sebevrah: Nepřibližujte se ke mně!
Harry Callahan: Nebojte se, ne. Vy jste tady od toho, abyste se zabil. Já ne. Jenže takhle je to s váma vždycky. Na poslední chvíli někoho chcete, koho byste se chytli, aby spadl s váma. Šup a jste tam dva. Ale ne se mnou.
sebevrah: Nezkusíte mě chytit?
Harry Callahan: Jeden můj kamarád to takhle s jedním zkusil a ten ho najednou popadl a sletěli oba. Člověče, z dvacátýho patra. Byli na kaši. Nebylo poznat, který kus masa je z kterýho z nich. Příšerný. Takovou smrt bych nechtěl. Já si přišel jen pro vaše jméno a adresu.
sebevrah: Proč?
Harry Callahan: No, vždyť vám říkám, ta hromada masa dole na chodníku, to se moc těžko identifikuje, dokonce i když máte řidičák, tak vás nikdo nepozná.
sebevrah: Asi budu zvracet...
Harry Callahan: Ale to byste neměl. Ty lidi tam dole koukají všichni nahoru. Představte si, když to přilítne. Plesk!

starosta: Nepřeji si nepříjemnosti jako jste měl loni ve Fillmoru. Chápete? To je má politika.
Harry Callahan: Chápu. Jenže... když vidím chlapa, jak honí ženskou s úmyslem ji znásilnit, tak ho prostě zastřelím. To je zase moje politika.
starosta: Znásilnit? Jak jste to mohl vědět?
Harry Callahan: Když nahej chlap honí ženskou s řeznickým nožem v ruce a má erekci, nemyslím, že jde vybírat na Červenej kříž. (Odejde.)
starosta: To má asi pravdu.

inspektor Frank DiGiorgio: Pane starosto, detektiv Harry Callahan.
starosta: Výborně, tak mluvte.
Harry Callahan: Co mám mluvit?
starosta: Podejte zprávu. Co jste dělal?
Harry Callahan: No, poslední tři čtvrtě hodiny jsem seděl na zadku ve vašem předpokoji a čekal na vás.

Harry Callahan: Vím, o čem přemýšlíš. Vypálil šest kulek, nebo jenom pět? Abych ti řekl pravdu, nejsem si tím sám jistej. Ale tohle je magnum .44, největší ruční pistole na světě a klidně ti rozstřelí tu tvou hlavu po celým širým okolí. Takže se musíš sám sebe zeptat, je dneska můj šťastnej den? Tak co, je tvůj šťastnej den, hajzle?