GOLDIE FILM

Billyho Wildera rozhodně není nikdy dost. Respektive ani jedné z jeho dvou tváří. Přesto se zdá, že většině diváků stačí za "hodného Billyho" Někdo to rád horké a za toho "zlého", pokud na něj vůbec dojde, Sunset Blvd.. Další jeho filmy mívají na různých databázích, zvlášť tuzemských, zlomkový počet hodnocení, a to včetně klasik jako Byt, Pojistka smrti nebo Svědek obžaloby. Jaké trestuhodné plýtvání! Tím největším je alespoň pro mě ignorace Esa v rukávu, špičkového filmu, jejž patina nepokryla ani za dvaašedesát let.

Jde ovšem o pochopitelné přehlížení, protože už v době uvedení se pro Widera jednalo o jeden z největších neúspěchů kariéry jak na straně tržeb, tak kritik, kterým musel následně čelit.
Tenkrát už na něco takového nebyl zvyklý. Měl za sebou tři oscarové nominace, jednu proměněnou, a minulou sezónu exceloval se Sunsetem. Eso se nicméně nelíbilo a nechodilo se na něj. Distributor dělal vše, co mohl, dokonce změnil název na "Velký cirkus", což se mu zdálo atraktivnější, ale nic nepomohlo.
Naštěstí už dalším kusem, rovněž skvělým Stalagem 17, si Wilder získal přízeň diváků i Akademiků zpět, proto ho dnes ostatně známe jako jednoho z nejuznávanějších filmařů jak mezi kritiky náročnými, tak mainstreamovými. Dočkal se celkem osmi nominací na Oscara za režii, dvě proměnil, a jako jednomu z pěti lidí v historii se mu podařilo obdržet "velkou trojku" plešounů produkce-režie-scénář za jediný film (Byt).

Vraťme se ale zpět do doby, kdy bylo tohle všechno jen těžko představitelné. Do doby Esa v rukávu.
Cynický novinář Chuck Tatum (Kirk Douglas) si uvykl na život "velkého reportéra", jenže jeho konfliktnost a nekorektnost ho stály místo ve všech relevantních newyorských plátcích. Bez peněz a vyhlídek se tedy vydává do Nového Mexika, snad největšího zapadákova ve Státech, a bere zde místo pisálka v provinčních a veskrze nezajímavých novinách.¨
Po zhruba roce se ale jeho cesty střetne s místním vidlákem Leem, který byl napůl zavalen v dole, když pátral po indiánských artefaktech, a čeká na pomoc. Chuck vycítí příležitost a zatímco se s ním snaží spřátelit, oklikou co nejvíce zdržuje záchranné práce. Z Lea během pár dnů udělá místního hrdinu a sebe staví do pozice reportéra přinášejícího ty nejexkluzivnější informace. Co začalo jako místní kuriozita, se mění v celostátní senzaci, k dolu se sjíždí desítky, později stovky lidí, aby zavalenému muži projevily podporu. Na pusté pláni okolo hory vzniká takřka zábavní park, nechybí stánky s cukrovou vatou, ruské kolo...

Vše se děje přesně podle Chuckova plánu. Lidé konzumují jeho verzi příběhu, stoupá mu prestiž. Dokonce se zdá, že získá zpět své staré místo. Koho zajímá, že Leo pod hromadou kamenů začíná kolabovat, technika selhává a to vše jen vinou Chucka, bez jehož mrštného jazyka by záchranáři použili jiný, efektnější a bezpečnější způsob záchrany, takže nebožák už by se dávno zotavoval doma v posteli? Rozhodně to nezajímá stovky lidí, co si zatím venku kupují klobásy a poslouchají country. Takhle si představují zábavu a vzrušení.
Wilder se inspiroval příběhem hned dvou různých mužů (a třetím byl za krádež námětu úspěšně zažalován), ale je jasné, že celá situace se v jeho podání stala především metaforou moderních médií a vůbec společnosti jako celku. Sluší se podotknout, že platnou do dnešních dnů.
A rozhodně ne zrovna lichotivou. Žádná z postav, kterou poznáme, nemůže být byť vzdáleně označena za kladnou (možná Leo, jenž je ale spíš symbol než skutečný člověk). Vše jsou jen loutky svých vlastních zájmů, jež se pachtí za penězi nebo úspěchem, nebo neprojevují o nic zájem.
Leova žena například chce nepřítomnosti muže využít k dlouho plánovanému útěku, protože je životem ve vidlákově otrávená. Sám Leo ji zřejmě slepě miluje jako v den svatby, ale to pro ni neznamená mnoho. Nyní srší nadšením, že díky návalu hostů se jí peníze na odchod od manžela jen hrnou.

Většina postav však zůstává okrajová a opravdu hluboce se věnujeme pouze Chuckovi. Další se profilují výlučně podle toho, jakou roli hrají v jeho vývoji. "Kluk, pro kterého je špatným vzorem." "Žena moc zkažená i na něj." "Muž zosobňující jeho zahozené hodnoty, ale naprosto bezmocný." Dnes by to bylo asi terčem výtek, ovšem v padesátých letech šlo o běžnou věc a vzhledem k tomu, že děj snímku si můžeme vykládat i alegoricky, dává tato pevná soudržnost každé postavičky s celkem dobrý smysl.
Samotného Chucka ztvárňuje vždy skvělý Kirk Douglas, dnes jeden z posledních symbolů zlaté éry Hollywoodu. Už jsme si o něm lecco vykládali na jeho narozeniny u Spartaka, takže nepřekvapí, že byl na výsledku velmi zainteresován a jako každá role, i tato pro něj byla osobní záležitostí. Neměl ještě takové slovo, aby vyloženě určoval výslednou podobu filmu (byl teprve v šestém roku své kariéry), přesto i nyní z jeho výkonu každým okamžikem ční obrovské odhodlání stát se požadovanou osobou, a že když se nám má hnusit, má se nám hnusit pořádně!
Chuck je po většinu filmu skutečně zosobněním mediálního zla. Okouzlující člověk, jemuž se podléhá, a který, přestože dělá ty nejhorší věci, neztrácí šarm ani kouzlo. Nakonec sice prohlédne a dojde mu, že byl celý život jen lidskou zrůdou, ale to snímek rozhodně neposune k pozitivnímu vyznění.

Ukazuje se stará dobrá pravda, že největší potrestání pro viníka je, když pochopí, co provedl, ale nenachází způsob, jak chyby odčinit přímo (nápravou) ani nepřímo (přijmutím trestu). Vlastně ani nenachází nikoho, kdo by ho za situaci vinil nebo jen chtěl vinit.
V podstatě to vyznívá mnohem tíživěji, než kdyby zůstal darebákem, někdo ho odhalil a potrestal - fakt, že procitá viník sám, ale nenachází pro sebe trest, protože společnost ho nevyžaduje, je nejvíc negativní a odvážné zakončení, jakého se Eso mohlo dočkat.
Na první pohled by se zdálo, že když procitá on - tedy zdroj všeho špatného, situace se musí obrátit k dobrému. Jenže jak si Chuck prohlíží zfanatizované davy, dochází mu, že odstraněním příčiny již započaté akce nic nezmůžete, na jeho místo nastoupí jiný člověk a bude masy dál krmit tím, co chtějí a potřebují.
Wilder naštěstí nebyl tak primitivní, aby si vystačil s efektní kritikou médií, která vždy vyzní, protože "se nejde netrefit". Odhaluje nekončící pátrání po příčině, kdy nelze odhalit, jestli byla dřív nabídka mediálního odpadu, nebo poptávka. Jistým se jen zdá závěr, že tenhle mlýnek nejde zastavit.

PS: Vzpomínáte na epizodu Simpsonů s Bartem uvězněným ve studni? Ta je prošpikovaná odkazy na Eso, takže je vidět, že někteří na Wildera nezapomněli.