GOLDIE FILM

Zatímco kina brázdí rozplizlá přeplácanost jménem Temné stíny, připomeňme si, že Tim Burton má na zásadně víc než bezkrevné podbízení fanouškům. Snímek Ed Wood někteří právem považují za jeho nejlepší dílo, proto nám dnes spraví chuť právě on. A má pro to značný potenciál. Nadšení, nápaditost a láska k filmovému řemeslu v něm totiž diváka obklopí a nepustí od začátku do konce. Paradoxně patří (soudě podle počtu hodnocení na vybraných databázích) právě tento kousek mezi Burtonovy nejméně známé. Velká chyba!

Režisér Edward D. Wood, Jr. byl rovněž nadšenec, ale na rozdíl od raného Burtona to nezvládal tak dobře prodat. Jeho filmy točené za mikrorozpočty (říká se, že titulková sekvence Burtonova opusu stála víc než celý kultovní majstrštyk Plán 9 z vesmíru) se vyznačovaly neschopnými herci, nepřesvědčivými rekvizitami a v první řadě scénářem a režií, které by vám přišly podprůměrné i u besídky v mateřské školce.
Není divu, že je dnes považován za nejhoršího režiséra všech dob. Zároveň ale za jednoho z nejpověstnějších. Jeho filmy se dodnes těší značné oblibě a často vyplňují různé párty a večírky, kde se jejich špatností lidé nepřestávají bavit.
Sálá z nich totiž jistá ultimátnost a odzbrojující naivita člověka, který se směle přirovnával k Wellesovi, tajně se oblékal do ženských šatů a zásadně natáčel na jeden záběr (i kdyby se něco hodně, hodně nevydařilo).

Tim Burton očividně nakoukal a nasál značnou část Woodovy tvorby. "Poetiku" nezapomenutelných patlanin pak promítl do značné řady přímých i nepřímých citací, ale i základních pilířů svého Eda Wooda.
Tento zidealizovaný (a značně nepřesný) životopis je zcela prostoupen mistrovou špatností, jen jí je dodán účel a řád. Burton tak našel smysl v nesmyslu a záměrná banálnost, teatrálnost, směšná důraznost a okázalé zvukové efekty (za hudbou výjimečně nestojí Elfman, ale Howard Shore) vás okouzlí a odzbrojí stejným způsobem, jako to dokázal sám Wood. Jen tentokrát nepochybujeme o zvládnutosti každého z těch prvku.
Vlastně je to obdivuhodné, protože se mělo za to, že bezprostřednost a krása "B movies" není se "seriózní" tvorbou kompatibilní. Očividně to není tak úplně pravda.
Zároveň se daří navodit i několik zcela nebizarně silných momentů jako fiktivní setkání Wooda s jeho velkým hrdinou Orsonem Wellesem nebo Lugosiho závislost, jež se s uvolněným vyzněním zbytku nijak nevylučují

Pomáhá herecké obsazení. Johnny Dep byl stále ještě neokoukaný, jeho roztomilé hrané přehrávání a zápal vtiskly Woodovi silnou osobitost. Na jeho nadšení si můžeme "sáhnout" a snadno ho sdílet. Martin Landau coby okázale tragický Bela Lugosi si vás rovněž získá bez námahy (byl to mimochodem první Oscar pro herce hrajícího herce) a spolu s dalšími (Sarah Jessica Parker, Bill Murray, Lisa Marie, George "The Animal" Steele) budí dojem, že Burton v den natáčení sebral na ulici pár neherců a před scénou jim předříkal text (u The Animal to zřejmě nebude daleko od pravdy).
Jde ale opět o záměr - jak již bylo řečeno, špatnost filmů Edwarda Wooda zcela prostupuje celý tento snímek, který se tak nemusí bát věcí, jež by jindy nabývaly likvidačních rozměrů. Burton ho nastavil tak, aby snesl každou "ránu" (toporné herecké výkony, tezovitý scénář, ale prostupuje to skutečně každý aspekt filmu).

Propojil tak reálný svět se světem filmů Eda Wooda a zřejmě se nám pokusil ukázat, jak každodenní dění vypadalo v hrdinově mysli. Zároveň zpětně dodává Woodovým filmům nový rozměr, který jejich kouzlo násobí.
I přes to, že Ed Wood je velmi přesně konstruovaný film, kde nic není ponecháno náhodě, se přitom daří zachovat pocit spontánnosti a bezprostřednosti, pro Woodovu tvorby nezbytné atributy. Možná, že Burton schopnost točit takovéto filmy ztrácí - minimálně Temné stíny a Alenka svou sterilní, načančanou připraveností postrádají jakékoliv emoce a zajímavé postavy -, v Edu Woodovi byl ale slavný gothic emař na vrcholu sil.
Přestože bývá Ed Wood označován za jeho nejnormálnější film, skutečnost je přesně opačná. Tato esence "woodovosti" nabízí dost možná nejšílenější kombinaci, jakou namíchal. A za tento nakažlivě optimistický zážitek překypující radostí z možnosti vyprávět filmové příběhy si zaslouží velké díky.