RECENZE FILMU

Tak tu máme další válečný snímek... dalšího adepta na bezměrné vychvalování do nebes. To mě při zmínkách o Green Zone napadlo jako první. Po Smrt čeká všude jsem téměř ztratil větší důvěru v moderní militaristické kousky, ale nedat jí šanci jsem neměl to srdce. Vypadala totiž o stupeň nadějněji. Výsledek bohužel není o tolik jiný, natož pak zásadně lepší, než u zmíněného oscarového vítěze, který považuji za nejpřeceňovanější film za pěkně dlouhou dobu. Oproti Hurt Lockeru naštěstí Green Zone přeci jen vede, ovšem ne nějak jasně.

V první řadě musím uznat, že technicky ho Greengrass prezentuje velmi vkusně. Dynamická akce umí vtáhnout do děje a vizuálně film nestrádá o nic míň, než právě Hurt Locker. Režisér využívá stejně jako u Bournea realisticky pojatý vzhled, který je sice vizuálně vytříbený, ale stále působící civilně a uvěřitelně. Na rozdíl od Lockeru navíc obdařil své dílo skutečnou dějovou linií a nebojí se zastat jasné politické stanovisko, což ho sice dělá méně atraktivním pro ocenění, ovšem divákovi nabízí více myšlenek k ztotožnění, nebo naopak odsouzení. Antibushovská etuda dokonce velmi mírně poupravuje dějiny, ovšem nečekejte něco jako vraždu Hitlera v Panchartech.

Příběh vypráví o vojenském důstojníkovi Royi Millerovi, jenž v Iráku pátrá po zbraních hromadného ničení. Nedaří se mu to. A pokud nejste úplný dějepisný ignorant, víte, že se mu to ani podařit nemůže. Snímek se v tomhle ohledu nebojí vykřikovat nejrůznější obvinění, aniž by ale působil jako do extrému zahnaná konspirace, jejíž cíl je kolem sebe jen rozvířit prach. Což je rozhodně plus. Ale to nic nemění na faktu, že když celou dobu víme, jak to zhruba musí dopadnout, by nám scénáristé mohli (měli) nabídnout i něco víc než to minimalistické překvapení nakonec. To se každopádně nestane a z hlediska děje pak Green Zone bohužel nevyzní o mnoho užitečněji a objevněji, než vánoční přání od tetičky z druhé strany Republiky.

Je to vážně trochu škoda, protože má náběh na pořádný nervy drásající zážitek. Bohužel se zdá, že nic není dotaženo do konce. Když vás zaujme kriminalisticky pojaté pátrání, začnou po sobě najednou všichni střílet. Když jste pohlceni bojovou scénou, najednou skončí a přítomní si zase povídají o zbraních hromadného ničení. Hyperrealistické postavy přicházejí a odcházejí a jediná, včetně Matta Damona, jež z plátna prakticky nesleze, si vás nepustí k tělu. Jakkoli je pak hrdinův cíl důležitý a jakkoli by nás v reálném životě zajímalo jeho naplnění, je nám vlastně úplně jedno, jestli Miller ve filmu objeví nebo neobjeví viníky.

Pokud byl cíl Greengrasse vyvolat v lidech zájem o látku, tvrdě narazil. Let číslo 93 na tom sice nebyl jinak. Po jeho shlédnutí nás taky vůbec nezajímali teroristi a útok na WTC, ale spíš neštěstí zmařených ve filmu přítomných lidských životů jako takových. Bohužel stejný mustr tady nemůže fungovat. Válka v Iráku a zbraně hromadného ničení nejsou uzavřená a jednorázová záležitost, jakou byl boj o přežití v unešeném letadle. Režisér si to sice očividně uvědomil, protože se snaží být naléhavý a varující, ale bohužel jeho snaha přichází mírně vniveč.

Nejde ukázat prstem na slabé stránky filmu. Natočen je skvěle. Herci hrají výborně. Režisér je zručný člověk, který zvládá jak vzhled filmu, tak postupy vyprávění. Největší problém asi představuje materiál, se kterým musí pracovat, sám o sobě. Skloubení války a detektivky, konspirace moc brzy poté, co se ony události doopravdy staly. Green Zone na vás bohužel nijak nedopadne už proto, že na dané události máte dávno vytvořen vlastní názor a Greengrassovo snažení ho může jedině potvrdit, nebo vás nechat zcela chladným. Jako výsledek tu pak máme výborně natočený, dějově však zbytečný snímek, který nejspíš brzo zapadne.