Sean: Těch osm... Pořád se drží?
Nick: Asi o třista let později prvního z nich zabili španělští inkvizitoři. Ale než ho velký inkvizitor oddělal, všechno vyzpíval.
Sean: A ostatní?
Nick: Za posledních pětset let chytili a zabili tři další. Teď zbývají čtyři. Jeden je v Africe, jeden ve východní Evropě a víme, že další dva jsou přímo tady, ve Spojených státech. Jeden z nich je náš chlapec.

Nick: Všechno to začalo při obléhání Turecka během křížových výprav. První bitva byla masakr. Turci řádili jako Černá ruka a zabili nebo zranili přes dvěstě francouzkých rytířů. Za soumraku jich bylo naživu jenom devět. Pak se objevil Abadum.
Sean: Kdo to je?
Nick: Anděl z bezedné propasti. Podle legendy se v černém brnění zjevoval po bitvě a hledal duše, které by mohl ukrást. Podle vyprávění osm rytířů uzavřelo s démonem dohodu, že budou žít věčně. Aby smlouvu stvrdili, zabili toho devátého, který odmítl, a pak vypili jeho krev. Když vyšlo slunce, byli tak zahanbení, že se nemohli podívat jeden na druhýho. Do západu slunce se skrývali v jeskyních. Potom se rozdělili a každý šel svou vlastní cestou. Všichni byli poznamenaní tím, že toužili po krvi a nesnášeli slunce. Trpěli vnitřním neklidem a od té doby jim lidé začali říkat prokletí.