RECENZE FILMU

Harry Potter Sedm: Jedna. První díl posledního dílu slavné série. Už z toho samotného lecco vyplývá. Hodně lidí Pottera ve chvíli, kdy se o rozdělení dozvěděli, odsoudilo na komerční projekt a tahání peněz z diváků a fanoušků. My, co jsme tohle věděli už dávno, tak radikální být nemusíme. Já naopak ono roztržení oceňuji, protože sedmá kniha je natolik splácaná a nesourodá, že by s Klovesovým scénářem nemohla mít snesitelnou adaptaci. Onomu knižnímu mišmaši jsme se tedy naštěstí vyhnuli, bohužel úskalí číhá jinde.

Málokdy je tak snadné hodit problémy filmu na bedra jediného člověka. Ano, viníkem toho, že série o brýlatém čaroději, ač je zábavná a od trojky i dobře zpracovaná, nikdy nebyla opravdu nezapomenutelná a důležitá pro svět filmu, je její hlavní scenárista Steve Kloves. Tento pán si naprosto a zoufale neví rady.
Je to vidět díl od dílu (krom pětky, kterou na svědomí nemá a trojky, kde ho Cuarón ignoroval) a nechápu, proč s tím nikdo nic neudělal. On totiž Kloves vůbec neadaptuje. Neustále se nemůžu zbavit pocitu, že si vezme knihu, zvýrazňovač a nůžky... a daný díl za jeden večer prostě probere. To je ideální cesta jak uspokojit fanoušky, kteří jsou schopni vyčíst i absenci bradavické kuchyně, protože vypíchne "důležité" scény a motivy za každou cenu. Ovšem pro nás, kteří chceme v první řadě vidět kvalitní film, který dává smysl a drží pohromadě, je to naprosto nesnesitelné.

A že "smysl" a "soudržnost" se sedmičkou opravdu mnoho co do činění nemají. Až nápadně moc věcí tu není vysvětleno (proč s sebou Harry tahá ten střep, kde se vzal meč na dně jezera, jak působí medailon na lidi a proč ho hrdinové musí nosit na krku), ale nikoho to netrápí. Když už je situace tak trapná, že Kloves cítí potřebu dění vysvětlit, zeptá se některá z postav "co se děje?", na což jí je odpovězeno: "To je na dlouhé vyprávění." Aha. A je to jasné.
Scénář ale neselhává jen v případě kostry příběhu, ale dokonce i dialogů. Je nádherně vidět, jak strašně moc si Kloves neví rady s Ronem. Vždy, když Harry (jakožto vyvolený) a Hermiona (jakožto chytrá) něco řeší, nespecifikovaný Ron vše zakončí hláškou typu "musíme najít Relikvie, pokud chceme porazit Voldemorta, ale nevíme, kde jsou", nebo "dokud nenajdeme viteály, neporazíme Voldemorta". Takovýchto bezvýznamných hlášek a variací na ně zopakuje asi dvacet, vždy v situaci, kdy byl právě o tomtéž pět minut veden dialog, aniž by ale do děje cokoli přinesl.
Kloves naštěstí ovládá humor (i když desetkrát opakovaný vtip s kabelkou už mě obtěžoval), ovšem já se s ním odmítám nějak zvlášť smířit. On pro mě představuje ten fakt, že filmy této série nemají větší hodnotu a vždy budou jen doplněním pro fanoušky knihy. Mrzí mě to, ale tak to je.

To bychom za sebou měli to špatné. A já pro vás mám dobrou zprávu. Přes všechno, co jsem napsal, JE sedmý Potter dobrým filmem. A i toto tvrzení má své jméno. Je to David Yates. Série si skutečně nemohla přát nikoho lepšího (snad jen kdyby zůstal Cuarón). On totiž i z toho zpackaného scénáře dokáže vyždímat působivý snímek.
V první řadě má rozhodně úžasný smysl pro vizuální stránku, zpomalovačky, barvy a vůbec vše, co se týká vzhledu. Psal jsem to i u šestky, ale musím to zopakovat: každá scéna v Harry Potterovi vypadá dobře, nic nepůsobí okoukaně, nic neurazí. Když hrdinové odříkávají ten strašně hloupý scénář, Yates z toho udělá shakespearovský dialog už jen tím, jak pěkně hrdiny zabírá. Ano, další případ vítězství formy nad obsahem. Jakkoli je totiž tato fráze otřepaná, pro Pottera snad byla stvořena.

Další Yatesova schopnost - gradace - byla bohužel značně utlumena právě absencí nějakého dějového bodu, ke kterému by mohl směřovat. První sedmička rozhodně nepůsobí ukončeně. Srovnat by se dala s Kill Bill vol. 1 nebo druhým Matrixem. Možná dokonce, že tady náhlé utnutí funguje ještě hůř. (Má být jedna z těch dvou událostí důležitá? Čím?)
Rád bych se přesunul k hercům, ale není co dodat. Stále platí, že nejlepší z trojce, Grint, má nejhůře profilovanou postavu, proto se ztrácí. Watsonová se pohybuje na hranici snesitelnosti, ale díky dobrému vedení ji nikdy nepřekročí. A Radclife má zásadní problém s navozením dojmu sedmnáctiletého vychrtlého kluka, jinak dělá, co může. Staří herci mají bez výjimky naprosto minimální prostor, jen tentokrát jsem naštěstí neměl dojem ze šestky, kde je půlka z nich nastrčena jen proto, že jsou i v knize. To jsem ochoten přičíst Klovesovi k dobru.

Že Dobby z Tajemné komnaty prohrál souboj uvěřitelného zpracování s Glumem, se tenkrát dalo očekávat, ale že tentýž souboj prohraje i Doby z Relikvií smrti už ne. Nevím, kdo měl na starost živé tvory a jejich animaci, ale zásadně zklamal. Zatímco kouzla a různé padající a vybuchující předměty vypadají dobře, tvorové, kteří mají působit realisticky, rozhodně ne. Nevím dost dobře, proč je tomu tak, zvlášť u série typu Harry Potter, ale na triky tohoto typu nikdy neměla štěstí. Zatímco ale takový Columbus s tím pracovat neuměl (ten neuměl pracovat s ničím), proto dnes první dva díly vypadají směšně, Yates moc dobře ví, kde jsou slabiny a jak je zahladit. Ztlumí pár světel, zahalí to oparem a člověk hned lecco odpustí. Přesto tím mnoho scén (z nichž jedna má být emoční vrchol filmu) trpí.
Když jsem začal negativně, myslím, že bych měl alespoň skončit kladně. Ano, Harry Potter se nakonec relativně povedl. Kouká se na něj dobře, je působivý a za dvě a půl hodiny nezačne nudit. To, že se stále nedokázal zbavit pachuti rychlokvašky pro fanoušky knihy, už je asi neměnný fakt, kterého můžu já litovat, stejně jako mnozí za něj budou rádi. Ať tak či onak, můžeme (nebo spíš měli bychom) být vděční, že od pětky stojí za kormidlem Yates, který dodává snímku, jednotlivým scénám a vlastně i postavám charakter jen tím, že umí dobře točit. Scénář to bohužel stále nedokáže, proto nepůjdu s hodnocením výš.

PS: Dabing se povedl, jak mohl, jen Ron je o něco hloupější a Hermiona o něco otravnější, než by tomu bylo v originálním znění.

PPS: Díky bohu, že to není v plánovaném 3D! Bylo by to špatně z tolika důvodů, že ani nechci domýšlet!