rozumu.
Všichni jsme počítali s tím, že Hobit bude pohádkovější a byli jsme na to připraveni. V tomto směru ale především nenaplňuje očekávání, ať chcete "dalšího Pána prstenů", nebo "něco jiného".
Ke cti Jacksona slouží, že odlišně od nové trilogie Hvězdných válek se soustředí stále na to samé publikum, na nás, co jsme před deseti lety hltali každý jeho záběr - neposouvá se k mladší (hloupější) generaci. Neposouvá se vlastně nikam, jakkoliv ho k tomu předloha tlačí.
Jenže z toho plyne jeden ze zásadních problémů. Jackson se na jednu stranu snaží audiovizuálně a dějově vyvolat pocit téměř úplné kontinuity, protikladně však zdejší svět působí jaksi z principu jinak. Barevněji, mileji, bezpečněji. Kdo to svádí na nepřítomnost Saurona a fakt, že Středozemě je stále relativně bezpečné místo, plete se. Vzhledem k přidanému materiálu tento věčný argument zcela ztrácí na platnosti.

V udržení celistvosti trilogií nepřekáží přítomné nadužívání digitálních efektů, jak jsem se obával, ale předloha sama. Ukazuje se, že Středozem Hobita a Pána prstenů nejsou totožná místa a jejich mixování vypadá... no... "divně". V knihách skok mezi rozmařilým Hobitem a osudovým Pánem prstenů přijímáme snáz. Slova na papíře nám nechávají prostor představovat si popisované situace více či méně spojitě, dle vlastního uvážení. A v první řadě Tolkien postupoval od pohádky k fantasy - dovysvětlil a dotvořil svět Hobita pro potřeby prstenové ságy. Jackson teď musí udělat něco přesně opačného - komplikovaný a bohatý svět zjednodušuje zpět k pohádce. Nedělá to dobrotu, zvlášť při jeho snaze co nejvíc zachovat status quo.
Ale to by byl poslední problém. Předním zůstává absence jakékoliv emoce spojené s novým dobrodružstvím. Silné jsou pouze trademarky série, ty ale jen těžko udrží pohromadě desetihodinový triptych. S nově rozběhlým příběhem a nově načrtnutými postavami nepřichází nic, co by stálo za větší pozornost. Funguje jen ohlížení za tím, co už dávno víme a co už roky máme rádi.

Hobita nemůže snad nikdo označit za špatný film. Po předigitalizovaném King Kongovi, ale hlavně kýčovitých Lovely Bones jsem se obával, že Jackson skončí jako spráskaný pes, k čemuž nedochází. Uchyluje se sice k podle mě zbytečnému nadužívání efektů, ale kdo to od něj nečekal, byl naivní.
Dopřává nám ale pouze připomenutí toho, proč jsme si jeho tolkienovskou vizi před dekádou zamilovali. Nedává nám pražádný důvod zamilovat si tu "novou". To možná neurazí jednou, ale co třikrát?
Potvrzuje se, že Pán prstenů byl komplexní a plnohodnotnou fantasy, není k němu co dodat. Cokoliv víc je jen cpaní dalšího chodu někomu, kdo je dávno sytý. A pokud cpát, tak novým pojetím látky, ne pokusem aplikovat na ni úplně stejná pravidla - Hobit na to není stavěný. I proto mě až teď začal mrzet odchod del Tora. Jestli oprávněně, se už nikdy nedozvím.

PS: Překvapilo mě nevýrazné 3D.

PPS: Zde detailnější pohled na HFR verzi Hobita.