RECENZE FILMU

Nicolas Cage je úkaz. Odpoledne strávené s ním na youtube vám může změnit život, tři jeho filmy brzo po sobě přivodit infarkt. Není třeba si hrát na smířlivost, na pokus o objektivitu, na uznávání hereckých kvalit v těch několika výjimkách z minulosti. Je to prostě "úkaz". A tento bizarní člověk (už jen tím, že jeho pravé příjmení zní "Coppola") se právě dočkal biografického snímku. Ghost Rider 2 in our faces!

K ději: Supertajní mniši se základnou vybavenou lépe než CIA, kteří bohužel nejsou ninžové, najmou černocha (dohledal bych jméno, ale je to jen černoch na odstřel jak z vrcholných osmdesátek), a ten najme Nica Cage, aby našel a ochránil malého chlapce s jeho matkou. Okolo totiž chodí ďábel tvářící se bez přestávky nějak takto, jenž chce chlapečka pro sebe, protože je to jeho syn. Ďábla nenapadne, že coby otec může soudně vymáhat střídavou péči, tak najme bývalého superzlého a supersjetého milence oné ženy, aby dítě unesl.
Menší problém spočívá v tom, že Cage, když je v módu "blbá nálada", zabíjí všechny hříšníky, přičemž chlapcova matka je taky velký hříšník. To ale nepředstavuje problém, protože se spoléhá na to, že ho nějaká náhoda vždy včas zastaví. Což se také děje.

Rovnou bych rád řekl, že mě v podstatě nebaví dělat si z Cage lacinou legraci. Jenže ten člověk poslední léta staví svou kariéru právě na neustálých záminkách k odstřelení sebe sama, podle mě možná záměrně. Myslím, že abychom na něj jako na herce přistoupili, musíme se té hry "jak ho co nejvíc ztrapnit" chtě nechtě přidat, protože právě ta je na jeho filmech nejzábavnější a právě v ní se skrývá největší Cageův potenciál.
Proto mě velmi mrzí, že Ghost Rider 2 není ultimátní jízda šíleností, trapnosti a WTF lol momentů od začátku do konce. Oněmi legendárními youtube sestřihy jsme asi již natolik přesyceni, že v reálné rychlosti a jediném filmu nemůžeme být zcageování dostatečně důsledně. Přesto během sledování ihned pochopíme, které scény se do podobných sestřihů po právu zařadí, které rozšiřují Cageovo herectví o další netušené trademarky.

Jestli jsem věřil něčemu na tomhle projektu, tak crankovskému duu Mark Neveldine a Brian Taylor, a oni sami nezklamali. Je zcela očividné, že si uvědomují, jak u značné části publika vzbuzuje úsměv na tváři už jenom detailní záběr Nicolase Cage. Pokud tedy zmíněné využívání jeho pověsti není záměrem přímo jeho, jde alespoň v tomto případě o záměr režisérů. Jestli by nebyla scéna, v níž se Nic pokouší pohladit svěřeného chlapce se slovy "máš tam včelku", odkaz na Rituál, tak bych se divil. Stejně tak mnoho dalších chvil se jakoby oprošťuje od filmu samotného a zaměřuje se na karikování Cage povětšinou velmi vtipným způsobem.
Jenže režisérské duo nic nezmůže, když na samotném scénáři nejde chtěnou ultimátnost postavit. Maximálně mě štve, že těch zábavných scén tu najdeme minimum a většina snímku slouží jako vata, včetně podfinancované akce. Takže Ghost Rider se svojí délkou necelých 90 minut čistého času nepokrytě nudí.

Jinak co do techniky - pokud má Hugo nějakou nevýhodu, tak že po něm už žádné 3D nemůže obstát. Zde je tím spíš zbytečné, dělá akci nepřehlednější a režiséři ho prakticky ignorují. Pořád lepší než u Star Wars (zde je alespoň vidět), ale za příplatek rozhodně nestojí.
Kdo by měl na Ghost Ridera jít? Nevím... Na pořádnou akci měl moc malý rozpočet (i když na rozdíl od minulého dílu vypadá Ghost Rider coby postava skutečně cool), cageování zase není dostatek. Zkrátka veskrze zbytečný film.
S těmito režiséry a obsazením mohla vzniknout úchvatná pecka, ale rating PG-13 a nevytuněný scénář to srážejí do silného podprůměru, který bude opět dobrý jen na vypíchnutí pár scén. Drive Angry na tom bylo i při své nižší řemeslné úrovni zásadně lépe. Ghost Rider 2 jako guilty pleasure fungovat nedokáže, jakkoli se mohl stát doslova králem debilně roztomilých filmů.