Aldo Raine: (na Landu) Ještě jednou na mě šáhni, krautburgere.

Aldo Raine: (když ho zatýkají Němci) Kurva prdel! Buzeranti zasraný! Jděte do prdele! Vyjebanci zkurvený. Ty jdi taky do prdele! Zatracený posraný náckové! Zkurvysyni! Nešahejte na mě! Zkurvený brátwursti! Sakra, nechte mě!

(Na premiéře Pýchy národa se potkává Hans Landa a von Hammersmark, která má na noze sádru.)
Hans Landa: Co ta nožka? To jste tak nakopla německou kinematografii?
Bridget von Hammersmark: Nechte těch lichotek, znám až moc těch, co se na to nachytali.
Hans Landa: Vážně, co se vám stalo?
Bridget von Hammersmark: Zkusila jsem to, jaká hloupost, s horolezectvím. A tohle je výsledek.
Hans Landa: Poranila jste se při horolezectví?
Bridget von Hammersmark: Věřte nebo ne, tak to je.
(Landa se začne naplno smát a poodejde.)
Hans Landa: Promiňte, nechtěl jsem se smát vašemu neštěstí. Ale horolezectví? Co vás přimělo podniknout něco tak ztřeštěného?
Bridget von Hammersmark: Už to nikdy neudělám, to vám mohu říci.
Hans Landa: Ta sádra vypadá tak čerstvě, kdy jste na tu horu lezla, včera večer?
Bridget von Hammersmark: Dobrý postřeh, plukovníku. Bylo to včera dopoledne.
Hans Landa: A kde přesně v Paříži ta hora je? (von Hammersmark se tváří zmateně) Jen vás škádlím. Víte, že škádlím drsně.

(Landa nad mrtvým tělem Huga Stiglitze v německé uniformě.)
Hans Landa: Hugo… To jsi povýšil. To zírám, nadporučík. Se všemi těmi projevy nekázně. Vskutku pozoruhodné.

(Po přestřelce v baru. Wilhelm uslyší, že u schodů někdo je.)
Wilhelm: Ty venku, co jsi zač? Brit? Američan? Co?
Aldo Raine: Jsme Američani. Co ty jsi zač?
Wilhelm: Němec, ty pitomče.
Aldo Raine: Na Němce umíš ňák dobře anglicky!
Wilhelm: To souhlasím.

Archie Hicox: A teď k té šlamastyce, ve které se nacházíme. Zdá se, že vám zbývá jen jediné.
Dieter Hellstrom: A co by to mělo být?
Archie Hicox: Stiglizi.
Hugo Stiglitz: Řekni Auf Wiedersehen svým koulím!

Archie Hicox: Já vám pistolí mířím na koule, co jste si přisedl.
Hugo Stiglitz: To jsme tři. A na tuhle vzdálenost jsem hotový Fredrick Zoller.

Dieter Hellstrom: Mám stejně jako tady čerstvý otec citlivý sluch na přízvuky. A stejně jako jemu mi ten váš přijde podivný. Odkud pocházíte?
Wilhelm Wicki: Majore, to…
Dieter Hellstrom: Vás se neptám, poručíku Mnichove. Ani vás ne, poručíku Frankfurte. Ptám se kapitána Bůhvíodkud.
Archie Hicox: Narodil jsem se ve vesnici, která leží ve stínu Piz Palü.
Dieter Hellstrom: Té hory?
Archie Hicox: Ano. V té vesnici tak mluvíme všichni. Znáte ten film s Riefenstahlovou?
Dieter Hellstrom: Ano.
Archie Hicox: Tak jste viděl i mě. Vzpomínáte si na tu scénu lyžování s pochodněmi?
Dieter Hellstrom: Ano.
Archie Hicox: Hrál jsem v ní já, můj otec, má sestra a mí dva bratři. Můj bratr je tak pohledný, že ho režisér Pabst zabral v detailu.
Bridget von Hammersmark: Pokud dáte na mé slovo, můžu to všechno dosvědčit. Kapitán pochází z úpatí Piz Palü, hrál v tom filmu a jeho bratr je mnohem hezčí než on.

Archie Hicox: Pokud se Frau von Hammersmark prozradí, je celá akce kaput.
Donny Donowitz: Když už je o ní řeč, čí nápad bylo to setkání v pasti?
Archie Hicox: To místo vybrala ona.
Donny Donowitz: Není to prostě príma?
Archie Hicox: Ona není vojenský stratég, je jen herečka.
Aldo Raine: To nemusí bejt Stonewall Jackson, aby věděla, že ve sklepě se nebojuje.

Aldo Raine: Až se dostanete do maléru, co máme dělat my? Sázet si na výsledek?

Archie Hicox: Na co bychom se měli napít, pane?
generál Ed Fenech: Pryč s Hitlerem.
Archie Hicox: Ale úplně pryč, pane.

Archie Hicox: Něco pro vás, pane?
generál Ed Fenech: Whisky, čistou. Ničím to nemršte. Prý mluvíte plynně německy.
Archie Hicox: Jako Katzenjammer Kid.
generál Ed Fenech: A vaše zaměstnání před válkou?
Archie Hicox: Jsem filmový kritik.

(Donowitz a Raine nad německým vojákem, kterému vyřezali na čelo hákový kříž.)
Donny Donowitz: Poručíku, začínáte v tom být dost dobrej.
Aldo Raine: Víš, co je třeba, když se chceš dostat do Carnegie Hall, ne? Cvičit.

Aldo Raine: Když přežiješ válku a půjdeš domů, co uděláš?
Butz: (německy) Obejmu mámu, jak ještě nikdy.
Wilhelm Wicki: (překládá) Obejme svou mámu.
Aldo Raine: Není to hodnej kluk? Zeptej se, jestli svlíkne uniformu.
Butz: (německy) Nejen ji svléknu, ale chci ji i spálit.
Wilhelm Wicki: (překládá) Chce ji spálit.
Aldo Raine: To jsme si mysleli. To se nám nelíbí. Máme rádi nácky v uniformách, tak je poznáme raz dva. Když si ji svlíkneš, nikdo nepozná, že jsi nácek. A to nám nejde pod nos. Věnuju ti takovou maličkost, kterou nesvlíkneš. (vytáhne nůž)

Aldo Raine: Kousek odsaď po silnici je ovocnej sad. Víme, že se tu krom vás vometá další skopčácká patrola. Esli v ní sou vostrostřelci, ten sad pro ně bude lahůdka. Esli si ještě někdy chceš dát saurkrautovej sendvič, musíš mi na tý mapě ukázat, kde jsou. Musíš mi říct, kolik jich je a co s sebou mají za kvéry.
Werner Rachtman: Nemůžete čekat, že svou informací ohrozím německé životy.
Aldo Raine: To se pleteš, Wernere, přesně to já očekávám. Potřebuju vědět o Němčourech na stromech a ty mi to povíš, a hned. Ukaž mi tady na tý mapě, kde se koná ten mejdan. Kolik jich přijde a co si přinesou na hraní.
Werner Rachtman: Uctivě odmítám, pane.

(Pancharti zachraňují Stiglitze z vězení.)
Aldo Raine: Četař Hugo Stiglitz? (Stiglitz přikývne) Poručík Aldo Raine. Tohle jsou pancharti. Už jsi o nás slyšel? (Stiglitz přikývne) Chceme ti říct, že fandíme tomu, co děláš. Co se zabíjení nácků tejče, máš myslím velkej talent. Jsem hrdej na to, že ten talent dokážu rozeznat. Ale jako zabiják nácků jsi pořád eště amatér. My jsme přišli zjistit, esli by ses nedal k profíkům? (Stiglitz přikývne.)

poručík Aldo Raine: (k dobrovolníkům) Menuju se poručík Aldo Raine a dávám dohromady zvláštní tým. A budu potřebovat vosum vojáků. Vosum - vojáků - americkejch - židů. Asi už ste všichni slyšeli fámy, že brzo dojde k vylodění. Tak my vyrazíme krapet dřív. Shoděj nás ve Francii, voblečený jako civilisty. A jakmile budeme na nepřátelským území, jako vostrá partyzánská armáda, pustíme se tam do jediný věci - budeme mordovat nácky. Členové Národně socialistický strany dobyli Evropu vražděnim, mučenim, zastrašovánim a tyranií. A přesně to teďka budeme dělat my jim. Nevim, jak ste na tom vy. Ale u mě je to jasný jak facka, já se sem netrmácim ze zatracenejch Kouřovejch hor, přes pět tisíc mil vody, neprosekávám se přes půlku Sicílie a nebudu skákat z posranýho letadla, abych nácky poučoval o lidskosti. Náckové se žádný lidskosti nedočkaj. Sou to pěšáci jednoho magora, co nenávidí židy, masovýho vraha, a tak musej bejt zlikvidovaný. A proto jeden každej zkurvysyn, kterýho načapáme v náckovský uniformě, chcípne. Budeme na Němčoury krutý a voni podle tý naší krutosti budou vědět, co sme zač. Najdou stopy naší krutosti, všecky ty rozpáraný, rozervaný a zohavený mrtvoly svých bratrů, který po sobě zanecháme. A Němčouři se neubráněj představám, jakou krutost museli jejich bráchové snášet z našich rukou, pod našima botama a pod vostřím našich nožů. A Němčourům se z nás bude dělat blbě. A Němčouři vo nás budou mluvit. A Němčouři z nás budou mít strach. A až večer Němčouři zavřou voči a bude je mučit jejich svědomí za všecko to zlo, co udělali, bude je mučit právě myšlenka na nás. (Zastaví se a podívá se na všechny.) Tak co, líbí?
všichni: Ano, pane!
poručík Aldo Raine: To rád slyšim. Ale musim vás všecky budoucí bouchače varovat. Kdo pudete pod mý velení, dete tam na dluh. A budete to dlužit mně osobně. Každej chlap pod mym velenim mi dluží stovku náckovskejch skalpů. A já ty skalpy chci. A vy všichni mi buďto přinesete stovku náckovskejch skalpů, co stáhnete z hlavy stovce mrtvejch nácků... nebo umřete, když na tom budete makat.

(V Goorowitzově obchodě se sportovním zbožím.)
pan Goorowitz: Ahoj Donny, jak se máš?
Donny Donowitz: Ale bezvadně, pane Goorowitzi.
pan Goorowitz: A maminka s tatínkem - všechno v pořádku?
Donny Donowitz: Ti se mají dobře. Já příští týden odplouvám.
pan Goorowitz: (Natáhne k Donnymu ruku.) Dobře děláš, hochu. Zabij za mě jednoho z těch nacistických panchartů, ano?
Donny Donowitz: To mám v úmyslu, pane Goorowitzi.
pan Goorowitz: Můžu pro tebe něco udělat, Donny?
Donny Donowitz: Potřebuju baseballovou pálku.

Hans Landa: Můžu si před odchodem dát ještě sklenici vašeho lahodného mléka?
Perrier LaPadite: Ale ovšem.
Hans Landa: Monsieur LaPadite, víte, jakou přezdívku mi ve Francii dali?
Perrier LaPadite: O takové věci se nezajímám.
Hans Landa: Ale víte, jak mi říkají?
Perrier LaPadite: Vím.
Hans Landa: Co víte?
Perrier LaPadite: Že vám říkají "Lovec židů".
Hans Landa: Přesně tak. Chápu, proč jste se to bál zopakovat. Heydrich nesnáší přezdívku, kterou mu ti dobří lidé v Praze dali. Nevím, co na jménu "Kat" nesnáší. Snažil se, aby si ho zasloužil. Já svou přezdívku miluji právě proto, že jsem si ji zasloužil. Dokážu lovit židy, protože na rozdíl od německých vojáků umím uvažovat jako žid. Oni uvažují jen jako Němci, přesněji řečeno, jako němečtí vojáci. Máme-li říct, jaké vlastnosti mají Němci příbuzné s nějakým zvířetem, bude to chytrost a dravý instinkt jestřába. U židů bude tím příbuzným zvířetem krysa. V tom jsme s vůdcovou a Goebbelsovou propagandou zajedno. Rozdíl je v tom, že já to srovnání nepovažuji za urážku. Považte, v jakém světě krysa žije. Je to skutečně nepřátelský svět. Kdyby vám sem teď vběhla krysa, přivítal by jste ji nepřívětivě?
Perrier LaPadite: Asi ano.
Hans Landa: Co vám kdy krysa udělala, že ve vás vzbuzuje odpor?
Perrier LaPadite: Krysy šíří nemoci, koušou lidi.
Hans Landa: Krysy způsobily dýmějový mor, to už je ale hodně dávno. Stejné nemoci jako krysa může šířit i veverka, souhlasíte?
Perrier LaPadite: Ano.
Hans Landa: Ano. A veverky vám odporné nejsou?
Perrier LaPadite: Ne.
Hans Landa: I když obě patří mezi hlodavce a až na ocas si jsou podobné, ne?
Perrier LaPadite: To je zajímavá myšlenka, pane plukovníku.
Hans Landa: Ať si je sebezajímavější, na vašich pocitech nic nezmění. Kdyby sem teď vběhla krysa, nabídl by jste jí talířek svého lahodného mléka?
Perrier LaPadite: Nejspíš ne.
Hans Landa: Ani jsem si to nemyslel. Nemáte je rád. Ani nevíte, proč je nemáte rád. Víte jen, že vám jsou odporné. Pak jde německý voják prohledat dům podezřelý z toho, že ukrývá židy. Kam se podívá jestřáb? Do stodoly, na půdu, do sklepa, všude tam, kam by se sám ukryl. Ale je mnoho míst, kam by jestřába nenapadlo se ukrýt. Proto mě vůdce povolal z Alp až sem, protože mě by to napadlo. Já vím, co lidé dokáží, když ztratí důstojnost. Můžu si taky zapálit dýmku?
Perrier LaPadite: Prosím, pane plukovníku, jako doma.
(Landa vytáhne o mnohem větší dýmku, než má LaPadite a zapálí si.)

Hans Landa: Víte o mě něco?
Perrier LaPadite: Ano.
Hans Landa: To je dobře. Víte, jakou prací jsem byl ve Francii pověřen?
Perrier LaPadite: Ano.
Hans Landa: Povězte mi, co jste slyšel.
Perrier LaPadite: Führer vám prý uložil shromáždit ty židy, co zůstali ve Francii a buďto se ukrývají, nebo se vydávají za nežidy.
Hans Landa: Sám vůdce by to neřekl líp.

Hans Landa: Monsieur LaPadite, bohužel, tímto jsem své znalosti francouzštiny vyčerpal. Kdybych tak neohrabaně pokračoval, přivodil bych si jen ostudu. Vy ale prý mluvíte celkem obstojně anglicky.
Perrier LaPadite: Ano.
Hans Landa: Já náhodou také. Nemohli bychom tedy přejít po zbytek rozhovoru do angličtiny?
Perrier LaPadite: Beze všeho.

Hans Landa: Monsieur, jak vaší rodině, tak vašim krávám říkám jen: "Bravo".
Perrier LaPadite: Děkuji.
Hans Landa: Přisedněte si. Je to váš stůl.

Perrier LaPadite: Suzanne, přinesla bys panu plukovníkovi trochu vína?
Hans Landa: Ne, děkuji pěkně, monsieur LaPadite, ale víno ne. Když jsme na mléčné farmě, to by jste mohli mít mléko?
Suzanne: Ano.
Hans Landa: Pak dám přednost mléku.

Bridget von Hammersmark: Já teď nejspíš přijdu o nohu. Herectví dám sbohem. Jak mám asi chodit po červeném koberci?
Aldo Raine: Psí doktůrek vám tu včeličku z nožky vydloubne. Oplácá vám ji sádrou a máte historku o zlomený noze na horách. Vy Němci jste horolezci, ne?
Bridget von Hammersmark: Já ne. Já mám ráda kouření, pití a restaurace. Ale chápu, oč vám jde.
Aldo Raine: Naládujem vás morfiem a vy si to odpajdáte po tom červeným tepichu.
Bridget von Hammersmark: Předem vím, že je to hloupá otázka, ale umíte kromě angličtiny ještě nějaký jiný jazyk?
Donny Donowitz: Oba umíme trošku italsky.
Bridget von Hammersmark: Bezpochyby s příšerným přízvukem. To nám ale předčasnou smrt nezpůsobí. Němci nemají italštinu moc v uchu. Budete mumlat italsky a nějak to přečkáme, to máte v plánu?
Aldo Raine: V podstatě jo.
Bridget von Hammersmark: To zní dobře.
Aldo Raine: Zní to na hovno. Ale co jinak, máme jet domů?
Bridget von Hammersmark: Ne, zní to dobře. Když to nepoděláte, dostanu vás dovnitř. Kdo bude co?
Aldo Raine: Já umím italsky nejlíp, tak budu doprovod. Donowitz je druhej nejlepší, ten bude italskej kameraman. Omar, třetí nejlepší, bude Donnyho asistent.
Omar Ulmer: Já italsky neumím.
Aldo Raine: Říkám, třetí nejlepší. Prostě budeš držet fekál. A začni už teď.

Bridget von Hammersmark: (s postřelenou nohou) V dohlednu se po červeném koberci pajdat nebudu.

Aldo Raine: Neříkals, že to setkání bude v posraným sklepě.
Archie Hicox: Já to nevěděl.
Aldo Raine: Říkals, že bude v hospodě.
Archie Hicox: Je to hospoda.
Aldo Raine: Jo, ve sklepě. Boj ve sklepě přináší fůru potíží, za prvý tu, že bojuješ ve sklepě.

Dieter Hellstrom: Už mám těch šaškáren dost. Slyšel jste to? To byl můj walther. Míří vám rovnou na varlata.
Archie Hicox: Proč mi svým waltherem míříte na varlata?
Dieter Hellstrom: Protože jste se právě prozradil, kapitáne. Nejste o nic víc Němec než tahle skotská.

(Hugo Stiglitz si v poklidu brousí nůž.)
Archie Hicox: Stiglitz, že?
Hugo Stiglitz: Přesně tak, pane.
Archie Hicox: Prý to s tím dost umíte. (Stiglitz se významně podívá a pokračuje v činnosti.) Víte, teď nevyhledáváme potíže. Jen se sejdeme s naší agentkou. Mělo by to být bez komplikací. Možná se ale pletu a ke komplikacím dojde. Potřebuji vědět, že všichni dokážeme zůstat v klidu.
Hugo Stiglitz: (přestane brousit) Nepřipadám vám klidný?
Archie Hicox: Když to berete takhle… Asi připadáte.