RECENZE FILMU

David Cronenberg byl, je a bude vždy specifickým režisérem, dík stylu vyprávění, látce, kterou si vybírá a určitému

nevyřčenému poselstvím, jež jeho snímky nesou. A přestože se Východní přísliby nápadněji blíží k mainstreamovým mantinelům, rozhodně se nejedná o nějakou PG13 podívanou, která má vydělávat na vlně nadržených, po násilí prahnoucích, teenagerů. Přísliby naopak nejspíš nebudou komerčně úspěšné, lidi se kvůli nim budou dělit na dva tábory (ne vážně, neutrální neznamená nemít názor ?!) a slabší povahy nejméně čtyřikrát zamhouří oči.

Už během sledování jsem měl s Východními přísliby několik problémů a po skončení se pár dalších otazníků ještě vyrojilo. Na nový Cronenbergův film jsem se celkem těšil a dost jsem si sliboval od příběhu a bohužel právě scénář je v mých očích největším problémem. Režisér se sice snažil a stokrát omleté schéma zredukoval do celkem přitažlivé formy, ale některé dost pitomě napsané postavy ho srážejí zpět do, minimálně, žánrového průměru. Tak třeba postava hlavní hrdinky při závěrečných titulkách celkem pozbývá důležitosti a člověk si říká, jestli by nebylo lepší, vystavět příběh jen kolem komorní ruské mafie, působící v pochmurném Londýně. Příběh navíc graduje už ve třech čtvrtinách a pak zařadí neutrál, nějakou dobu stojí na místě a se závěrečnými titulky nechává divákovi příliš nezodpovězených otázek.

Z technických parametrů jsem měl celou dobu dobrý pocit. Dobře zrežírované, odvyprávěné a perfektně sestřihané. Jen hudební doprovod jsem nějak nedokázal vnímat a tedy náležitě ocenit. Cronenberg je starý mazák a tyhle technické pasáže a detaily si umí ohlídat, navíc umí vybudovat solidní atmosféru a jeho největší předností je realita kterou se do svých dítek snaží vtloukat. Velmi dobře vypadá například bitka v sauně, kdy se konečně dva natřískaj hodinu páčidly po hlavě, aby mohl jeden z nich nakonec stanout jako vítěz, ale scéna působí správně syrovým realismem. Na druhou stranu opakovaně sledovat, jak se z prořídlého hrdla valí a crčí krev je především pro silnější povahy (sám sebe bych vsadil někam do nadprůměru).

Puc opravdovosti dodává snímku hned trojice herců. Viggo Mortensen si od LOTRA vybírá samé složité a charakterově obsáhlé postavy. Roli mafiánského řidiče, stoupajícího v hodnotovém žebříčku, zvládl výborně a charisma z něj sálá na všechny strany. Navíc se celkem obstojně popral s přízvukem, který působí přirozeným dojmem. Jako o život hrál démonický Armin Mueller-Stahl a po dlouhé době se ve výrazné roli objevil Vincent Cassel, jehož nejednoznačná postava mě příjemně zaskočila. Zato nemilé překvapení mi připravila Naomi Watts, která ač na mě působí povětšinou z plátna sympatickým dojmem, hraje dost nezúčastněně a 100 minutovou stopáží proplula bez nejmenší známky zájmu o svou postavu.

Po několika hodinách od projekce mám z Východních příslibů značně rozporuplné pocity. Přemáhá mě pocit zklamání, že to je o tolik horší než kam sahaly moje naděje. Na druhou stranu se jedná o snímek, který zaplňuje mezeru, do které přispívá málo tvůrců. Navíc dobrou polovinu, ne-li víc film jede jak na drátkách v příjemném tempu a kouká se na to opravdu hezky (bonus pro dámy … kdy zas uvidíte Aragorna v rouše Adamově). Nicméně jsem odhodlán dát si repete a snažit se zachytit další detaily, které mi možná byly odepřeny.