GOLDIE FILM

Jaký je podle tebe nejlepší film? Odpověď na tuto zapeklitou otázku se často neobejde bez váhání a slov o tom, že to není možné jednoznačně určit a že pro každého je tím nejlepším něco jiného. Zkusme ale výjimečně vložit našemu fiktivnímu respondentovi do úst jasnou odpověď - Forrest Gump. Tato odpověď se u tazatele nezřídka kdy setká s obdobnou reakcí, jako když se žíznivce uprostřed pouště zeptáte, jestli by nechtěl ochutnat vodu z vaší nově vyvrtané studny. Samozřejmost, s jakou člověk někdy předpokládá odpověď, vede k úšklebku se slovy: "To jsem čekal." Vy pak máte pocit, jako byste byli bez vkusu a říkáte si, jestli jste neměli oslnit jmenováním nějakého nemainstreamového a divácky náročného filmu, který by ukázal váš rozhled a osobitý vkus. Nechme ale tyto nepodstatné starosti filmových fanoušků s citlivým egem být a rekněme si, podle čeho se dá vůbec posoudit film jako ten nejlepší? Není třeba se pouštět do složitých úvah – nedá se to určit podle ničeho, stejně jako nelze určit nejkrásnější ženu planety. Kritérií je na to moc, soudců a vkusů taky. S určitostí můžeme říct jen to, že u filmů není kritériem popularita, počet ocenění a ani sebevyšší tržby.

Univerzálnost, velikost a originalita námětu, jeho srozumitelnost a možnost ztotožnit se s ním, to jsou věci, které dávají základ těm nejlepším filmům. Můžete považovat za nejlepší film s vězeňskou tématikou, kdy někdo omylem odsouzený uteče tunelem ve zdi, nebo někoho nevinného odpálí na elektrickém křesle. Válečný film, ve kterém vyhladí tisíce lidí v koncentrácích a jeden jich mnoho zachrání, anebo film, kde postřílí pár vojáků na pláži a zbytek se vydává hledat dalšího. Mafiánské filmy, ve kterých se postřílí pár kápů a moci se chopí v dalším díle někdo jiný. Katastroficko-romantické, kde se zamilují dva lidé na velkém parníku. Jsou to filmy o tragické lásce, naději, svobodě, zlu a dobru, jsou více či méně populární, mají své kvality, ale jen málokdy má jen jediný z nich tak široký záběr kombinující silné univerzální sdělení, jako právě Forrest. A jen málokdy svá témata dokáže vytěžit na maximum. Tím námětem je totiž život. A témat tolik, že z nich žije kinematografie již několik desítek let. Filmaři v případě Forresta využili několik z těch nejpodstatnějších a dali jim nezaměnitelnou, všeříkající podobu.

Letící peříčko - symbol technické vypiplanosti, která prostupuje celým filmem do ohromujících detailů, a zároveň symbol osudu jako souhry nekonečného množství náhod, přistane u zablácených bot muže sedícího na lavičce s bonboniérou, čekajícího na autobus – Forresta Gumpa. Uvádí tím dle slov Toma Hankse "epos lidských rozměrů". Z jeho úst začne vyprávění, které se nezapomíná. Většina lidí ten příběh zná, většině se líbil. Co je ovšem na tomto filmu tak pozoruhodné není to, že se v drtivé většině líbí, ale proč se líbí a čím se znatelně odlišuje od ostatních filmů, které můžeme označit jako líbivé. (A že je to každý druhý film.) Forrest Gump totiž není přeslazená limonáda, jenž na vás vypočítavě a záludně vybafne dojemnou scénu, aby se vzápětí vrátila do své odlehčené podoby. Vše je součástí námětu, z kterého nemůžete vyškrtnout smutné epizody jako je smrt a ztráta kamaráda ve válce. O to větší umění je podat to tak, aby to působilo uvěřitelně. A právě přesvědčivost, s jakou jsou jednotlivé epizody podány, vzbuzuje silné emoce a působí na diváky vesměs pozitivními dojmy.

Už od první vzpomínky týkající se Forrestových prvních bot můžeme vědět, že sledujeme film, z kterého je cítit neobyčejnost, dobovost, reálnost. A pokud se říká, že prvních patnáct minut filmu rozhodne o tom, jestli se vám bude líbit nebo ne, Forrest vám to rozhodne už během letu peříčka. Věříme tomu, že hlavní postava je reálná a situace, do kterých se dostane, vůbec nepředstavují nic nemožného. A ono tomu přece tak je. Život píše velké příběhy a tohle mohl být klidně jeden z nich. Začlenění postavy Forresta do konkrétního dějinného období je ku prospěchu věci a běh života je ve filmu citelný. Ne nadarmo si většina starých lidí na potkání říká, že život utekl jako voda. Zde by se hodilo napsat, že utíká jak Forrest Gump. Oslava filmového a životního vyprávění se vším, co život nabízí, se částečně vyhýbá klasické filmové skladbě a všem možným klišé. Forrest si vystačí třeba bez filmového záporáka a kostrou celého příběhu jsou dějiny země, kterými hlavní postava proplouvá, ovlivňuje je a ony ovlivňují ji. Jako automobily vířící vzduch ovlivňují let peříčka. Kolik znáte filmů neschopných obejít se bez věcí, které Forrest Gump vůbec nepotřebuje? I v tom je jeho jedinečnost.

To, že má hlavní postava podprůměrný intelekt, nevylučuje možnost ukázat v ní prototyp morálně dokonalé nebo dokonalosti se blížící osoby, která nemoralizuje slovně, ale svým chováním. Jeho postava není ve filmu za levným účelem vzbuzování lítosti anebo zobrazování krutého životního údělu takto znevýhodněného jedince, ale právě naopak. Filmaři přenesli do filmu postavu, s kterou sympatizujeme, obdivujeme ji a dokonce bychom mohli chtít být jako on. S jasným pohledem na život a úspěchy, které ji naplňují. Forrest Gump a jeho intelektuální znevýhodnění zkrátka nehraje ve filmu hlavní roli, je to jen způsob, jakým skrze oči Forresta Gumpa přiblížit divákům jeho svět. Svět, ve kterém není problém, aby miliardář sekal zadarmo trávu jen proto, že ho to prostě baví. Forrest Gump není emočně vyděračským filmem. Říkat to je stejně nesmyslné jako říct na pohřbu své ženy, že se vás ta mrcha snaží svou smrtí emočně vydírat. Forrest Gump je prezentací filmařského potenciálu, který je schopen vyvolat širokou paletu emocí v míře, v jaké to dokáže jen několik málo filmů. A přitom nepřekročí snesitelnou hranici, vyhýbá se zabřednutí do tragických vod, stejně tak jako do převtipněle nevtipných bažin. Zůstává vyvážený jako Philippe Petit na rozechvělém lanu.

Všechny události a významné osobnosti moderních dějin USA jsou konfrontovány s Forrestovým jednoduchým pohledem, pod kterým dostávají absurdní, směšný, nesmyslný a částečně i nevýznamný charakter. Zabití bratrů Kennedyů, smrt Elvise, Lennona, naverbování perspektivních mužů do armády, kde je jejich nejdůležitějším úkolem stát rovně a říkat „ano pane“. Lidé z kukluxklanu přehazující prostěradla přes koně a hrající si na bubáky, neustálé hledání ve Vietnamu muže jménem Charlie. Snahy o tvorbu nekonečných sociálních skupin, lidé hledající následovníky a vůdce, aby pak bez nich nic nedokázali a zůstali stát uprostřed Monument Valley s otázkou: "a co teď budeme dělat my?" Forrest Gump dokázal, že si vystačí a může být sám sebou. S tím došel přes všechny životní obtíže tak daleko, jak jen mohl. Stejně jako filmaři, kteří snad nemohli dojít dál, nabídnout víc a zhmotnit lépe vizi tohoto příběhu.