RECENZE FILMU

Chudý farmářský chlapec Eragon najde v Dračích horách podivný modrý kámen. Zprvu ho chce pouze zpeněžit a zabezpečit jím rodinu na nadcházející krutou zimu, jenže když se z kamene „vyklube“ dračí vejce a z něj později dračí mládě - Safira, uvědomí si, že stojí tváří v tvář dobrodružství, které sahá vysoko nad jeho možnosti. Jeho prostý život přes noc zanikne a on se ocitne v novém, nebezpečném světě intrik, kouzel a válek. Pouze se starodávným mečem a moudrým průvodcem musí Eragon se Safirou zdolávat nebezpečné situace a odolávat temným silám v království, kterému vládne král, jehož zlo nezná hranic. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou...

Když byste se někoho zeptali, zda zná jméno Christopher Paolini, možná se mu v hlavě sepnou mozkové závity s tím, že tohle jméno už asi někde slyšel. Když ovšem zmíníte slovo Eragon, je dost pravděpodobné, že hned zareaguje: „Joo, to je ten novej film o dracích, ne?“
Dotyčný by měl a neměl pravdu. Ve filmu sice opravdu vystupují draci, ale za celou dobu vlastně uvidíte jenom jednoho, a to hlavní dračici Safiru.

Já jsem velmi vášnivý čtenář a knižní předlohu Eragon jsem četla skoro hned, co u nás vyšla na trhu. A opravdu mě dostala. Místy mi to sice připomínalo směs Pána prstenů s Letopisy Narnie, ale to jsem nějak překousla. Příběh byl velmi působivý a Christopherův nápad napsat příběh o vztahu chudého farmářského chlapce s drakem se mi opravdu moc líbil. Jsem fanda fantasy žánru a sem prostě draci patří. Jaké pak pro mě bylo „překvapení“, když jsem se dozvěděla, že Eragon bude zfilmovaný. Proč to píšu v uvozovkách? No, kniha se během několika měsíců stala obrovským hitem a bylo jen otázkou času, kdy se dostane i do rukou hollywoodských producentů. A stalo se. Byli vybráni herci, štáb, místa natáčení a mohlo se začít. Za nějaký ten čas byl film dokončen a mohla začít pořádná reklamní kampaň, aby přilákala co nejvíce lidí. A že ten humbuk okolo byl docela velký. Fanoušci, kteří četli knihu, byli natěšení a nedočkaví dne premiéry…a pak to nadešlo. Do kin se vecpala masa lidí různého věku – od malých dětí, které sotva vysloví slovo drak, až po ty dospělé, kteří byli spíš zvědaví. A po nějakých sto deseti minutách zase odcházeli - a s velmi různorodými pocity.
Na internetu i v tisku se hned objevily recenze a hodnocení kritiků, kteří filmové zpracování rozcupovali na kousky a nenechali na něm nit suchou. Jelikož jsem v tu dobu film ještě neviděla, byla jsem z toho dost naštvaná a nechápala jsem, co se jim na tom nelíbí. Ale zase jsem si říkala, že co „zprdnou“ kritici, to se mně bude na sto procent líbit. A jak už jsem řekla, knihu jsem měla přečtenou, dokonce už podruhé, a prostě jsem na film musela jít, ať to stojí, co to stojí. A vyrazila jsem.
V sále jsem byla extrémně nedočkavá a když už konečně začaly úvodní titulky, nechala jsem se unášet filmem, byla jsem nadšená z efektů, z výběru herců a … najednou byl konec. To není možný, říkala jsem si. Ale bylo to tak. V uších mi hrála Avril Lavigne, která nazpívala song na soundtrack, a na plátně běžely titulky, tentokrát ty závěrečné. Tak jsem se zklamaně zvedla a odjela zpět domů se smíšenými pocity uvnitř.

Nyní, s odstupem času, zjišťuji, že film není tak dobrý, jak jsem si myslela. Ze čtyř set osmdesáti sedmi stránkové knihy filmaři vytvořili jakýsi hybrid na necelých sto deset minut, kde nemáte absolutně žádnou šanci pochopit, o co jde, pokud jste knihu nečetli. A pokud jste ji četli, tak jste zase naštvaní, jak knihu zprznili. Takový začarovaný kruh. Ale pravdou je, že z celé knihy se filmaři jakžtakž drželi pouze té pointy mezi Safirou a Eragonem, jinak je příběh extrémně přizpůsobený představám filmařů.
Nemám moc v oblibě porovnávání filmu a knihy, ale tady je prostě nutné. Například Eragon je, pokud vím, v knize tmavovlasý, kdežto ve filmu je to blonďák (nic proti Edwardovi, on je náhodou moc pěkný kluk), stejně tak Arya je tmavovlasá. A navíc ani neměla špičaté uši!!! Vždyť je elfka, tak kde jsou??? A její vztah k Eragonovi je až moc osobní, v knize je více odtažitá. A co trpaslíci? Kde ti byli? V knize to byli malí mužíčkové, kteří lidem sahali sotva k pasu - a film? Čím to, že byli skoro stejně vysocí jako lidé??? A vesnice? Ve filmu nám ukázali jen pár skoro rozpadlých chatrčí, kdežto Christopher ji ve své knize popsal přímo kouzelně.
Nebo další věc. Když se Eragon vydal s Bromem k Vardenům, cestou se měl učit magii. Nejprve to mělo být s kamínkem a mělo mu to jít velmi pomalu, kdežto ve filmu hned použil Brisingr (tedy slovo pro oheň) a byl z něj machr. A co ty vynechané postavy? Většina z nich je klíčová k pochopení aspoň části příběhu. Například Katrina. Kvůli té přeci odešel Roran z domova. A proč? Aby si vydělal nějaké peníze a mohl ji požádat o ruku. A ve filmu? „Musím odejít dřív, než si pro mě přijdou vojáci. Nechci být ve službách Galbatorixe.“ Takhle nějak to Roran řekl. Není to pitomé? A co třeba Angela a její Solembum? Angela se tam sice objevila, to ano, ale na jak dlouho? Necelé tři minuty. To asi stačí. Když ale přeskočím k výcviku Eragona ve Farthen-Dur? V knize je jeho výcvik popsán skoro na padesát nebo šedesát stran (a to jsem ještě moc ubrala) – výcvik s Dvojčaty, průprava s mečem… kde to je ve filmu? Nikde. A Ajihad? Ten je další klíčovou postavou, která dostala prostor na necelých deset minut. Stejně tak Murtagh. A ten konec, co vymysleli…nevim, jak na to chtějí navazovat Eldestem.

Když bych měla okomentovat výkony herců, tak nejlepší byla asi Safira a John Malkovich jako Galbatorix – jemu prostě role záporáků sednou jak hrnec na pr… - teda na pozadí. Edward Speleers (Eragon) je v tomhle filmu začátečník, tak se snažil, jak jen to šlo. A docela se mu to povedlo. Jenže v některých scénách to s tou snahou přeháněl a někde zase byl moc křečovitý. Jinak mě moc zklamal Jeremy Irons (Brom), od toho jsem čekala lepší výkon. Pravděpodobně tuhle roli vzal jenom kvůli honoráři a o knize ani neslyšel. A Sienna Guillory? Jako Arya se vůbec nechovala. Tedy abych to upřesnila: nechovala se jako pravá elfka. Chůze, držení těla, její mluva… takhle by elfka nikdy nevypadala. A navíc ani neměla špičaté uši, jak už jsem uvedla prve. Její výkon byl asi nejhorší.

Kdybych měla popsat všechny věci, které filmaři vynechali nebo upravili k obrazu svému, tak tuhle recenzi budete číst ještě druhý den, protože toho je opravdu hodně. Takže když to všechno zkusím shrnout do několika vět, film s knižní verzí má pramálo společného, maximálně jména postav, míst a věcí. Co se týče příběhu, ten filmový viděl ten knižní ze vzdálenosti sta kilometrů, ne-li víc. Z výběru herců také nadšená nejsem a modlím se, aby Eldesta natočil někdo jiný. Stefen Fangmeier je sice mistr speciálních efektů, ale na režisérskou židli nepatří. Ty efekty pod jeho taktovkou jsou výborné, ale celkově je film dost odfláknutý. Jediné, s čím jsem opravdu spokojená, je Safira. S tou si animátoři pohráli opravdu skvěle.

Když to tedy zhodnotím v procentech, tak za zpracování příběhu dávám tak deset procent, za efekty 100, za hudbu 80, za výběr herců 50 a za celkový dojem 70. Když to zprůměruji, tak celkově ode mě film nedostane víc jak 60 %. Což je ale škoda.