Moje chyba, ale není to špatné

Miluji filmy, miluji seriály. Když jsem se rozhodla, že si splním i filmovou výzvu (docela brzy, vím), tak jako první téma výzvy mě zaujal, film z minulého roku. A jak jsem hledala, našla jsem tento film Skleněný. Žánrově odpovídá mému vkusu, tak jsem si řekla, že si ho dám. Ale ouha. Tím, že jsem si pořádně nepřečetla o čem film je, tak jsem se do něj i tak pustila. Chyba, ale moje. Před tímto filmem, vznikly další dva. Takže si myslím, že kdybych to věděla, tak si pustím ten první popřípadě i ten druhý a až nakonec tento. Nestalo se tak. Takže jsem tento děj tohoto filmu pochopila až ke konci. I když jen částečně. Ale teď k ději. Nebyl špatný, žánrově to opravdu můj vkus je. Jenže, jak jsem nepochopila a stále moc nechápu o čem to přesně je, tak jsem si to tolik neužila. Vinu dávám jenom sama sobě. Ne tvůrcům či režisérovi. Ale jen sama sobě. Byla tu akce, napětí, dokonce jsem se i několikrát lekla, když jsem něco nečekala. Obsazení taky super, tam nemám co vytýkat. Hudba úžasná. Jen jsem ten konec tak neprožívala, což já se řadím do skupiny lidí, co jsou dost citlivý. Ale jak jsem řekla, první ani druhý díl filmu (když to tak nazvu) jsem neviděla, tak jsem se do toho nevžila tolik, protože jsem pořádně nepochopila, o co přesně jde. Přesto film hodnotím kladně. Sice začátek byl zajímavý, ale jen na pár minut. Pak to bylo zhruba do té půlky nudné a až pak v té druhé půlce se to rozjelo. Původně jsem chtěla dát jen půlku ze sta, ale tím, že se ta druhá půlka rozjela podle mého gusta a nemohu tady do toho počítat své chyb, protože film za to nemůže, tak dávám těch sedmdesát procent. A až bude více času i chuti, pustím si první i druhý film a třeba změním názor i tady.