RECENZE FILMU

Jste připraveni na největší válečný film všech dob? Věříte Tarantinovým slibům, nebo vás snad nalákala vysoká hodnocení, která film získává, včetně sakra podezřelého umístění v top žebříčku na IMBd? Inu, těšit se můžete dál, kdo ale není zarytý Tarantinofil, který má po každém pětiminutovém dialogu bez pointy pocit, že se právě stal svědkem zásadní události dějin kinematografie, nejspíš ho budou Basterdi nudit k smrti.

Tarantino má totiž jednu vadu. Je naprosto mimo realitu. Ne, že by to byla novinka... Rozdíl je, že ze začátku to bylo cool: Pulp Fiction. Pak to bylo roztomilé: Kill Bill. Ale postupně se to stává dost otravné: Auto zabiják. A právě po Autu zabiják se Tarantino najednou začal chovat, jako by mu to docházelo. Díky na akci lákajícím trailerům, propagujícím hlavně Brada Pitta a mnoha, mnoha slibům, se z Basterdů stal zřejmě mistrův komerčně nejpovedenější kousek. Opět se jednou ukázalo, že lhát se vyplatí.

V první řadě se sluší uvést, že pokud jste viděli trailer a něco si o filmu před jeho zhlédnutím přečetli, nemáte absolutní tušení, o čem je. Celá reklamní kampaň lákala na film o speciální jednotce vedené Bradem Pittem, která honí nacisty. Tak přesně o tomhle film není. Brad a jeho muži se tu vyskytují zcela okrajově a jejich přítomnost je dobrá opravdu jen pro nalákání diváků. Příběh se naopak točí kolem jedné židovky a jí připravovaného atentátu (atentátů je tu sice několik, ale ten její je hlavní). Nakonec se k tomu skutečně připlete Aldo Raine, ale jen jaksi navíc. Vypadá to, jako by tu celá Pittova dějová linie byla jen pro to, aby ve filmu vůbec mohl být, tudíž aby měl film diváky.

Tím vzniká i pro mě největší slabina, která předčí i přepálenou stopáž a nuceně cool, tudíž nudné dialogy. Při očekávání válečné akce a vraždícího Brada totiž dostáváme vlastně opak. Než nám dojde, že akce nepřijde a máme se soustředit na něco zcela odlišného, je hodina pryč. Pak se najednou nějak všichni střetnou a ukončí bez větších komplikací přesně tak, jak plánovali. Při všem tom zbytečně zmateném ději, kdy tuny debat maskují, že ve filmu o nic víc nejde, jsem si nestačil oblíbit, nebo naopak znechutit jedinou postavu. Během celého snímku nám je představeno několik osob, z nichž (s možná až příliš viditelným úsilím) si dokáže sympatie vybojovat jen Christoph Waltz v roli Lovce židů. Ostatní jen prochází, snaží se trousit hlášky, nebo jen stojí a přikyvují.

Pochopil jsem, že Brad Pitt se svým směšně otravným přízvukem by asi měl být cool, ale prvoplánovost jeho postavy je až moc zřetelná na to, aby si ho šlo skutečně oblíbit. Jeho nucený herecký výstup jistě mnoha diváků ocení jako vtipný a trefný, ale mě dost obtěžoval. A jestli měla být hlavní hrdinkou Mélanie Laurent coby mstící se židovka, si také nejsem zcela jistý. Celou dobu je chladná a odtažitá a divák o ní v závěru filmu neví o nic víc než na začátku. Pak tu je také Diane Kruger, jejíž epizodní (v Tarantinově případě víc než půlhodinová) role herečky Bridget von Hammersmark se mi zdála buď úplně zbytečná, nebo naprosto nedotažená.

Jak z předchozího textu vyplývá, Basterdi mají naprosto a zoufale špatný scénář, který zazdívá i těch několik povedených scén jako Hitler (opět velmi prvoplánový, ale na mě zabíral) nebo závěrečný masakr v kině, který byl jako tečka za filmem zároveň jednou z jeho nejlepších částí. Je mi jedno, na co byl ten scénář nominovaný a jak dlouho ho Tarantino psal. Je prostě špatný. Quentin zkrátka chce, aby byli Pancharti o něčem jiném, než o čem být měli, čímž si chce zřejmě drze hrát s diváckými očekáváními. Bohužel ale jen neguje a neguje, aniž by ony nesplněné sliby něčím vyvážil. Basterdi mají skutečně několik povedených scén, ale mezi nimi je moc "toho zbytku". Nedivte se, když například skupina lidí mluví dvacet minut v hospodě o ničem, jen aby poté všichni zemřeli. To je Tarantino. Hodně lidí to dokáže ocenit, já už ne. Bylo toho moc a v Basterdech je toho mnohem víc. Kdo by tušil, že jeden rozhovor o cheesburgeru před patnácti lety určí směr 90% dialogů v jeho filmech.

Basterdi jsou jen dalším výplodem mysli člověka, který je přesvědčený o tom, že celý svět se třese na to, až jim dá další dvě a půl hodiny prázdných řečí. Spoléhá na to, že jeho jméno a několik scén, kterými ukazuje, že na dobré filmy pořád ještě má, mu zaručí uznání. Vypadá to, že se to Tarantinovi zase jednou povedlo, i když bych se nebál tipovat, že závratná hodnocení začnou velmi rychle opadávat, jak film uvidí i někdo jiný než Quentinovi fanoušci. Basterdi jsou zjevně točeni jen a jen pro ně... tedy je to jediná omluva, kterou jsem ochoten přijmout.

PS: Někomu by mohlo vadit naprosté ignorování historie, ale mně to naopak přišlo jako příjemné zpestření...