Tak to vidím já...

Myslel jsem si (a pořád to tak vypadá), že tenhle film má obsahovat všechny začátečnické informace a i bez znalosti seriálu by mělo jít "vplout" do světa. To se ale neděje - je to sice hodně efektní a atmosférické, ale nijak se to nevysvětluje a já zdejší svět, jeho pravidla a jeho zákonitosti prostě nemám šanci pochopit. To mě trochu irituje.

Reedice

Shin Seiki Evangerion, neboli Neon Genesis Evangelion, je seriálová legenda mecha anime. Dývýdýčková verze pak není nic jiného než odvar zmíněného seriálu, trošku přivoněný a přibarvený, ale zároveň upravený v short drink. Jako fanoušek anime jsem přímo povinen tuhle věc vlastnit, ale přiznávám, že nepatřím mezi ty, kteří NGE považují za vrchol žánru. Tím jsou pro mne o řád výše Seikai no Monsho a Gansuringa Garu, kde je psychologie postav a jejich charakter popsán výrazně zdařileji než v NGE, ačkoliv v tom prý zrovna tkví síla NGE... Nadruhou stranu netvrdím, že NGE je nějakou ztrátou času. Mystika zde opravdu funguje a to až natolik, že racionální myšlení je proti ní v koncích. Já jsem totiž dodnes po zhlédnutí seriálu a dvou filmů, včetně alternativního konce, nepochopil, co to jsou ti andělé, co jsou ve vztahu k andělům ti lidé a co jsou vlastně skutečně zač ty Evangeliony (ne, nejsou to roboti, do kterých se vleze). Odkazy na křesťanství nemá smysl brát bůhvíjak vážně, prostě je to nějak tak, jako když jsme my kořenili westerny Velkým Manitouem a pokud v tom někdo objeví něco převratného, rád si to poslechnu. Závěrem shrnu, že NGE včetně jeho DVD derivátu určitě stojí za to vidět, pakliže dokážete přežít kresleného Supermana, bude vám NGE připadat téměř jako mana nebeská, ale jsou i lepší - úmyslně říkám - seriály, protože NGE je seriál a zůstane jím, i když se sestříhané díly splácají dohromady na pár nosičů.

Evangelion má téma, které poutavost rozhodně nepostrádá. Kvalitu japonských animovaných filmů, myslím, ocenil každý včetně jejich neuvěřitelné představivosti a fantazii neznajících mezí. Tento hlavní rys definuje Princeznu Mononoke i Cestu do fantazie, a zvědavost s očekáváním nad novými díly je ještě větší, když se příběh přesune do budoucnosti, kde vám záhada obrovských robotů nedá spát. Musím uznat, že něco takového jsem opravdu nečekal. Když jsem mluvil o neuvěřitelně tématicky odlišném příběhu Cesty do fantazie, zřejmě jsem měl s tímto tvrzením počkat až po tomto filmu. Co mě nejvíce na Evangelionu zajímalo, byl určitě způsob, jakým si Japonci vykládají verše z Bible. Tuto Knihu jsem nečetl, ale je mi jasné, že bych si jen sebemenší úlomek představoval všelijak, jen ne takto. Nicméně ať už se zde vyskytují další podobnosti krom slova Anděl a několika znaků ve tvaru kříže, není to nic v porovnání s mysteriózním a nečekaně silným psychologickým dějem. Při sledování Evangelionu nesledujete klasicky přímočarou či jednorázovou záležitost. Nezodpovězené otázky, neobjasněné fakty a duchovní život hlavní postavy vytváří tak neuvěřitelnou atmosféru, že zde boje obrovských objektů hraje ba dokonce až druhořadou roli. Právě to prokleté nevědomí mi brání zkritizovat akčnost a místy i nesmyslnost děje. To je krása filmu, který v divákovi vyvolá skutečný zájem o další pokračování. Nicméně akčnost přesto vůbec nepředstavuje nijak slabé místo. Naopak, vize technologií budoucnosti přidává Evangelionu na kráse, o její efektnosti snad ani nemluvě. Vsadím se ale, že v hrané verzi by toto téma nekompromisně propadlo. Jednoduše řečeno, Evangelion ve své animované formě, která v průběhu let ještě pořádně neztratila na kvalitě, imponuje stále nevyčerpanou mírou fantazie, a především mysteriózním a do jisté míry psychologickým založením. Tímto vás uchvátí i postavy. No, druhý díl si rozhodně nenechám ujít, protože toto téma opravdu důkladně podněcuje mysl k nalezení více příběhových informací.