No. Smrtihlav má nesmírnou smůlu, že přišel do kin brzy po snímku Anthropoid, takže srovnávání se prostě nevyhne, i když vzdálenější tyto snímky být snad ani nemohou. Druhý zmiňovaný film těžil z atmosféry a napětí, byl napěchován emocemi. Přišlo mi, že je z něj cítit, že ho dělali lidé s úctou k činu, který jejich krajané v minulosti udělali. I když měl řadu chyb, podařilo se mu diváka vtáhnout a vyplivnout emocionálně vyždímaného až po závěrečných titulcích. Ve formě zpracování ale mnoho zajímavého nenabídl. Smrtihlav je naproti tomu pojat umělečtějším způsobem. I když občas nabývá odklon od skutečnosti obřích rozměrů, v historických nesrovnalostech bych se nebabrala, nejedná se o dokument. To, čím mi Smrtihlav bral dech, bylo snímání a hudba. Některé záběry jsou opravdu bravurní, to se musí nechat. První část věnující se Heydrichovi je skvělá, Clarke ho zahrál výborně a ona sterilita, která ze snímku sálá, této části velmi sluší. Snímek začíná výrazně haprovat až v části o parašutistech, kde by divák (zvlášť po Anthropoidovi) rád něco cítil, vzhledem k rychlosti a zkratkovitosti, s jakou se mu děj odehrává před očima, se mu to však nedaří. A tak i když je Smrtihlav svým způsobem filmem vyšší kvality, vychází z toho nakonec hůře, protože po zhlédnutí si sice pamatuje nádherné záběry podpořené úžasnou hudbou, ale jinak s vámi snímek nic moc neudělá.