Bergman

Viděla jsem několik Bergmanových filmů a často mi jejich poetika nesedla. Fanny a Alexandra jsem se bála o to více, ta tříhodinová stopáž mým průvodním pocitům také nepřidala. Jenže vše je jinak. Vrcholné a mistrovské Bergmanovo dílo si mě získalo. Připomínalo mi Barryho Lyndona i Rodinnou oslavu, začínalo jako krásný vánoční rodinný příběh, pokračovalo skrze temné drama až k hororové pohádce s mysteriózními prvky, aby nakonec opět skončilo smířlivě. Místy to byl film napínavý až nervydrásající, místy veselý. Úžasná byla postava babičky Heleny, zdatně jí sekundovala postava Isaka. Malé děti byly sympatické a vůbec všechny vedlejší postavy měly něco do sebe. Fanny a Alexandr mě přenesl do úplně jiného světa. Krásné, dojemné dílo. Ano, mohlo být kratší, ale v tomto případě tu markantní délku mileráda odpustím.

Film je zvláštní, vymezuje se něčím /úplně odlišnou stylizací?/ vůči ostatním dílům režiséra. Pro mne je z hlediska celé Bergmanovy tvorby kontroverzní, protože jej nedokážu jednoznačně interpretovat jako celek. Nepřijde mi však celkově jako bilancování režiséra na sklonku života nebo epos. Poklidná a rodinná atmosféra je v něm jen tak jakoby na povrch nebo na oko a nemá s hlavní dějovou linií a klíčovou katarzí díla nic společného. Druhá spodní linie děje je temná a děsivá. Nevím, nepamatuji se že bych z kina někdy odcházela v takové hrůze. Myslím že se režisérovi tady na pozadí všedních /nikoli banálních/ rodinných prožitků a kombinací vztahů, podařilo nejlépe vyjádřit nejtemější stránku lásky ve vztahu k bohu /náboženský fanatismus křesťanství a jakési vysvobození se od křesťanstvím neustále vymáhané oběti, osvobození které zde má alternativu v židovském náboženství?/. Např. skutečnost že ženu ve vražedném zajetí fanatického křesťana do kterého se zamilovala, osvobodí židovský rabín, který ji s nasazením vlastního života osvobodí z jakési démonické askeze kláštera.... přes její děti schované v truhle - beru jako záměrné podobenství a jedno z hlavních poselství filmu. Za tuto kontroverzi spojenou závěrem filmu asociačně jednoznačně odkazujícím na film Rosemary má děťátko /nikoli na nějakou rodinnou idylu - ta je stále i v závěru jen na povrchu filmu/ a za to že mne tohle dílo stále nutí přemýšlet , dávám 100%.

Tak to vidím já...

Bergmana uznávám, ale nechápu a nemám rád. Nudný film, jehož smysl mi uniká. Hyperdlouhé, bezobsažné (nebo ne? Já ty filosofické náznaky vidím, ale zajímají mě tu tak málo, jako by nebyly). Nedokážu pochopit Bergmanův záměr. A docela mě to i mrzí. Třeba do toho filmu musím ještě dorůst. 50%

Jeden z nej...

Absolutně oslňující mistrovské dílo. Jedno z nejlepších, které jsem kdy viděla. Ačkoli už to bylo dávno, věřím tomu, že i po dalším zhlédnutí tento dojem přetrvá. Snímek je na svého režiséra neuvěřitelně napínavý, zároveň překvapí humorem a mysteriózními prvky, které byste od Bergmanna opravdu nečekali. Musíte vidět, jinak nepochopíte.,