home
O dívce, která proskočila časem / The Girl Who Leapt Through Time

NÁZORY K FILMU

avatar uživatele
80 %

Celkem poutavý film. S důrazem na "poutavý". Pokud ho totiž nesledujete opravdu pozorně, občas vám uteče, co se stalo a co se stalo, když to bylo jinak. Jde proto o náročnější film na pozornost, ale podle mě to nevadí. A i ten konec byl velmi pěkný.

11. února 2014
avatar uživatele
60 %

Tak to vidím já...

Na hromnice o den více, pouze překresleno jako anime. A horší. Poměrně nezajímavé a neobjevné po všech stránkách.

10. června 2012
avatar uživatele
100 %

..koukej dopředu, když běžíš..

Můj oblíbený film. Když přemýšlím proč, odhlédnu-li od ne sice dvakrát originálního, ale zato zajímavě zpracovaného námětu a podařené animace, skončím u hlavní hrdinky. Makoto je tak trochu ztřeštěná japonská studentka, která se nevědomky připlete do cesty osudové události. Je temperamentní, bezprostřední, docela akční, přes vnější slupku zcela odevzdaná přátelství se dvěma kamarády, ve věku, kdy kamarádství kolikrát hrozí zvolna přerůstat v dlouho neuvědomovanou lásku. Okolo přátelství Makoto, Kousukeho a Chiakiho se vše točí, zasazeno do fantastického děje, umožňujícího vyniknout souvislostem. Co je zprvu bezstarostný, patřičně vtipně pojatý příběh, to ponenáhlu značně houstne a stává se proklatě vážným. Příkrý obrat o sto osmdesát stupňů je překvapující, dává však filmu značnou hloubku. Se změnou dikce neztrácí poetiku, naopak, přicházejí až meditativní okamžiky, kdy na povrch vyplouvají témata přeskupující žebříček hodnot od bezbřehé srandy a bezstarostnosti na vrcholu, k nutnosti přijmout odpovědnost (ne že by se chtělo), ochránit své blízké a v neposlední řadě srovnat si v hlavě, co je přátelství, co láska, a co proboha teď s tím... Makoto se nevyhne ukvapenostem, řeší však vše s obdivuhodným nasazením a zcela v dobré vůli, fantastický prvek v příběhu jí umožňuje se po nevydařených přehmatech vracet a zkoušet to jinak. Do jisté míry... Co mě na zpracování uchvátilo, je naprosto přirozené a realistické chování postav. Dialog mezi Makoto a Chiakim v závěru prostě nemá chybu, pózy, reakce, mimika, vše zcela věrně vystihuje situaci. Jak jsem řekl, můj oblíbený film. Od režiséra šílených Digimonů bych něco takového rozhodně nečekal a dobře, že jsem o něm před rozhodnutím podívat se na film, zaujímající jinak přední místa v žebříčcích oblíbenosti, nevěděl. Jinak by mě to bylo nejspíš odradilo. Nemůžu dát sto deset?

27. prosince 2009