GOLDIE FILM

Když jsem o Haroldovi a Maude slyšel poprvé, bylo to jako o "něčem ve stylu Addamsovic rodiny, jen normálnějším". Takhle povrchní tvrzení musím vyvrátit hned na začátku, protože jakákoli "gothic" atmosféra je skutečně jen skořápkou mnohem komplexnějšího filmu, jenž je ve své podstatě daleko "nenormálnější" než jakýkoli srovnatelný kousek. Černohumorné a ve svém nekonečném pesimismu hřejivé dílo (jakkoli to nedává smysl) musí udělat radost úplně každému, nehledě na stupeň zkaženosti, jinakosti a sebelítosti jeho charakteru.

Podivný přátelský vztah čerstvě dospělého Harolda, jenž se baví fingovanými demonstrativními sebevraždami a naopak živelné a nevyzpytatelné postarší dámy Maude, patří mezi nejoriginálnější počiny svojí doby. Vtipný snímek, který ale za komediální vrstvou řeší všechny ty "emo věci", jako je zařazení jedince do společnosti, hranice normality a tolerovatelnost projevu člověka. Vše neodolatelně svérázným způsobem. Přirozená práce se dvěma do extrému zahranými charaktery je nezaměnitelná. Harold, jakožto outsider, jenž na světě nemá nikoho a nic. Přátele si není schopen obstarat, matka je nepříčetná městská panička a neustálé nevěsty, které mu dohazuje, jsou hodně mimo jeho zájem. A oproti tomu ztřeštěná Maude, reprezentující všechno to užívání si života a kašlání na pravidla.

Hal Ashby, z jehož dalších počinů stojí za zmínku hlavně Byl jsem při tom, opět využívá bizarního a až nerealistického námětu, aby divákovi předal film plný myšlenek a morálního poselství. A jakkoli to dnes zní odrazujícím způsobem, Harold A Maude rozhodně nejsou patetičtí nebo snad hloupí. Neuvěřitelně nesourodí jedinci, jež se stanou ještě neuvěřitelněji nesourodým párem, fungují sice na principu dvou karikatur, nicméně jim to spolu jednoduše řečeno sluší a divák si je nemůže než zamilovat. Obě postavy jsou navrženy a zahrány grandiózním způsobem a musíme obdivovat jejich uvěřitelnost a lidskost, kterou si navzdory všemu dokáží uchovat.

Udržet tak nerealistické a groteskní charaktery nad hranicí trapnosti je každopádně čin hodný uznání. Množství myšlenek a interpretace příběhu, ač se zdá zprvu jednoduchý, je skutečně obdivuhodné. Mají hrdinové šanci? Měli by se změnit? Kdo je jejich nepřítelem? Haroldova matka? Systém? Celý svět? Ztotožnění s hrdiny, které se daří navodit, zakrývá i ten jednoduchý fakt, že v reálném světe by vám byl Harold nejspíš dost protivný a Maude by byla jen potrhlá bába od vedle. Na filmovém plátně ale svět funguje maličko jinak.

A je tomu tak dobře. Ten vlastní vesmír viděný očima přehnaných hrdinů, jímž nás Ashby obklopí, totiž odráží ten náš až podezřele moc. Asi i proto platí, že po shlédnutí jeho nejlepších kousků míváte často pocit, jako by ve vás kousek z nich zůstal. Harold a Maude je i proto jasným kandidátem na "tu pravou srdcovku" pro mnoho z těch, kteří ho viděli. Jakákoli kontroverze, jež v době vzniku snímek provázela, je zcela zbytečná nedůležitá, protože spíše než o jednotlivé dějové střípky a scény, jde o náladu, kterou si s sebou film nese. O pocity, které dokáže probudit. A ty nesouvisí s jakýmkoli tabu jakékoli doby.

Lidé se budou hledat vždy, svoje místo na světě, svůj smysl života. Proto je Harold a Maude nadčasovým dílem. Možná, že byl natočen již před čtyřmi desetiletími, ale to, o čem pojednává, se dělo před sto lety a bude se to dít i za sto dalších let. A takových filmů vzniklo málo. Moc málo na to, abychom je nevyvažovali zlatem.