Wow

Tento film dokazuje, že na vytvorenie kvalitného filmu netreba drahé špeciálne efekty alebo zaujímavú lokalitu. To, čo dokázali vytvoriť s niekoľkými (kvalitnými) hercami a dvoma-troma miestnosťami, aký pocit a zmenu myslenia to zanechá v človeku (nehovoriac o tom, čo to muselo byť pred šesťdesiatimi rokmi, keď film vyšiel) - wow.

Bááječný kousek. Vůči starým filmům umím být hloupě skeptická a už předem předpokládám, že se mi nebudou líbit a většinou to dopadá tak, že mě velmi mile překvapí. Tady to platí dvojnásob. Tohle je prostě jízda. Spousta velkolepých monumentálních akčňáků se může jít zahrabat. Vždyť stačí jedna místnost, pár šikovných herců, skvěle odvedená filmařina a Film s velkým F je na světě.

Teď budu za blbce...

V 50. letech byla Amerika hodně podivná a ne příliš demokratická (rasismus, hon na komunisty). Z tohoto pohledu se rovná o opravdu odvážný snímek, který zachycuje palčivý problém nedokonalého amerického soudního systému. Pokud jste ale poučeni a něco o problematice víte, film vám nepřináší vůbec nic nového. Navíc jsou některé dialogy dost nucené a autor si to celé ulehčil tím, že vymyslel svědky obžaloby, kteří mají nějaké fyziologické problémy, kterých si samozřejmě soudce nevšiml. Tyto berličky nepochybně fungují, ale uvítal bych v celém procesu nějaké složitější myšlenkové pochody. Film rozhodně působivý je, ale z mého pohledu až příliš jednoduchý, na to že se jedná o film stojící pouze a jen na scénáři a hereckých výkonech. Od začátku je jasné, jak to celé skončí, i když to nemusí být v tomto případě nutně na škodu. Mírné zklamání samozřejmě také pramení z velkého očekávání, jelikož se film pohybuje na prvních místech takřka všech filmových žebříčků.

Jiří Voskovec

Film je založený na debatě dvanácti porotců o vině či nevině obžalovaného a dokáže vygradovat jen díky logickým argumentům v hodně poutavé komorní drama.

Tady pro začátek názoru těžko vybrat vhodnou větu. Snad jen, že Dvanáct rozhněvaných mužů je jedno z toho mála výjimečných děl, které by měl vidět každý. Ne kvůli jakýmsi "revolučním" filmovým postupům nebo dokonce idiotským věcem jako "neotřelé použití nového úhlu kamery". (wtf? tohle potřebují k úspěchu převážně ty filmy se slabým námětem a scénářem, aby je pak někdo mohl alespoň trochu náležitě ocenit za umělecký a technický přínos nebo co.) Tohle by měl vidět člověk hlavně kvůli obsahu, kvůli každému slovu a každé té malé situaci, při které zakolísá mistička vah na stranu slov vinen a nevinen. Na stranu života a smrti. Vinou justice bylo odsouzeno a popraveno tisíce lidí. V USA převážně černošských obyvatel, kteří byli a pro některé stále jsou lidmi tíhnoucími ke kriminální činnosti jaksi "od přírody", jak se občas nevzdělansky řekne. A tak se k nim i přistupovalo před soudy. Není se čemu divit, lidé jsou asi takoví. Když cikán ukradne žvýkačku v obchodě, už by se veřejně sekaly ruce všem na potkání, když lupič se světlou pletí ukradne několik miliard z trezoru jedné společnosti, je to hrdina. Jaká je teprve vášeň, když jde o vraždu a veřejné mínění s médii ovlivňuje proces? Tady má veřejnost vzorek dvanácti lidí, kteří mají ukázat vítězství demokracie a rozumu a přitom se v té uzamčené místnosti neumlátit. A ukáže se na tomto vzorku vše, co je potřeba. Pak není třeba jen koukat, ale o filmu i přemýšlet. Jak se vlastně ten poměr jedenácti ku jedné přehoupl ke konečnému výsledku a jak málo stačilo, aby tomu tak nebylo. A proč se to tolikrát stalo a tolikrát stane. Poté by nikdo soudný nebyl pro trest smrti. Scénář přesně sedí potřebám pro hodinu a půl dlouhý film. Michalkov se se svou cirkusovou honičkou na oscary může jít skutečně bodnout. Konečně klasika, která nemůže být přechválená, ale jedině nedoceněná. Lépe by však bylo říct nepopulární, jelikož tohle oceňovat nepotřebuje. Největší cenou je vnímavý divák. Snad jsem jím byl a najdou se i další.

Film je zajímavý a stojíjí za zhlédnutí už jen proto, jak neuvěřitelně staticky je natočen, a přesto strhne. 12 porotců sedí/stojí celý film zavřeno v jedné místnosti a jen si vyměňuje názory, a vy sedíte a hltáte. Je to dáno perfektními typy postav a perfektním scénářem. Jste hozeni rovnou do případu, o kterém nic nevíte, a přitom se dozvíte vše a mnohem víc, než kdybyste sledovali xhodinový film se soudním přelíčením. Všechny Čechy potěší jistý George Voskovec v roli emigranta, zmínit zde musím samozřejmě i fešného Henryho Fondu - ale prostě všichni herci jsou skvěle obsazení a hrají své role. Kdo vypadá jako silák, má i silácké řeči, kdo uťápnutě, bude si prostě stát za svým názorem. Ukázka toho, jak málo stačí k tomu vybudovat napínavý příběh.

Nevím, čím je přesně způsobeno, že chovám takovou nedůvěru k filmům, jejichž úspěch se zdá být na první pohled oprávněný. Dvanáct rozhněvaných mužů si hoví, stejně jako podobně podezírané dílo Město bohů, nad Pánem prstenů, což mi sice pořád moc nesedí, ale přesto nyní chovám sympatie k divákům, kteří >tento< film vyzdvihli tak vysoko. Mám pro to nespočet důvodů, jakožto všichni, kteří dokážou poznat opravdu dobrý film, alespoň tedy stejné kvality. Nechci se tím nějak povyšovat nebo povznášet, ale Dvanáct rozhněvaných mužů má opravdu svůj ráz, který je třeba ocenit. Nenapadlo by mě, že mě jednou dokáže povznést do filmového nebe dílo z šedesátých let. Není to odpor k filmovým stařešinám, nýbrž jen zvýšená nedůvěra téměř stejné intenzity jako k českým filmům, která mi bránila zhlédnout toto dílo. Jaká chyba. Pasivita se mi v poslední době začíná líbit. Pozemšťan s ní je učiněným skvostem, a vsadím se, že kdybych vyrůstal za těchto filmových podmínek, kdy se o efektech ani nesnilo, všechny dnešní vylomeniny by mě vyloženě nudily. Jedna dějová linie, jedno místo, jenom slova, přičemž vás i za těchto okolností obestírá rouška tajemství, nevědomosti a neutišitelného očekávání. Takto bych film nazval, protože i když je vám konec takřka od začátku jasný, jeho náplň není jako volná vedlejší věta v hodině českého jazyka. Pryč s těmi eufemismy, já děj úplně žral. Naslouchal jsem každému slovu, oblíbil si každého aktéra i si vážil různorodosti charakterů. Nominované filmy na oscara za nejlepší scénář roku 57 neznám, ale nedovedu si představit v tuto chvíli propracovanější, respektive dokonalejší. Vývoj děje i postav pomalu, ale jistě směřuje kupředu, přičemž ani nejste schopni na chvíli zastavit a odejít na toaletu. Dále mám ve zvyku ocenit herce, ale spíš než je (nesmírnou pýchu cítím k Jiřímu Voskovci) zhodnotím český dabing. Jako bych se díval na Expendables, jen s nejlepšími dabéry namísto akčních hrdinů. Toto představuje další důvod mého nebývalého nadšení – každá scéna, kde si každý s aktérů přichází na své, ještě víc prohlubuje požitek z perfektních českých hlasů. Dvanáct rozhněvaných mužů musí vidět každý, nemohu si pomoci.

Tak to vidím já...

Možná trochu naivní, ale přesto silný film. Konverzační drama z konce padesátých let znělo jako noční můra, ale výsledek je opravdu překvapivý. Postavám jde jejich názory věřit, atmosféra filmu je zcela jedinečná. Dokonalef funkční minimalizmus. Je vidět, že i dvanáct lidí okolo jednoho stolu můžou tvořit velký film, na který se nezapomene ani za šedesát let. Opravdová špička.

Takto výborne vykreslené charaktery postáv som ešte nevidel. Každá jedna postava bola mimoriadne zaujímavá a počas celého filmu sa odkrývali jej skryté vlastnosti, alebo prechádzala zmenami. Vo filme sa nachádzalo plno krásnych podtém ako napr. otázka predsudkov, rodiny alebo prisťahovalcov (pôvodu). Počas filmu som sa nenudil ani raz, a celý čas som sa snažil prekuknúť postavy (najmä hlavnú). Pekný začiatok, pekný koniec, výborná myšlienka. Každý herec zahral svoju postavu perfektne a uveril som to každému. Film patrí k úplnej filmovej špičke. V dnešnej dobe plnej Sci-fi, počítačových animácií a stomiliónových rozpočtov nie je od veci si pozrieť starú dobrú klasiku...

Filmový skvost

Guilty or not guilty? Vinen nebo nevinen? 12:0, 0:12? Jak to dopadne? Kdo by řekl, že film, který se odehrává pouze v jedné místnosti (výjma úvodní a závěrečné scény), bude tak perfektní? Všech dvanáct rozhněvaných mužů tvoří přehlídku odlišných charakterů, které se střetávají v rámci úvodní otázky. Henry Fonda, charismaticky porotce, jako obvykle geniálně hrající svoji roli, přináší do celého snímku zajímavé myšlenky, které vrtají hlavou nejen jeho jedenácti kolegům, ale také divákům. Potěší i nemalá role Jiřího (George) Voskovce, který spolu s ostatními herci dotváří nezapomenutelnou a úžasnou atmosféru tohoto filmu. Divák má možnost se vcítit do každého z 12 porotců, přemýšlet nad jejich poznámkami k případu otcovraždy a být tak vtažen do děje se vším všudy. Čas odehrávající se na plátně může směle prostoupit do obýváku, stejně tak horko, které v místnosti je, takže člověk sledující toto umělecké dílo (nebojím se použít tohoto výrazu) má vskutku možnost nechat se unést příběhem ve všech aspektech, které oněch 96 minut přináší. by Sandy

Vždycky mi přišlo hrozně odvážný zavřít pár chlapů v jedný místnosti, dát jim scénář a pokusit se natočit film. Jenže když jsou to páni herci a scénáři se dá jenom těžko něco vytknout, tak vznikne nezapomenutelný film.

Vynikající dramam s perfektně vystaveným scénářem. Ačkoliv se film odehrává pouze v jedné místnosti a řeší se jediná věc, film pevně stojí na kvalitních dialozích a hereckých představitelích.

Pier

I když se to nezdá, z prvu primitivní příběh se rozjel do nebývale vynikajícího dramatu...K mimořádnému filmovému zážitku stačí jedna místnost, dvanáct herců a famózní scénář...Henry Fonda jako Ježíš Kristus, přesvědčuje 11 nevěřících Tomášů o nevině obviněného osmnáctiletého mladíka, jenž měl zavraždit svého otce...Nesnesitelné dusno k zalknutí, propocené košile nervózních porotců, vztek, emoce a dým z věčně zapálených cigaret vytvářejí ponurou atmosféru totální klaustrofobie, která postupně prostupuje všemi póry, jimiž divák tohoto skvostu dýchá...Co bylo pro snímek důležité byl fakt, že ani Henry Fonda, si nebyl úplně jistý chlapcovou nevinou, ale chtěl ukázat že ve všem jsou jisté pochybnosti, že nic není takové jaké se to z prvu může zdát...Pak je tu taky skvělá kamera, která dokaže vytvořit krásný dlouhý záběr z dálky, a když jde do tuhého, tak se přiblíží k tvářím těch, co zrovna mluví, aby pak zase jednoho hocha střihla na druhého a tak pořád dokola...Což si myslím, že nás ještě více pohltí, už do tak dusné atmosféry...Ke konci začne pršet, což mi vůbec nevadilo, ba naopak ještě víc to přidalo na husté atmosféře, do oken bušily velké kapky deště a oni pokračovali v rozebírání faktů a pochybností...Těžko hledat lepší film, který v jedné místnosti o necelých 100 minutách filmu, dokáže tohle všechno dát dohromady tak přirozeným a uvěřitelným způsobem!!!

*****

Tak dlouho jsem opovrhoval tímto filmem, až mě začalo užírat svědomí a tak jsem se na něj konečně podíval... A hned na úvod musím říct, že Dvanáct rozhněvaných můžu (dále už jen DRM) rozhodně není pro každého!! Spousta věcí může odrazovat od shlédnutí, především obrovské stáří filmu (je to můj zatím nejstarší film co jsem kdy viděl) nebo černo - bílé provedení! Na tohle všechno ale v průběhu filmu úplně zapomenete, protože to, co se na hodinu a půl rozehraje v jedné místnosti je neskutečné!! Film se vůbec neodkazuje na okolní věci (ukázka vraždy apod.) ale rovnou Vás uzavře společně s vyvolenými dvanácti do již zmiňované místnosti a přichází na scénu neustálé žvanění, žvanění a zase žvanění, které ale vytvoří atmosféru, která se nedá srovnat absolutně s ničím! Tohle je naprosto originální dílo, které nemá obdoby! Po úvodním hlasování (11 - vinen, 1 - nevinen) se roztočí kolotoč ohledně dané vraždy. Případ se řeší tak hluboko a tak detailně, že by to takhle nedokázali ani v soudní síni. Strůjcem všech těch pochybností byl jeden jediný člověk - porotce číslo 8. Ten dal impuls ostatním a divák postupně sleduje, jak neuvěřitelně silně, psychicky, buší do zbylých porotců a postupně je přesvědčuje o nevinnosti odsouzeného! Režisér zde i díky "ponorkové" nemoci vytvořil něco výjimečného! Skvěle vykresluje duševní pochody všech zúčastněných a každou hláškou jde sledovat, jak se jejich postoj mění... Vše je umocněno absentující hudbou! Ta je nahrazena pouze šuměním na pozadí padajícího deště, který se prolíná s absolutním tichem! Dokonalé! Z herců jsem bohužel nikoho nepoznal, protože jsem trošku o generaci jinde, ale všichni byli výborní! Především pak Henry Fonda (porotce osm), který se mi líbil asi nejvíce. Porotce jedenáct hrál dokonce Jiří Voskovec, ale toho já si nemůžu pamatovat. Film po vzájemné shodě všech přítomných, nepokračuje v soudní síni, ale přímo konči, stejně tak rychle jako začal... Myslel jsem si, že mě snímek nijak zvlášť nechytne, ale to jsem se mýlil! Silně na mě zapůsobil a dal mi myšlenku, nad kterou budu přemýšlet ještě dlouho dopředu. Fakt geniální, originální, jedinečné! Ani se nedivím, že se DRM zapsal do historie kinematografie zlatým písmem a drží si svoje místo na výslunní! Film totiž nemusí zaujmout akcí, emočním vypětím apod, ale i něčím jiným! Chcete vědět čím? Tak se na něj rozhodně koukněte... Chtěl jsem dát 90%, ale když přivřu obě oči, tak přece jen dám "fullhouse" protože si to DRM skutečně zaslouží...

Skoro dokonalé

Film, který jsem chtěla vidět, který za to stojí, který musí každý správný filmový fanda vidět, neboť se bezesporu a právem řadí mezi filmy zlatého fondu kinematografie. Sidney Lumet dokázal film bravurně zrežírovat, Reginald Rose vytvořil skvělý scénář, herci se taky ukázali. Toto je dokonalá sonda do lidské psychiky, dokonalé drama o vině a nevině, které se naštěstí nesnaží moralizovat, ale které nás prostě jen nechá dívat se. Uzavřený prostor, málo herců, to vše nás ještě vtáhne dovnitř příběhu, přibije do sedaček, působí to tísnivě a zajímavě zároveň. Tento film je nutno vidět, má příjemnou délku, která je tak akorát, rozhodně nenudí, donutí vás přemýšlet, protože to, co na začátku vypadá jasně, takové být ve skutečnosti ani nemusí. Ale je to jen na nás...

tenhle film se mi líbil, i když se mi většinou nelíbí filmy s tak málo odlišnými scénami. Oceňuji především scénář

Brilantní drama odehrávající se v jedné uzamčené místnosti v takřka reálném čase cca devadesáti minut. Vše podstatné se dozvíme pouze prostřednictvím dialogů, ale funguje to dokonale. Tenhle film mě dokázal strhnout jako málokterý jiný.