Walt Kowalski: Nejsem nejpříjemnější, ale nejlepší ženská na světě si mě i tak vzala. A šlo nám to. Nic krásnějšícho jsem nezažil. Tys nechal Click Clacka, Ding Donga, a Charlieho Chana, aby ji odvedli. Ale líbíš se jí. I když nechápu proč.
Thao Vang Lor: Komu?
Walt Kowalski: Joudě.

Youa: Kamarádi jsou zvědaví, co tady děláte.
Walt Kowalski: To bych taky rád věděl. Jmenuju se Walt.
Youa: Těší mě. Já jsem Youa.
Walt Kowalski: Jouda? Těší mě.
Youa: Ne. Youa.
Wal Kowalski: Aha. Youa. Dobře.
Youa: A co děláte?
Walt Kowalski: Tak různě spravuju.
Youa: Jako co?
Walt Kowalski: Teď jsem spravil tu sušičku. A kamarádově ženě dřez. A taky jsem vezl tetu Mary k doktorovi, potřebovala napsat recept.
Jednou jsem spravil dveře, ani nebyly rozbitý.

(Během Hmongské hostiny.)
Sue Lor: Spousta lidí tady dodržuje tradice. Hmongovi se nesahá na hlavu, ani dítěti. Věří, že duše sídlí v hlavě, tak to nedělejte.
Walt Kowalski: Blbost, ale dobře.
Sue Lor: A hodně Hmongů si myslí, že dívat se do očí je neslušný. Proto se dívají jinam.
Walt Kowalski: Ještě něco?
Sue Lor: Hmongové se usmívají a šklebí, když se na ně křičí. Kulturní zvyk. Vyjadřuje to zahanbení a nejistotu. Takže se vám nesmějou.
Walt Kowalski: Vy jste pošahaný.

Sue Lor: Ahoj, Walte. Děláte něco?
(Walt Kowalski pozvedne plechovku s pivem.)
Sue Lor: Grilujeme. Nechcete přijít?
Walt Kowalski: A co myslíš?
Sue Lor: Jsou tam hory dobrot.
Walt Kowalski: Ale na psa mi nesahejte.
Sue Lor: Nebojte, jíme jen kočky.
Walt Kowalski: Vážně?
Sue Lor: Dělám si srandu, morousi.

Walt Kowalski: (na pouliční gang) Už jste potkali někoho, do koho jste se neměli srát a pak jste litovali? (Odplivne si.) Tak to jsem já.

(V kadeřnictví.)
holič Martin: Hotovo. No konečně zase vypadáš jako člověk. Měl bys chodit častěji, ty jeden pitomče starej.
Walt Kowalski: Docela se divím, že tu ještě jsi. Pořád jsem doufal, žes už natáhl brka, a že tu bude někdo, kdo se v tom aspoň trochu vyzná. A ty se tu pořád držíš, taliáne malej bláznivej.
holič Martin: Máš to za deset, Walte.
Walk Kowalski: Deset babek? Ježíši, Martine. Ty jsi snad napůl Žid nebo co? V jednom kuse tu zdražuješ.
holič Martin: Těch deset dolarů to stojí už pět let, ty paličatej polskej pitomče.
Walt Kowalski: Jasně. Drobný si nech.
holič Martin: Čekám tě za tři neděle, troubo.
Walt Kowalski: Tak s tím nepočítej, ty kopyto.

notář: (Cituje ze závěti Walta Kowalskiho.) A svoje auto Gran Torino z roku 1972 odkazuji... svému příteli... Thao Vang Lorovi. Pod podmínkou, že z něj neuřízne střechu jako nějaký Mexický uzenáči a nenamaluje na něj nějaký debilní plameny, jako to dělaj bílí drbani a dozadu nedá takový to buzerantský křídlo, co si tam dávaj ostatní bambusáci. Na to rovnou zapomeň. Pokud se toho všeho dokážeš zdržet, auto je tvoje.

Walt Kowalski: Ta baba mě vážně nenávidí.

Walt Kowalski: Jo, zalezu do baráku, ale napřed ti ustřelím palici a pak usnu jako mimino, to se můžeš vsadit. Takový sráče jako vy jsme v Korei skládali pěkně na sebe, místo pytlů s pískem.

(Walt jde s Thaem za stavbyvedoucím, domluvit práci.)
Walt Kowalski: Ahoj Kennedy, ty irskej kořalo. Jak se máš?
Tim Kennedy: Furt na hovno. Ale koho to zajímá?
Walt Kowalski: Mě určitě ne. (Začne si nalévat kafe.)
Tim Kennedy: Na, posluž si. Ty Poláku tupej.
Walt Kowalski: To je ten kluk, jak jsem ti říkal. Thao, to je Tim Kennedy. Mistr na týhle stavbě.
Tim Kennedy: Tak mi o něm něco řekni.
Walt Kowalski: Na stavbě se vyzná a je to chytrej kluk. Co mu řekneš, to udělá.
Tim Kennedy: Určitě?
Walt Kowalski: Jo.
Tim Kennedy: (na Thaa) Umíš anglicky?
Thao Vang Lor: Ano, pane.
Tim Kennedy: Narodil ses tady?
Thao Vang Lor: Jasně.
Tim Kennedy: Viděl jsem, že tě přivezl Walt. Nemáš auto?
Thao Vang Lor: Teď ne. Jezdím autobusem.
Tim Kennedy: Ježíšikriste, ty nemáš auto?
Thao Vang Lor: Praskla mu hlava. A ten kokot v servisu si za to řekl dva tácy.
Tim Kennedy: To je hrozný. Já si nechal měnit převodovku, a ty kurvy mě odrbaly. Necelý tři tisíce. (Walt se nenápadně pobaveně usmívá.)
Thao Vang Lor: Jsou to zloději. Je to lumpárna.
Tim Kennedy: Jo, to máš pravdu. Dobrá, začneš v pondělí, něco ti najdeme.
Thao Vang Lor: Děkuju, pane Kennedy.
Tim Kennedy. Jsem Tim. A jak že se jmenuješ ty?
Thao Vang Lor: Thao.
Tim Kennedy: Tu... (otočí se na Walta) Mám to u tebe, Walte.
Walt Kowalski: Jo. K Vánocům ti koupím bonboniéru.
Tim Kennedy: Na bonboniéru ti seru. Co kdybys půjčil to Gran Torino?
Walt Kowalski: Proč všichni chtějí moje auto?
Tim Kennedy: No, to byl jenom pokus.
Walt Kowalski: A to ani nevíš všecko. Jedem, bambusáku. Necháme tu toho šupáka hrát si s brabcem.

(Thao si jde k Waltovi odpracovat trest.)
Walt Kowalski: (pro sebe) Ale do háje, já jsem doufal, že nepřijde. No dobře, tak co teda umíš?
Thao Vang Lor: Jako co?
Walt Kowalski: Proto se ptám. Jestli chceš dělat, musím vědět, co umíš. Na co jsi šikovnej.
Thao Vang Lor: Tak to nevím.
Walt Kowalski: Čekal jsem, že to řekneš. Vidíš tady ten strom? Tak běž a spočítej ty ptáky.
Thao Vang Lor: To mám spočítat ptáky?
Walt Kowalski: Neumíš počítat? Vy žluťáci jste na matiku dobrý.
Thao Vang Lor: Jo, počítat umím.
Walt Kowalski: Bezva. (Thao začne počítat.)
(Další den přichází znova.)
Thao Vang Lor: Tak co dneska? Koukat, jak schne barva? Počítat, kolik proletí mraků?

(Walt sedí na terase a čte svému psovi z novin.)
Walt Kowalski: Dneska máte narozeniny, Daisy. V dalším roce si musíte vybrat ze dvou životních cest. Objevila se tu nová možnost. Mimořádné události mohou také kulminovat ve zdánlivém zklamání. Vaše šťastná čísla jsou 84, 23, 11, 78 a 99. To jsou ale žvásty.

otec Janovich: Dobré odpoledne, Walte.
Walt Kowalski: Už jsem řekl, že ke zpovědi nejdu. otec Janovich: Proč jste nezavolal policii?
Walt Kowalski: Co?
otec Janovich: Pracuji s gangy, prý jste tu měli potíže. Proč jste nezavolali policii?
Walt Kowalski: No... To víte, já se modlil, aby sem přijeli, ale bohužel nic.

(U holiče.)
holič: Hotovo. Deset dolarů amerických.
Walt Kowalski: Nepředpokládám, že tvoje holčičí ručičky by mě dokázaly hladce oholit.
holič: Hladce oholit? Nikdy v životě si nechtěl oholit.
Walt Kowalski: Já vím, ale vždycky jsem o tom uvažoval. Pokud nemáš moc práce.
holič: Jen mě nech nahřát ručník.
Walt Kowalski: Tady je dvacka. Drobný si nech. To je pro případ, že bys mě řízl do krku.

(Walt Kowalski rožní na zahradě.)
Walt Kowalski: Jak toho psa chcete? Chci říct... ten stejk.
Thao Vang Lor: Vtipný...
Sue Lor: Říkala jsem ti, že jíme jenom kočky.