NÁZORY K FILMU
...
Když jsem dočetl Hobita a celou trilogii Pána prstenů, začal jsem se často dívat na scény, které byly vzhledem ke knižní předloze všemožně editovány. A jak jsem srovnával filmového a knižního Aragorna, začal jsem se zajímat o další herecké kvality Vigga Mortensena. Nepamatoval jsem si příliš mnoho jeho filmů, ale věděl jsem, že si určitě dokáže poradit i s rolemi nezabíjejícími skřety, kde neprovádí jeden hrdinský čin za druhým. Pohled na obal Good mě o tom jistým způsobem přesvědčil, já věděl, že se mu podaří i tato role. Pro jednou jsem měl zase pravdu. Tentokrát jsem se podíval do zákulisí druhé světové války – tedy spíš o vzestupu Hitlerova socialismu. Jistě, že se jedná o fiktivní dílo, ale aspoň popisuje nějakým způsobem následující zacházení s židy. Schindlerův seznam to není, ale tento film popisuje hlavně jednu z podstat přátelství. Jak by mohl film mající v kontextu počátek války vyvrcholit, to nevíme, protože je uvolněný, a všechny zápletky v životě jednoho muže se všemožně mísí. To je další velké plus, příběh nezachází do stereotypních scén a je rozdělený na rovné díly. Nejvíce mě oslovil ten s přátelstvím. Poslední dobou mám zájem i o Jasona Isaaca. Všichni lidé podílející se na filmu, jakoby vyslyšeli mé vzdálené prosby o ty dva herce a dali je dokonce k sobě. Po delší době pochopíte, že hlavní postava, ač je jakkoliv dobrá, se nakonec postaví za špatnou věc. Proto se mi tím více líbí role Isaacova, jehož tvář málokdy vidím jako kladnou. Atmosféra je okouzlující, jak neustále slyšíte hrát piáno, jen vám do toho občas začne trochu vadit, že Mortensen ukazuje pořád to samé. Když započala asi poslední půlhodina, začal mě film zajímat nejvíce. A úplné vyvrcholení mě vskutku dojalo. Byl to konec vhodný pro zamyšlení, nic takového, co jsem očekával. Naivity se tvůrci zdrželi. Dali nám na talíř reálně vytvořený příběh, který si jistě budu dlouho pamatovat. Tento film se asi nezapíše mezi nejlepší filmy spojené s druhou světovou válkou, ale určitě stojí za to, protože ji ukazuje zase z jiného pohledu – mně se celkem líbil, ale podruhé bych se už nedíval.