Tak to vidím já...

Fellinifo surrealismus mě prostě nebaví. Zatímco Bunuel, Tarkovskij, Švankmajer (teda opravdu velká škála přístupů) režisérů ve mně dokáže vzbudit zájem o jejich nadreálno a mě baví přemýšlet o smyslu té které scény, u Felliniho tomu tak není. Velmi mě baví sledovat ten film a objevovat, co dalšího Fellini ukáže, ale vůbec mě to nedokáže přimět, abych chtěl o nějakém významu symbolů přemýšlet.