RECENZE FILMU

Který žánr nesnášíte ze všech nejvíc? Něco mi říká, že dost pravděpodobně to budou teen komedie. Žánr, který u nás americké a německé jaktoříctslušně sesadily až na úplné dno. A litovat určitě není koho a proč. Před pár lety nás Reitman potěšil milým (i když značně vyhypeovaným) Junem, což jsme všichni jistě ocenili, ale jinak, snad krom nějakých méně známých kousků s Jesse Eisenbergem nebo Michaelem Cerou, o kterých máme co dělat, abychom vůbec věděli, nic za zmínku skutečně nestojí. Změní To Easy A?

Velmi pravděpodobně ne. I když mám do jisté míry pocit, že se staví do polohy zachránce žánru. Z oněch nezávislých záležitostí si každopádně bere charismatickou hrdinku, jež se sarkasticky snaží netopit v klišé a vše komentuje s gustem Phila Marlowea. Příběh sám ale zároveň zůstává až moc propleten s universem Protivných sprostých holek a podobně nezajímavých a netrvalých záležitostí, které výsledek odsuzují k středečnímu filmu o desáté na nějaké komerční televizní stanici. Je to docela škoda, protože se jedná o docela milý kousek (i když úplně jiným způsobem, než jakým bylo milé zrovna Juno), nenudí nás, občas vykouzlí úsměv na naší tváři a rozhodně ho nemůžeme nesnášet, pokud z nějakých principů, jakým odsuzování tohoto žánru jako takového může být, opravdu hodně moc nechceme. Jako zkrácení dlouhého odpoledne tedy skvělé - ale tahle formulka nezachrání úplně každého.

Zápletka sama o sobě je velmi podivná. Začala nevinou lží o ztrátě panictví, která se podivnými machinacemi rozrostla na naprosto vinou snůšku výmyslů, které naší hrdinku začnou pomalu ničit. Ta, jakožto správná faceboook girl, chce vše vyřešit pomocí internetu, s jehož přičiněním nám začne vyprávět svůj příběh. Žánr podobné dějové výkruty a nereálné přehánění rozhodně umožňuje, ale znáte to... někdy čeho je moc, toho je příliš. Já nechodil do americké střední školy - musel bych na autobus z Poděbrad vstávat moc brzo ráno - ale tahle přehnaná zidealizovaná poloha anarchisticko/hierarchistického (či co) uskupení přece nemůže být pravdivá! Alespoň ne do té míry, jak je tu podávána. Ano, vím, že v USA mají předmět "balení kufrů" (bez legrace - učí se v něm balit kufry), ale že by se během dvou dnů roznesla daná klíčová zpráva mezi dvě stě paniců v okolí, kteří by chtěli usmlouvat fingovaný sex (ano, i takové věci se tu dějí), se mi zdá přinejlepším přehnané. A nechoďte za mnou s nějakou nadsázkou, ten film se tváří jako by bořil klišé, takže se automaticky vzdává možnosti nezpůsobile nadsazovat v takovém rozsahu.

Ať je to jak chce, těží Easy A hlavně ze své star - Emmy Stone - jíž jsem roli dívky, která chce být raději coura než nikdo, věřil až do chvíle, kdy byla tak přitažená za vlasy, že by to neuhrála ani Taylorka v nejlepších letech. Je s ní sranda, je hezká (další outsiderka, která by modla jít do modelingu, kdyby pak tedy neměla méně času k truchlení) a její monology mají potřebný šmrnc, který nuceností zavání až úplně ke konci. Stejně jako všechny složky filmu, i výběr herců ale podléhá dost značnému vrávorání na hraně mezi kvalitou a tím, na co jsme v tomto žánru zvyklí (čili opakem kvality). Naštěstí, stejně jako vždy zvítězí dobro, i zde nám v hlavě zůstanou spíše ti dobří z herců - Stone, Kudrow, Clarkson. Což je ostatně moc dobře.

Easy A se nepovedla skoro stejným způsobem, jakým není zkažená. Je to uspokojivý film, na který nemůžeme nadávat, pokud vyloženě nechceme, ale zároveň si neumím představit, kdo z pravidelnějších návštěvníků kina by si ho nějak výrazně oblíbil (mladší dívky, kterým bude imponovat žvanící hlavní hrdinka, samozřejmě nepočítám). Šlo z toho vytěžit daleko víc, stejně jako to bylo možné nezměrně bolestněji znehodnotit. Podobné bilance nikdy nejsou moc dobré, ovšem pro teen komedii jsou vlastně docela nečekaně kladným výsledkem - většině z nich se nedostane ani jeho. Mladším a nenáročnějším divákům pak může podobná nezkažená, jednoduchá a stále na úrovni "blbina" udělat radost dokonce i nefalšovanou.