RECENZE FILMU

Dlouho očekávaný hit letošního léta je tu - pátý Potter. Pětka má v dosavadním průběhu série hned několik nej a navíc pár zajímavostí. Svou délkou – 138 minut – je zatím nejkratším příběhem ze série o mladém čarodějnickém učni. Naopak kniha, které je film adaptací, je ze série ta nejdelší – pro někoho těžkou zkousnutelných 795 stran. Spolu s Ohnivým pohárem má také největší rozpočet v dosud natočené pentalogii – 150 milionů dolarů -, ale kupodivu nejnižší tržby za první víkend v USA – „jen“ něco přes 77 milionů dolarů. Nebudu vás dále mořit statistickými údaji a podíváme se spolu na to, co dokázal dříve prakticky neznámý režisér David Yates, který už se upsal k režírování Prince dvojí krve.

Malý úvod

Lord Voldemort se vrátil. Ví to Harry a jeho pár nejbližších, ví to Brumbál a Bystrozoři, vědí to samozřejmě Smrtijedi a pravděpodobně to tuší i několik dalších vyvolených. Všichni ostatní, v čele s Korneliem Popletalem, jsou však toho názoru, že je něco takového čirý nesmysl a chtějí tomu věřit už jen proto, že je to tak lepší. Nemusejí se ničeho obávat a ničeho strachovat, když se „nic“ neděje. Proto je mladý pan Potter ze všech stran označován za lháře a prožije si prakticky nejhorší ročník v Bradavicích. Navíc musí skoro sám čelit hrozbě Vy-víte-koho. Ale není ani zdaleka sám. Jak naznačuje už název, je tu organizace s mystickým názvem Fénixův řád. Nebude snad ani velkým překvapením, když vám povím, že členem Řádu byl i před čtrnácti lety jistý James Potter. Toť lehký nástin příběhu, který má být zatím nejtemnějším Harry Potterem.

Kniha versus film

Každý Harry Potter je a vždy bude srovnáván se svoji knižní předlohou. Bude-li jí moc podobný, bude za to kritizován, odtáhne-li se od ní moc, bude kritizován ještě víc. Kritika z této strany je velmi subjektivní a řekl bych, že se jí nedá moc řídit. Podělím se s vámi tedy o svůj skromný názor.
Pár věcí chybí, včetně několika velmi důležitých věcí. Kniha byla vyslovenou ódou na křivdu, film se zuby nehty snaží držet něčeho podobného, ale na rozvinutí takové depresivní atmosféry, jakou nastolila kniha, jednoduše nemá časové prostředky. Zkrácení v této oblasti bylo velmi nutné a dá se říct, že povedené, ale i tak se začátek filmu neubránil rozvleklejšímu vyprávění, která vám zrovna nepovolí svaly dolní čelisti a je pravděpodobné, že se čtenář bude možná trošičku nudit. Je tu pár věcí, které mě ale vyloženě zaskočily – Mozkomor, který drží svoji oběť v pařátech. Měl jsem za to, že nejsou dvakrát agresivní fyzicky, kromě jejich polibku. Testrálové vypadali jako Pegasové, kteří mají dlouho za sebou nejen svá nejlepší léta, ale i svoji smrt. A fakt, že Harry dokázal občas použít neverbální kouzlo, mě také zaskočil. Naopak bylo pár velmi povedených momentů, při kterých jsem se spokojeně usmál, ale o tom až dále.

Charaktery živé i nudné

Je to sice trošku neobvyklé, ale vzal bych si v této části recenze na paškál každou z důležitých postav zvlášť. Omluvte mé zvláštní techniky.
Harry Potter – Hlavní představitel nám vyrostl, zpaličatěl, zesílil a možná i lehce zmoudřel. Daniel Radcliffe ukazuje, že se během minulých let o herectví mnohé naučil a ve své roli je takřka bez chybičky. Až na občasné patetické výroky, které jsou ale spíše chybou scénáře.
Ron a Hermiona – Obě postavy jsou spíš průměrné a bez vlastního názoru. Jsou bohužel dosti ve stínu Harryho a věřím, že by si zasloužili více prostoru. Možná napřesrok.
Albus Brumbál – Vše sedí, dialogy má dobré a prostoru tak akorát. Jen bych vyměnil herce. Gambon rozhodně není Brumbál dle mého vkusu.
Lenka Láskorádová – V knize je prezentována jako trhlá, divná, neoblíbená a tuším, že ani ne příliš hezká. Do filmové Lenky a jejího charakteru jsem se naprosto zamiloval a užíval si každou z mála scén, ve kterých vystupovala. Byla pro mě nečekaným osvěžením a věnoval bych ji o krapítek více prostoru.
Vy-víte-kdo – Už od čtverky mám averzi ke vzhledu Voldemorta a tady to jen zesílilo, jeho výzor se mi nelíbí a přijde mi odpudivý a nedůstojný. Postava ušitá perfektně, jen špatně namaskovaná, toť můj názor.
Bellatrix Lastrangeová – Jednoduše senzační.
Dolores Umbridgeová – Představoval jsem si starou zatrpklou tlustou ženskou, ale ani tahle varianta nebyla tak špatná a Dolores byla geniálně zlá.
O ostatních se zmíním spíše jen útržkovitě, protože se jen sem tam mihli. Sirius s Lupinem dostali prachbídně malý plácek na hraní, navíc Siriusova smrt byla jednou z nejodfláknutějších pasáží filmu. Je to velký zlom v celé sérii a jediné, co s tím grafici napáchají, je lehké vyšumění mistra Blacka do ztracena. Nymfadora Tonksová sotva promluvila (bohužel!), Krátura byl senzační, Pošuk Moody mi vyloženě nesedí (já o něm mám stále představu jako o hubeném shrbeném vychytralém starém kouzelníkovi), Cho podle mého také špatně zvolená a dost nudná. Neville je stále ukazován jako nemotora, což je zajímavé, vzhledem k tomu jaký velký osud ho čeká v sedmém dílu. Snape je více než dky jindy dokonale odporný. Zbytek postav se pohybuje kdesi kolem středu a budete je vnímat asi jako lehce živé křoví. Na závěr bych si dovolil přednést myšlenku z jednoho názoru, který jsem četl, a to, že mladý Malfoy se víc a víc podobá mladému nadějnému neonacistovi. Jak trefné.

A jak to působí vše dohromady?

Kratší stopáž filmu sluší a díky ní není tolik prostoru k nudě. Začátek byl bohužel nevím proč křečovitý a chvíli trvalo dostat se do správné nálady. Děj pro mě začal skvěle odsýpat kdesi od výcviku Brumbálové armády a nepustil mě (nebýt přestávky) až do závěrečného souboje na Ministerstvu kouzel (ten by si sám o sobě zasloužil vysoké hodnocení). Herecké obsazení a výkony byly na slušné úrovni, děj měl hlavu a patu a nezačínal boční linie, které by nedokončil. Grafice také není mnohé co vytknout a lze jen znovu vyzvednout závěrečný souboj. Hudba nebyla nijak výrazná, ale ve správných momentech dokázala správně vygradovat děj. Věc, na kterou je třeba upozornit, je skvělá výprava. Kouzelnický svět působí kompaktně dokonce i po zasazení netradičního Londýna, a to už je co říct. Interiéry i exteriéry jsou dobře propracované a je vidět, že za nimi stojí mnoho a mnoho hodin práce. Scenáristé napsali postavám až nečekaně oduševnělé dialogy a nebýt občasných patetických výstřelků, bylo by to na jedničku. Nový Potter není bůhvíjak dokonalý film, ale je rozhodně dobrým nakročením k dokončení série.