RECENZE FILMU

Všichni jsou v pohodě? Spíše Nikdo. Propagace snímku Everybody´s Fine lže jako málokterá. A tím si škodí. Kdo podle ukázek a plakátů čeká rozesmátou komedii se šklebícím se De Nirem, tomu bude v kině dopřána pořádně studená sprcha. Úsměvných nebo jen pohodových momentů je tu naprosté minimum. Mnohem spíš jde o depresivní drama o neklidném stáří a nevyrovnaných účtech s minulostí, které se oproti svým předchůdcům vyznačuje hlavně tím, že postrádá nadhled nebo známky uvolnění. A pokud se výjimečně něco úsměvného objeví, jde převážně o cynický humor.

Sledujeme Roberta De Nira coby otce čtyř dětí, které se letos nezmohly ani na pravidelnou každoroční návštěvu. Čerstvě ovdovělý Frank se tak na svátky poprvé v životě chystá sám. A to se mu ani trochu nelíbí. Proti radám svého lékaře se vydá na cestu za svými ratolestmi, aby mu osobně vysvětlily, co jejich návštěvě zabránilo. Postupně zjišťuje, že nikdo není tak v pohodě, jak mu celá léta tvrdí. Na pozadí navíc, stejně jako my, tuší větší tragédii, která brzy naplno zasáhne celou rodinu. Frank cestuje z jednoho rohu USA na druhý a zjišťuje, jaké lži mu jeho děti věšely na nos a co je horší, za každým jejich činem se očividně skrývá další lež. Falešné úsměvy jsou vše, co Frank, který pro své děti obětoval vše, získává zpět. Zaslouží si to snad? A proč se k němu jeho děti chovají s takovým odstupem?

Pocit nedůvěry, nespokojenosti a neupřímnosti dovede film navodit opravdu dobře, ale bohužel rozehrává hru, které už jsme několikrát byli svědky. A i když je pravda, že takhle tíživě nám snad tento příběh ještě odvyprávěn nebyl, je pro něj i přesto velmi těžké udržet naši pozornost. Už jen proto, že víme, co se stane v další scéně. Děj je opravdu až moc odhadnutelný a jednoduchý a cesta, kterou se k závěru blížíme, není dostatečně originální, aby to vše utáhla. Konec je navíc až přesycen morálními poučeními, která tvůrci bohužel nenechají vyplynout ze situace, ale musí je prostřednictvím De Nirovy postavy nechat pěkně všechna zopakovat před manželčiným hrobem, abychom je pochopili skutečně všichni. Právě tento dovětek je zcela zbytečný a vyznění sráží o několik stupňů.

Co je bezchybné je herecké obsazení. I když je pro mě stále těžké akceptovat De Nira jinak než jako muže v kvádru a s pistolí v něm, vžil se do role velmi dobře. Postavu ne příliš chytrého, za to však moudrého muže, který má velkou většinu svého života za sebou a moc dobře si to uvědomuje, zvládá skutečně mistrně. Nelze jinak, než mu absolutně uvěřit a jeho smutnému a vyčerpanému pohledu téměř podlehnout. Jeho tři přítomní potomci, i když nikdo z nich moc velký prostor nedostal, jsou ztvárněni také skvěle, ale film je hlavně o De Nirovi, který to víceméně celé táhne ke zdárnému konci sám.

Je velká škoda, že celý příběh se jen pomalým tempem šine ke svému předem danému konci. Postava Franka dojde k jasné nápravě a bez jakýchkoli překvapení nebo velkých šoků nás film po hodině a půl vyplivne zpět do reálného světa, který se nám hned zdá šedivý a depresivní. Vše je vyřčeno (několikrát) a divák vlastně po skončení nemá ani o čem přemýšlet. Děj působí naprosto rutinně a okoukaně už po pár minutách a i když hrdina nám není lhostejný, doopravdy sblížit se s ním nemůžeme, protože je až moc daný a příliš jednoduchý. Nemá před námi tajemství, nemá vlastní názor, jen žije a žije svůj filmový život, ale zapomene nás do něj doopravdy vtáhnout.

Je nám sice sděleno přesně to, co si tvůrci přejí, ale já mám pocit, že už mi to řeklo dost jiných snímků. Všichni ti skvělí herci, z nichž většina je nevyužita, mohli natočit mnohem lepší film na nějaké mnohem zajímavější téma. Takhle uvažovat je sice nelogické a nesmyslné, ale já si doopravdy myslím, že Všichni jsou v pohodě je úplně zbyteční film, který sice drží pohromadě, ale svému divákovi vlastně nic nedá. A i když je rozhodně lepší, než jak vypadá na plakátech a v ukázkách, stále není výborný nebo důležitý. A přesně o to se snaží...