GOLDIE FILM

Ne vždy se filmový režijní debut stane fenoménem na celé dekády. Fenoménem, kteří ostatní následují, inspirují se jím, který se hřeje v první desítce snad všech žebříčků snažících se pokrýt ty nejlepší filmy. První místa v žebříčcích svědčí o nebývalé popularitě u diváků, ovšem jsou filmy, jež diváci milují, ale kritika je zatracuje. Ne tak v tomto případě. Americký režisér Sidney Lumet, dosud známý díky své televizní tvorbě, svým filmovým celovečerním debutem nejen zaujal, ale podařilo se mu naplnit i všechny výše uvedené charakteristiky. Snímek Dvanáct rozhněvaných mužů je dodnes považován za jeden z nejlepších filmů všech dob.

Na počátku byla americká televizní stanice CBS. Ta v roce 1954 vytvořila původní inscenaci, která zaujala mladého tvůrce Lumeta, jenž se ji rozhodl převést na plátno filmové. Jen dva herci, mezi nimi i původem český herec Jiří Voskovec, si svou roli zopakovali i ve filmu. Lumet měl původně natočit televizní film, proto i vzezření snímku je uzpůsobeno televizi a na film jako takový je poměrně nezvyklé. O to je ale inovativní. Scénář Dvanácti rozhněvaných mužů je založen na dialozích, mizanscéna využívá stísněných dekorací – prakticky celý film se odehrává v jedné místnosti. Záběry jsou komponovány do hloubky a Lumet využívá velkého detailu.

Děj Dvanácti rozhněvaných mužů by se dal shrnout do jedné věty. Nepoučený filmový divák by si na počátku mohl říct, že od takového filmu nemá co očekávat. Šeredně by se ale spletl. Ač je film opravdu postaven na pár postavách, jedné místnosti a konverzaci, o napětí není nouze a jedná se o dokonalé drama. Dvanáct porotců se schází, aby rozhodli vcelku jasně vyznívající případ. Mladému černošskému muži hrozí trest smrti za vraždu svého otce. Většina porotců někam spěchá, chce být brzo doma a opravdu se zdá, že důkazy hovoří jasně a oni moc práce mít nebudou. Navíc se objevuje ponorková nemoc. Pak ale jeden porotce (Henry Fonda) nahlas vysloví pochybnost a mozaika se začne bortit jako domeček z karet. Rozjíždí se kolotoč slovních přestřelek, zpochybňování důkazů a my se díváme na hluboce přemýšlející různorodou partu lidí, kteří si sice nechtějí na triko vzít jeden možná nevinný život, zato ale chtějí být brzy někde jinde, odehrává se v nich tedy morální dilema.

Vnitřní napětí filmu se dá přičíst nejen tomu, že se odehrává na malém prostoru s malým počtem vynikajících herců, ale i stylu samotného Lumeta, který z látky dokázal vykřesat nemožné. Přestože forma nepředpokládá velkou akci, je to strhující drama se vším všudy, neskutečně živý a dynamický film vás od začátku vtáhne do děje a nenechá ani na chvíli vydechnout. Exploduje to před vámi jako dynamit. Výborná je práce s kamerou i svícením, obojí přispívá dynamice. Děj nemá žádná hluchá místa, naopak je naplněn náhlými zvraty. V kombinaci se skvělými hereckými výkony, prvotřídními monology i dialogy se z Dvanácti rozhněvaných mužů stává film, na který nikdy nezapomenete. Tíživé, bravurní drama.

Zatleskat musíme postavám. Všechny jsou výborně psychologicky vykreslené a ještě lépe zahrané. Každá má svoje, každá vnáší do filmu nový impuls a nové podněty. Jejich myšlenkové pochody, kdy jsou nejprve horlivě přesvědčeni o vině, ale pak je nahlodávají pochybnosti a oni se začínají klonit k verzi o nevině mladého muže, je radost sledovat. Je to dokonalá sonda do lidské psychiky. Ač se o vině a nevině hodně diskutuje, nakonec to není to nejdůležitější. Nejdůležitější jsou palčivé otázky, emoce, které v nás film vyvolává. Dvanáct rozhněvaných mužů se nesnaží prvoplánově moralizovat, spíše nám jsou předkládána fakta. My jako diváci se pak postupně kloníme k verzi, kterou zastávají i postavy. Za jakou cenu máme hájit své názory, jaká je naše zodpovědnost za činy a výroky, jež pronášíme, můžou pochybit ti v soudní síni? A co je vůbec horší – odsoudit k smrti nevinného, nebo pustit vraha na svobodu? Tíha svědomí je neuvěřitelná věc, to pocítí i diváci.

Film přesahuje rámec svého případu a stává se nadčasovým, je možno jej vztáhnout na jakoukoliv dobu a případ, což také dokazuje ruská adaptace z posledních let, kde černocha nahradil Čečenec a vše se odehrává v místních reáliích. I to je kladem snímku.

Snímek neskrývá svůj televizní původ, svoje vyznění televizní, potažmo divadelní inscenace. Naopak z toho všeho činí přednost. Dvanáct rozhněvaných mužů bylo natočeno za relativně krátkou dobu, za zhruba dvacet dní. Vůbec to však neubírá na kvalitě snímku. Ač film finančně až tak neuspěl, kritika i diváci jej dodnes velebí. Jako bonus získal tři nominace na Oscara, ale pro Lumeta možná znamenal hodně vysoko nasazenou laťku. Hned jeho debut se stal asi nejlepším filmem jeho kariéry. Takový skvost se těžko překonává, ač Lumet natočil mnoho dalších skvělých snímků, kvality Dvanácti rozhněvaných mužů nedosáhly.