GOLDIE FILM

Werner Herzog patří mezi režiséry s kultovním statusem, což není zase tak nezvyklé. Jako jednomu z mála se mu však podařilo tento titul uzmout na poli dokumentů i fikčních filmů (v naší sekci najdete Aguirre, hněv Boží), takže ho použijeme jako přemostění k našemu dalšímu tematickému měsíci, v němž se zaměříme právě na dokumenty. I tento žánr totiž má své klasiky a must see.

Herzogovi se v první řadě v jeho dokumentech (namátkou Lekce temnoty, Bílý diamant, Můj nejlepší nepřítel) daří vytvořit víc než předčítaná fakta, jednorozměrné agitky a pěkné koláže obrázků. Vkládá do nich skrze svůj osobitý pohled na svět i příběh, který pohltí a často fascinuje. Dosavadní vrchol představuje Grizzly Man, jenž v sobě skýtá víc emocí než kdejaký hraný film.
Sledujeme osud Timothyho Treadwella, tak trochu asociálního dobrodruha, který život zasvětil tomu, co si myslel, že je ochrana divokých medvědů. Jeho videodeníky z cest, kdy se na několik týdnů izoloval od civilizace a "zkoumal" vznešená zvířata, byly relativně populární už za jeho života. Když se mu ale jeho láska k přírodě stala osudnou a jeden z agresivnějších grizzlyů jeho i s partnerkou zabil a sežral, stala se z něj místní celebrita. Obdivovaný hrdina pro jedny, "ten podivín, co dostal, oč si říkal" pro druhé.
Herzog se jeho života chopil a z autentických záběrů a rozhovorů s jeho známými a rodinou se pokusil zrekonstruovat jeho vrtkavou a nestabilní osobnost.

V první řadě si musíme připustit, že Werner Herzog je velmi bezcitný a nelítostný člověk, nebo se tak alespoň někdy jeví. Ze svého hrdiny se nebojí udělat největšího hlupáka pod sluncem, labilního alkoholika neschopného navázat normální vztah, jehož expedice do divočiny a pseudoekologické přesvědčení byly jen zástěrkou, jak utéct před sebou samým, svými závazky a povinnostmi. Nejde dojít k jinému závěru, než že Timothy přírodu vlastně nikdy nepochopil, i když se o to snažil skoro celý dospělý život. A jako každý malý člověk, i on musel střet s ní prohrát, protože, jak hlásá slogan filmu, "v přírodě existují hranice". A když je překročíte... no... Timothy už ví.
Nic ale není černobílé a Wernerově pohledu neuniká ani krása naivity uvažování tohoto člověka. Je jím zřejmě přese vše fascinován a dává ve svém snímku prostor si ho oblíbit, stejně jako nesnášet ho.
Čemu Herzog naopak podléhá bezpodmínečně, je příroda sama. Do ní byl vždy viditelně zamilován a jako nadlidský a nezničitelný motiv se během jeho tvorby vrací, aby vždycky dominovala nad člověkem. Zde zobrazuje onu dominanci konečně a velmi nekompromisně.

Můžeme diskutovat o tom, jestli bývá Herzog vždy korektní a objektivní, když do svých dokumentů často dává víc ze sebe než z tématu, který zobrazuje, ale to by bylo bezpředmětné. Objektivní očividně není a sám si toho jistě všímá, vždyť některé jeho dokumenty jsou čistě fiktivní a pojednávají o událostech, které se ani nestaly (Wild Blue Yonder vyprávěné z pohledu mimozemšťana). Vždy je tedy raději vnímejme jako "setkání s Wernerem u piva", kde si vyslechneme jeho další mudrování o smyslu života. Jako takové jeho filmy zklamou jen málokdy, protože Wernerovy myšlenky pronášené roztomile poněmčenou angličtinou mají své nezpochybnitelné kouzlo. Navíc vždy nabízí možnost utvořit si vlastní názor, což přece musíme ocenit.
Vzhledem k tomu, jak závažnými tématy se leckdy zabývá (jeho nový dokument Into the Abyss zobrazuje poslední dny života vězně před popravou), by asi ani nebylo možné se od subjektivity oprostit a nabízet holá fakta. Byť podvědomě by filmař svůj názor tak i tak řekl, a to samo o sobě není nic špatného. Werner se ale za nic neschovává a většinou rovnou nahlas říká "já si o tom všem myslím..." A nás jeho poučeně subjektivní názor zkrátka zajímá.

Grizzly Man, ačkoliv vznikl zobrazovaný materiál bez výjimky autenticky, skutečně stojí na pomezí dokumentu a narativního filmu. Jím vyprávěný příběh už balancuje s tím, co dokument snese, abychom o něm mohli tvrdit, že ještě "sděluje fakta". Nicméně to nic nemění na jeho působivosti a síle. U moderního dokumentu se navíc tento prvek objevuje čím dál častěji, většinou se ho ale tvůrci snaží "maskovat".
Jakkoli je Werner Herzog coby dokumentarista tak trochu bulvární, jeho práce s Grizzly Manem v čele má co nabídnout už jen kvůli silným námětům a leckdy zcela unikátním záběrům.
Grizzly Man pak nabízí fascinující výpravu na pláně Aljašky s jedním nejednoznačným člověkem, který vás přiměje zamyslet se nad ním, nad Herzogem i nad sebou samými.