RECENZE FILMU

Gangsterky jsme dlouho považovali za polomrtvý žánr, ale najednou se nám nějak rojí, ne? Mít tu v rozmezí jedné sezóny hned dva hvězdně obsazené kousky, to už tu dlouho nebylo. Bohužel však Gangster Squad končí naprosto stejně jako Lawless. Opravdu. Ve skutečnosti netuším, jak napsat recenzi, abych se neopakoval.

Tohle bude vážně dlouhé. Asi si trochu pomůžu představením děje. Vezměte si tedy Nedotknutelné (ne ty francouzské, ty od De Palmy) a naroubujte je na "Scorseseho" seriál Boardwalk Empire. Boj o moc podrazy, bezmocná nebo/a zkorumpovaná policie... Na vrcholu potravního řetězce tu stojí Sean Penn, což samo o sobě značí maximální prohnilost systému.
Jeden poctivý šéf policie (Nick Nolte) se rozhodne, že musí mafiánskému řádění učinit přítrž a zaúkoluje nadšeného a tvrdohlavého poldu (Josh Brolin), aby dal dohromady elitní tým a využil veškeré prostředky legální i nelegální k zlikvidování Penna. A Brolin nelení, do týmu sežene Ryana Goslinga, Giovanni Ribisiho a ještě se okolo nich motá Emma Stone.
Jo, je to fakt velmi stereotypní námět a během jeho provedení se nestane nic převratného. To by nutně nemuselo být na škodu, gangsterky nikdy neplatily za žánry oplývající originalitou, vystačily si s násilím a napětím.

Násilím se tu vážně nešetří. Není kdovíjak intenzivní, ale rozhodně se k sobě lidé chovají dostatečně hnusně, abychom jim méně fyzicky přítomné krve odpustili.
S tím napětím je to ale horší. Vše se odvíjí přesně tak podle plánu, až se mi zdá skutečně nemožné vcítit se do postav. Ty jsou ostatně jen nudnými sborníky stereotypů, kdy u žádné nedojde k zaznamenatelnému vývoji. Celý film i proto působí spíš jako úvodní díl k nějakému velmi dlouhému televiznímu seriálu, kde jsou načrtnuty charaktery bez potřeby je posouvat, protože samotný děj se vlastně rozjede až někdy mnohem později.
Ani v seriálu to ale nesmí být tak okaté, co teprve v celovečerním filmu, který (doufejme) žádné pokračování mít nebude.
Místy to vypadá jak nějaká nevtipná karikatura gangsterky, která tápe jen krůček od toho, aby veřejně přiznala, že tvůrcům samotným je trapné, jak laciné prvky jimi vytyčený žánr obsahuje.

A to záměr spíš nebyl. Respektive pokud byl, jeho cílem asi nebyl dojem zoufalé nerozhodnosti tvůrců, jak vážně svůj materiál berou. Skoro jistě měl vzniknout hustohustě hustý film, odpovídá k tomu i režie, co by se zase hodila do intra nějaké počítačové hry, protože laciné zrychlování, zpomalování, dlouhé záběry a pohyby kamery už jsou ve filmech strašně okoukané.
Gangster Squad zkrátka působí jako ne moc dobrá napodobenina toho, co bylo někdy předminulou dekádu hodně moc cool, ale nyní po tom ani pes neštěkne.
Jediný, kdo se s tím snaží něco dělat, je Gosling, jenž se tu snaží své charisma rozhazovat po hrstech, ale v rámci jeho role se to míjí účinkem a jde leda o plýtvání jeho i naším časem. Ostatní hvězdy pak jen s klidem vplouvají do svých figur, nevzrušivě odříkávají hlášky a křiví u toho hubu, protože tak se přece gangsteři tváří! Daleko za hranu sebeparodie to žene Sean Penn, který už nevypadá, že by imitoval sám sebe, ale spíš nějakého druhořadého imitátora. Jeho postava má být děsivá a charismatická, za sebe můžu říct, že jsem byl rád, když mi zrovna přišla legrační a ne trapná.

S Gangsrer Sqadem se táhne i "causa" ohledně přetočeného konce. Premiéra měla proběhnout v prosinci, ale vzhledem k denverské střelbě se producenti rozhodli film stáhnout a přetočit, poslední krvavá scéna se totiž odehrávala v kině. Na snímku samotném to nepoznáte, pokud tedy nebyla přitočena i úplně poslední kýčovitá scéna o těžkém údělu policajtů, což nepředpokládám.
Ono vlastně nezáleží, kde tu po sobě lidé střílí. Přestřelky stejně působí bezpečně a neškodně. Fleischer volí nadsázku ve stylu "dva lidé stojí tři metry od sebe, vystřílejí do sebe zásobník z automatu a ani jeden se netrefí".
Skutečně mě velmi mrzí, že nadějný Fleicher, který si mě získal Zombielandem i 30 minut a méně, nyní zabředá do stereotypní představy o sobě jako velkém cool filmaři. Chybí mu nadhled, vtip, smysl. Gangster Squad je zkrátka jen zbytečnost, co k dávným odleskům slávy žánru sotva přičichá.