RECENZE FILMU

Hledá se Nemo. Česká premiéra se konala 13. listopadu, ale mě tento film zaujal už když se začínal promítat v zahraničí, aby byl přesnější v USA. Nevím čím to bylo, možná plakátem, který je sám o sobě poutavý, přece jen takováto animace se běžně u kreslených filmů nevidí. Ale plakát by mohl klamat. Tentokrát ovšem ne, Hledá se Nemo strhal všechny dosavadní rekordy ve své kategorii co se návštěvnosti týče a to už je co říct, vždyť kategorii animovaný film až do teď vévodil, král animovaných filmů ba přímo Lví král od studia Disney. Dobrá, dobrá, řeknete si, ale návštěvnost nerozhoduje vždyť i Prcičky (ne že bych je chtěl shazovat, ale filmový klub to určitě není) ji měli solidní a není to nic úchvatného. Jenže proti této námitce stojí další moje tvrzení, které hlásá, že Nemá si oblíbili nejen diváci, ale i kritici, která byla v tomto případě neuvěřitelně jednotná (přečtěte si řekli o...). To by na začátek stačilo.

A teď Vám povím o čem to vlastně celé je. Byla nebyla, jedna rybička z čeledi (nebo třídy, biologii nějak nemusím) klaunovitých, nebo spíš to byla rybka klaun. A ta měla se svojí družkou rybičkou děti. Spoustu dětí, vlastně ještě jiker. Ale jednoho dne připlavala jiná zlá ryba a mamku rybičku i s dětmi přes odpor tatínka snědla (začíná to vypadat jako horor, že?). Tedy nesnědla všechny, jedna jediná zůstala, a o tu se tatínek rozhodl starat, jako o svůj jediný poklad. Vždyť mu taky nikdo jiný nezbyl. (Autoři tvrdí, že je tento námět napadl, když s dobrým úmyslem okřikovali své děti stylem neděl to, ublížíš si atd.) Ale jednoho dne musí rybička, říkejme jí třeba Nemo, do školy, kde se stane děsné neštěstí a rybičku vyloví zubař-potápěč, který si ji odveze k sobě do ordinace. A tak milému tatínkovi (říkejme mu třeba Marlin)

nezbude nic jiného (tedy pokud chce svého synka znovu spatřit), než překonat svou fobii z moře a vydat se svého synka hledat. Cestou se skamarádí s rybkou Dory, které vynechává krátkodobá paměť (ti kteří viděli Memento už vědí o čem mluvím), která se pokusí Marlinovi pomoci s hledáním Nema.

To by byl v krátkosti příběh, samozřejmě se rozvíjí spousta podtémat, protože v moři žije tisíce druhů rybiček od žraloků až po velryby a téměř s každou se přihodí něco zajímavého. Mě utkvělo v paměti nejvíce setkání se skupinkou třech žraloků (vegetariánů), kteří zastávají slogan "Ryby jsou přátelé, ne jídlo.", ovšem jen do chvíle, dokud neucítí krev. Málem bych zapomněl na druhou dějovou linii a tou je činnost Nemá v akváriu na zubní ordinaci. Okamžitě po svém příchodu se seznamuje s jeho dosavadními osadníky a zapojuje se do pokusů o útěk zpět do moře.

Co se týče grafické nebo spíš animační technologie, tak ta je naprosto dokonalá. Vývojáři použili software z filmu Příšerky s.r.o., a upravili se některé parametry, tím způsobem, aby odpovídali životu pod vodou. Když už jsem se dostal k té vodě, je to první z kreslených filmů, kde voda je skutečně voda plná bublinek drobných vlnek a ne jen nějaká průhledná modrá, která má vodu suplovat. Dokonce i pohyb rybiček je velmi reálný, vždyť tvůrci si kvůli tomu koupili velké akvárko, do něj nakoupili rybičky a celé dny se jen koukali jak plavou, aby se jim to povedlo zpracovat co nejlépe.

I do Sydney.Další kladnou stránkou tohoto filmu jsou postavy, tedy rybičky. Jsou dokonale napsané, proto držíte palce jak Marlinovi, aby se úspěšně dostal za svým synkem do Sydney, ale i Nemovi, aby se naopak dostal ven z akvárka na vytouženou svobodu. Ale co dělá postavičky takovými jaké jsou? Určitě to nebude jen zápletka tatínek přišel o synka a hledá ho, zatímco synek se snaží uniknout z vězení, podobné schéma bylo i ve Slepičím úletu (alespoň co se utíkání týče), ale tam jsme zas ty palce tolik nedrželi. V čem to tedy tkví? Bude to nejspíš propracovaným detailním životem rybiček, kde to vypadá, že rybičky pokračují v tom co načali i když je už kamera dávno nesnímá, a když se k nim opět vracíme, už pokračují někde jinde. Proto se i příběh odvíjí svižným tempem, takže nemáte čas se nudit, protože když to na Vás přijde ztratí Dory paměť, nebo jste přeneseni doprostřed dalšího plánu na útěk.

A teď přijde závěrečné shrnutí. Hledá se Nemo sice není zas tak zábavný a legrační jako Doba ledová nebo Shrek, kde jste se pořád něčemu smáli, ale je už vážnější a serióznější, ale při tom je stále vtipný a zábavný a pro Vaše děti možná i poučný, vždyť kdyby Nemo poslechl svého tatínka nemusel by se tento příběh vůbec stát. Ale to by byla škoda.