RECENZE FILMU

Doug Liman očividně má ambice. Proč také ne. Režisér Pan a paní Smithovi, Jumpera a prvního Bournea, kterého mu jako sérii tak nevybíravě "ukradl" Paul Greengrass, si tu sám na Greengrasse hraje. Zřejmě se mu (jako jednomu z mála) líbila Zelená zóna, jíž se ostatně Fair Game dost podobá. Zároveň má něco z Olivera Stonea i Michaela Moorea. Ano, bude se konspiračit a obviňovat. Bude se vyzývat a rekonstruovat. Jenže... bude to k něčemu dobré?

Fair Game vypráví o manželském páru, který se pohybuje ve vysoké politice. Ona (Naomi Watts) pracuje jako velmi důležitá a značně aktivní agentka CIA, on (Sean Penn) jako bývalý velvyslanec a vlivná osoba ve vládních službách. Oba (nezávisle na sobě) jsou v době těsně po 2001 zaměstnáni nalezením nejslavnějších neexistujících předmětů historie - iráckých zbraní hromadného ničení. Brzy jim nadřízení jasně naznačí, že nikoho nezajímá, jestli v Iráku ty zbraně jsou - oni je prostě najdou, i kdyby je tam nejdřív museli dovézt. Tím spíš, když už v roce 2003 propukne invaze.
To se nelíbí idealistickému Pennovi, proto publikuje pravdivý článek o situaci v Iráku. Bílý dům se rozhodne pomstít, prozradí světu identitu Wattsové a začne mela. Co byl dosud thriller, změní se spíš na soudní a vztahové drama. Jsme zhruba v polovině a dál už by bylo nutné spoilerovat, ačkoliv se moc jiných věcí nestane.
Pokud se totiž něco děje, děje se za jediným účelem - vysvětlit divákovi (občanovi USA), že by neměl svoji zemi nechat napadat pod vymyšlenými záminkami jiné suverénní země a chovat se jako nějaká arogantní velmoc.

Je to skutečně strašně krásná myšlenka, jenže se míjí účinkem a zdá se mi ve svém důsledku nesmyslná. Tenhle politický thriller míchá do mezinárodní politiky "morálku" a "spravedlnost", což jsou věci, které v ní nikdy neměly co dělat. Pochybuji, že si na světě snad ještě někdo myslí, že USA vyrazily na střední východ stavět pilíře demokracie a bránit se před hrozbou terorismu - jeli si tam upevnit moc a otevřít ropné kohoutky. Což se dá od nejmocnější země světa, jež po rozpadu bipolárního systému nemá reálnou konkurenci, dá jedině očekávat.
Liman jen po tisící prostříhává bushovské projevy a tváří se velmi důležitě, objevně a naléhavě. Což může být jen těžko - vzhledem k tomu, že Bush vlastně už není prezidentem, navíc již na něj bylo skutečně prozrazeno úplně vše. A Fair Game to jen stejně zaujatě a jednostranně jako každý druhý opakuje. Považoval bych za mnohem zajímavější vidět celý ten problém z druhé strany, nejen ze strany utlačených obhájců humanizmu a "dobra", takový pohled ale Liman nezná.
Jistě je jeho právo natočit jednostrannou kritiku - jenže se pak výsledek stává jen opakováním již několikrát vyřčeného a obecně známého.

Proto opravdové zaujetí látkou nastává až po asi pětačtyřiceti minutách, tedy v polovině, kdy prosakuje identita Wattsové, začíná její rodinná a životní krize, konečně se totiž alespoň trochu přestane řešit politika. Bohužel i tehdy je snímek zamořen vyššími, značně primitivními ideály, které jsou už na druhý pohled nereálné a průhledné.
Liman má opět štěstí na herce. Pokud nic, umí si tenhle chlápek alespoň postavit před kameru ty správně lidi. Naomi Watts a Penn se sice pořádně rozjedou až právě ve druhé půlce, ale když už na sebe ječí, stojí to za to. Konečně oceňuji afektované Pennovo herectví, jež se sem (i přes mojí maximální neoblibu tohoto herce) docela hodí. Wattsová je opět ve své roli všední ženy v dramatické situaci maximálně přesvědčivá.
Fair Game ale rozhodně není ten typ filmu, který by stavěl jen na hercích. Ten nedomyšlený děj zůstává celkem závažným problémem tím spíš, že si Liman neustále na něco hraje.

Netvrdím, že jde o nějak špatný, podprůměrný film, jen je dost nedomyšlený, krátkozraký a topící se v ideálech, o nichž se pěkně mluví, měly by platit, ale jejich uskutečnitelnost patří do fantasy a pohádek. Mocné země budou vždy ovlivňovat ty malé - jakýmkoli vhodným způsobem - stejně jako budou držet kontrolu nad svými obyvateli. Oslovovat jejich občany s tím, že "by to tak nemělo být," se mi zdá docela zbytečné. Zvlášť tak jednorozměrově, že se ze snímku vlastně nedá nic vyvodit. Čeho se snaží Fair Game dosáhnout? Upozorňuje na fakta, která každý zná a nabádá k něčemu, co se zcela určitě nestane. Už název sám naznačuje, že politika by měla fungovat na základech "fair game". Ano. Bylo by to tak pěkné. Ale my přece žijeme v reálném světě.