GOLDIE FILM

Sekce goldies se nám pěkně rozrůstá, proto bylo načase začít se věnovat i trochu novějším snímkům, které sice čas ještě tolik neprověřil, ale u nichž jsou indicie snad více než jasné. Myslím, že Gladiátor Ridleyho Scotta tato slova naplňuje. V té záplavě nejen hollywoodských filmů, jež se na nás každoročně valí z pláten kin, se neztratil, ale naopak dodnes patří mezi jedny z divácky nejvděčnějších historických velkofilmů. Navíc se může pochlubit pětioscarovým úspěchem (včetně Oscara za nejlepší film) a výborným umístěním v mnoha žebříčcích oblíbených filmů. Jeden z nejpopulárnějších režisérů Hollywoodu dal šanci jedné začínající herecké hvězdě, opřeli se o dramatický a dojemný příběh a Gladiátor, dnes už snad klasika, byl na světě.

Ridley Scott, režisér snímku, měl v době natáčení Gladiátora za sebou pěknou řádku povedených filmů a platil za zavedenou personu filmového světa. V jeho filmografii se skvěly kousky jako Vetřelec, kultovní Blade Runner nebo klasická road movie s dramatickou zápletkou Thelma a Louise. Gladiátor se sice může pochlubit silným příběhem, ale přiznejme si, že hlavní devizou filmu je jeho vizuální stránka, což je ostatně pro Scotta typické. Pro původně novozélandského herce Russela Crowea byl film výzvou. Filmem, jenž ho může vynést k výšinám stejně tak dobře jako jej může potopit. Crowe zhubl, zapracoval na fyzičce a za pár měsíců se stal nejprve římským vojevůdcem Maximem, pak gladiátorem a následně idolem žen. Ideální stav, navíc, když měl v kapse pozlacenou plešatou sošku.

Přese všechen úspěch, který Gladiátora nakonec potkal, byl projekt zpočátku docela riskantní. Vždyť se také jednalo o žánr v Hollywoodu po dlouhá desetiletí nepraktikovaný. Když se řekne velkofilm z antického prostředí, vzpomenu si hlavně na Ben Hura, a to se psal rok 1959. Srovnávat tyhle filmy by bylo příliš smělé, každý je něčím výjimečný, jsou stejné a přitom tak jiné. Každopádně Gladiátora můžeme považovat za moderní historický velkofilm, který do žánru po dlouhé době vnesl svěží vítr. Epický příběh, jenž chytá za srdce, Ridley Scott zabalil do přitažlivého hávu. Úchvatná vizuální stránka se umně doplňuje s jímavou hudbou a my můžeme sledovat efektní podívanou, u níž však nesmíme zapomenout na jedno. Pořád se jedná o výborně natočenou popcornovou zábavu. Gladiátor však jasně dokazuje, že ani označení popcornová zábava nutně nemusí nést negativní konotace.

Pokud se nejedná o dokument, není na místě u filmů zkoumat historickou přesnost a rozčilovat se, že režisér si dějinné souvislosti vykládá po svém. Film vypráví příběh smyšleného římského vojevůdce Maxima, oblíbence stávajícího, ale stárnoucího císaře Marca Aurelia a nabízí tak alternativní pohled na konec vlády filozofa na trůně. Aureliův syn Commodus se nedokáže smířit s tím, že by měl trůn uvolnit otcově oblíbenému generálovi, a proto otce zardousí, sebe pasuje na nového císaře a navíc nechá zavraždit Maximovu rodinu. Maximus sám jen o vlásek unikne smrti. Posléze se dostává mezi gladiátory, postupně si u nich vydobude respekt a v arénách několik vítězství. Jeho jedinou touhou však zůstává dostat se do Říma, zabít císaře a pomstít tak svou rodinu.

Film velký výpravou a svým obrazem, to už tu jinými slovy párkrát zaznělo. Je načase říci si něco víc. Na podobě výtvarné stylizace snímku má velkou zásluhu kameraman John Mathieson. Řím je zobrazen jako majestátní město, středobod známého světa. Sluncem zalité ulice, obrovské koloseum, výstavní palác, ale i písek a prach. Efektní stavby berou dech stejně jako pomocí počítače generované bitevní scény. A přece Ridley Scott nemyslí jen na pozlátko, na přitažlivou zábavu pro masy. Nezapomíná zároveň vyprávět příběh jednoho (ne)obyčejného heroického muže. Lidská stránka je ve filmu stejně důležitá jako stránka formální. Právě proto nevznikl prázdný a lehce zapomenutelný film, ale vzniklo dílo, které si diváci s radostí připomínají dodnes.

Herci svým postavám vdechli duši. Richard Harris jako Marcus Aurelius sice chřadne, ale pořád si zachovává dobré srdce, pevnou vůli a moudrost. Joaquin Phoenix z Commoda oproti realitě udělal zženštilou figurku, ale zase mu vtiskl tu pravou dávku šílenosti, posedlosti mocí. Russel Crowe jako Maximus je kapitola sama pro sebe. Prototyp pravého rytíře, byť se jeho příběh odehrává v dobách antického Říma. Statečný, oddaný, milující, odhodlaný. A nebyl by to hollywoodský velkofilm, aby hlavní hrdina nebyl rovněž velice přitažlivý pro ženské publikum. Dnes se můžeme jen s nostalgií dívat, jak to kdysi Croweovi slušelo.

Příběh sám by nefungoval, nebýt dokonale ladící hudby. Hans Zimmer se svého úkolu zhostil na výbornou. Tklivé tóny střídají tóny burácející stejně jako bitvy, na jejichž pozadí znějí. Další devizou filmu je, že se v něm snoubí dynamika s lehkostí, dravostí, akcí a romantikou. Gladiátor, výstavní skříň výpravných velkofilmů i celého moderního Hollywoodu, vás zkrátka dostane, strhne svou efektivností. Film zajisté zaznamenal úspěch i proto, že je zaměřen na široké vrstvy diváků, že každému z nich může nabídnout něco jiného. Jako celek Gladiátor funguje, i když mouchy se najít dají. Myslím, že místo v dějinách kinematografie si zaslouží.