NÁZORY K FILMU
...
Barvy. Sicílie. Rodiny.
Visconti umí točit dlouhé filmy, kde se nic neděje, a přesto jsou svým způsobem strhující. Tohle není ten případ. Mnoho dílčích aspektů se mi líbilo, například vizuální stránka je krásná, včetně nádherných šatů a velmi pohledné sicilské krajiny. Dlouhé záběry jsou ovšem trochu moc dlouhé a dlouhé konverzace nevedou k žádné akci, pouze se bilancuje o minulosti, přítomnosti a budoucnosti Sicílie, což není špatné téma, ale zajímavější by bylo něco o něm vidět než koukat na postavy, kterak si o tom povídají. Alainovi Delonovi to sluší i s tím divným knírkem, ale na druhou stranu: pokud se chcete tři hodiny dívat na Alaina Delona, doporučuji Rocco a jeho bratři... Tam je toho ke koukání (a poslouchání a přemýšlení) o dost víc.
...
Nic pro mě
Luchino Visconti, ať je to opěvovaný režisér jak chce, mě zatím vůbec nepřesvědčil. Z jeho filmů jsem viděla tuším asi tři, ale žádný se mi nijak zvlášť nelíbil. Ani toto není výjimkou. Jeho filmy mi připadají děsně dlouhé, celkem nudné. Klidně si mě pranýřujte, vím, je to založeno taky na hudbě, obrazech, dialozích, ale přesto máte pocit, jako by se nic nedělo... Nic neplyne, jen se nervózně díváte, zda už se blíží konec. Protože dívat se pět minut na páry tančící valčík bez jakéhokoliv slova, rozhovoru, náznaku děje, to mě opravdu nudí a vůbec neoslovuje. Plus vidím v Claudii Cardinale, ta je bezesporu ozdobou tohoto filmu. Ale čím více se dívám na světovou klasiku, tím více kroutím hlavou a divím se, co na tom všichni vidí...