Na film jsem se koukal, protože mě zajímalo, jak bude Daniel Craig vypadat jinde, než v roli neohroženého agenta. A světe div se, role mu parádně seděla. Film samotný měl tak akorát ponurý děj, tak akorát světlých chvilek, prostě parádně vyváženo.

Ačkoli jsem Daniela nikdy neměla nijak zvlášť v oblibě, ve Vzpomínkách pošetilce mne velmi mile překvapil. Film, který vřele doporučuji snad každému a u kterého velmi vyzdvihuji soundtrack.

****

Na to, že film pochází z ruky nezkušeného režiséra a působí nenápadně to nebylo špatné! Nic moc jsem nečekal, ale o to víc jsem mile překvapen. Hlavní zásluhu na tom má určitě scénář, který není tuctový a působil přirozeně. Je pravda, že hlavní "ikonou" filmu je Daniel Craig a málokdo by se na tento snímek podíval, kdyby jeho jméno nebylo v kolonce herců hned na prvním místě... Jako agenta 007 jej nemám rád, ale tady hraje velmi vyzrále a zaslouží si obdiv. Ale pozor, on není jediným "kohoutem na dvorku". Skvěle hraje také jeho mladší já, Harry Eden. Pro mě neznámý, ale talentovaný mladík! Společně s vedlejšími ženskými rolemi tvořili zajímavý herecký mix. Trošku mě mrzí, že nedostala ve scénáři více prostoru postava jeho přítele, ke kterému se vlastně všechno stahovalo... Velmi příjemně se poslouchala hudba, která mnohokrát podbarvovala dojemné situace. Závěr? Já jsem s tímto snímkem spokojen! Sice to není kdoví jaká pecka, ale mně podobné životní příběhy sedí a tenhle umí zaujmout, protože působí lidsky a na nic si nehraje!

Nečekaný emocionální zážitek!

Už hodně dlouho jsem tak netápal při psaní názoru, ale tohle nemůžu jen tak odbýt. Vystihnout ty pocity ale bude stejně nemožné. Flashbacks of a fool jsou po všech stránkách nesmírně kvalitní podívanou. Slovo "tuctové" tento film odsouvá o několik vedlejších kolejí a označení "jednoduchý, ale nejednoznačný film" získává širší hranice. Ta síla vůbec není v tom, co se ve filmu děje, ale ty pocity, které vyvolává. To u tohoto díla platí dvojnásob a já něco takového už dlouho nezažil. Kvůli tomuhle se snad koukám na filmy. To, že tyto nepopsatelné pocity v někom nevyvolá, nemusí být vždy chybou filmu. Tichá voda břehy mele a tento film je příkladem. V prvních minutách byl můj zájem o příběh minimální a chtěl jsem to mít jen rychle za sebou, ale čím víc jsem prostupoval do filmu, tím se můj zájem a dobrý pocit stupňoval. Skončilo to tak, že přes hodinu píšu tento názor a hledám vhodná slova. Samotná skladba filmu je hodně překvapivá. Očekával jsem klasický vzpomínkový výlet do ideálního dětství, ve kterém se Joe kamarádí s Bootsem a navzájem si říkají věty typu "jseš můj nejlepší přítel" a další hrůzy, ale vůbec. Silné vykreslení vztahu Joea a Bootse tu zcela chybí. Vykreslení vztahu mezi Joem a Ruth je na tom stejně. Přitom jsou to hlavní věci, u kterých divák očekává, že se na nich bude stavět. Jenže třeba Ruth a Joe jsou ve filmové vzpomínce tak 5 minut a nic se mezi nimi nestane. Jak si pak vysvětlit, že mě neskutečně dojme vzpomínkový záběr na ně, když tancují na tu nádhernou skladbu. Je možné si to nějak vyložit? Tento film ukazuje, jak silně dokážou uzrát vzpomínky z dětství na lidi, které pak několik desítek let nevidíme. Obzvláště, pokud tak silně příjemné vzpomínky udržujeme ve světě vzdáleném od toho dětského, a který nám často příliš radosti nepřináší. Nakonec nám ten svět oživí až smrt někoho z dětství, což se stalo i tady. Ten film to ale vše zpracovává tím nejodvážnějším a asi nejméně přístupným způsobem. O to větší má moje sympatie, protože ty přehnaně ambiciózní a často překombinované břečky, jdoucí na ruku divákovi, mě otravují. Pro mě zatím nejzásadnější Film týdne, navíc s nejsilnějším koncem. Navíc téma jakési promarněné šance nikdy nebylo lépe vystiženo. Častokrát mě napadlo srovnání s filmem Stůj při mně. Do nejisté míry jde vlastně v podstatě o to samé, je tam i místy podobná nálada, ale tohle je úplně jinde. Takové filmy se netočí často, o to víc si jich musím cenit. 80% tomu nakonec sluší víc než 90%, ale i tak skvělá práce.

Pier

V prvních minutách filmu jsem si myslel že koukám na nějaký přírodovědný dokument, všude samá koza a pták...Na první pohled je vidět že snímek nevznikal v Americe ale u nás na starém kontinetu...Líbí se mi, že sází na originalitu filmu a na nic si nehraje...Craig jako zhýčkaná hollywodská hvězda která pomalu ale jistě dohasíná, je perfektní, přijde mi že vůbec nehrál, ale prožíval a vcítil se do hlavní postavy, proto byl tak přesvědčivý...Co ale vůbec nechápu je příběh, buď režisér zapomněl co natáčí a nebo v tom je skryt nějaký hlubší význam, který mi unikl...Ve zmíněných flasbacích by se mělo rozebírat jak moc si byli blízcí s jeho přítelem z dětství, místo toho nám režisér porcuje proč Joe utekl z domova...Flashbacks of a Fool bych rozdělil na dvě různé poloviny, první polovina filmu, byla mírně zábavná a neřešila vůbec žádné problémy ani starosti, v druhé polovině filmu, je vidět že scénáristé přidali na otáčkách a vytvořili tvrdou realitu, při které mrazí v zádech...Vtip je v tom, že tenhle film podle mého názoru vůbec nestojí na hvězdném Craigovi ale na silném příběhu a jeho povedeném vyzobrazení...Dobrý film!!!

Tak to vidím já...

Film je to skvěle natočený a zahraný, ale scénář a pointa uniká tvůrcům skrz prsty. Skvělé obsazení (Craig, přestože ho nemusím, hrát umí - to je jisté) a stupňování atmosféry přišlo vniveč, protože není co stupňovat a pointa filmu mi nepřišla natolik zajímavá nebo originální, aby uspokojila. Mnoho filmů už mělo stejnou pointu i u vedlejší linie, jak chce tento film vystačit jen s ní? Stejně tak nechápu, proč je hlavní hrdina herec, nebo spíš proč tam vůbec dějová linie s Caraigem je. Stejný problém měl i Předčítač, který ho ale vyřešil mnohem elegantnějí. Flashbacks of a Fool jsou promarbněná šance a typická ukázka o filmu, který nemá co říct, i když se snaží. 50%/60%

Nic netrvá věčně...

Příjemný film už jenom tím, že když se na něj díváte, je vám hned jasné, že se dalšího pokračování nedočkáte! Dokonce jako velmi osvěžující beru fakt, že se mi nedostalo přeslazené romantiky, trapných výlevů, hrdinských řečí, žádných super akčních záběrů, ale surové reality života, možná trochu přikrášlené, budiž, ale přesto reálně působící. Daniel Craig není jenom James Bond a pěkný chlap, ale především herec, který mě pokaždé svou rolí překvapí a mám ho ráda takového jaký je. V situaci, kdy někde mezi fetováním a sexuálními radovánkami zjistí, že už není onou žádanou hvězdou a navíc se dozvídá, že umřel jeho nejlepší přítel z mládí, v té chvíli divák pozoruje zajímavou přeměnu. Z floutka na lidskou bytost. Navíc se vše prolíná se vzpomínkami na mládí, díky kterým zjistíte, proč se stal tím, čím se stal. Uchvátila mě velmi profesionálně (alespoň dle mého názoru) zvládnutá kamera, která opravdu film, co se týče kvality, povznáší o stupínek výše. I krajina, mořské pobřeží, malé domky, moře samo a modrá obloha, zapadala lépe, než nějaké „smogem oplývající“ město, např. všem známý New York. Angličané zase jednou dokázali, že dovedou natočit dobrý film bez zbytečných megalomanských trailerů, upoutávek a reklam. Ve mně Flashbacks of a fool vzbudil příjemný pocit, který za celou dobu sledování nevyprchal, naopak v některých momentech se umocňoval. Každý herec, ať méně či více známý, měl co říct, co odehrát a čím zaujmout. Pravdou zůstává, že Daniel Craig a jeho „mladší verze“ Harry Eden jsou tahouni celého filmu. Co Daniel nezahrál, to Harry uválel. Dávám 70%, které si zaslouží právem…

I když Craiga coby agenta 007 nemám rád, v tomto filmu mě překvapivě zaujal a asi mu i nějaké herecké kvality přiznám. On a jeho mladší já, Harry Eden, pokud zrovna nesouloží, táhnout film po herecké stránce. S Claire Forlaniovou, od které jsem si sliboval nejvíc, je to o poznání horší a myslím, že podobně jalový výkon nepodala už zatraceně dlouho. Zarazilo mě, že její postavu, která se beze slz vyrovná se smrtí milovaného manžela, složí pár řádků od dávné lásky... Asi toho na ni bylo už skutečně moc. Každopádně mi celý snímek příjde až příliš zacílený na city a snaha dojmout je občas na škodu. A tak i přes nesporné klady, mezi které patří skvělá umělecká kamera a sugestivní hudební doprovod, ve mě "Vzpomínky", které jsou (přes množné číslo v názvu) zredukovány na jedinou dlouhou, nezanechávají hlubší dojem...