Dracula: Hluboce se omlovám, že s vámi nepovečeřím. Již jsem pojedl a nikdy nepiji... víno.
Jonathan Harker: (Všimne si portrétu na stěně.) Váš předek? Vidím jistou podobu.
Dracula: Ve znaku Draculova řádu je drak. Tento starobylý spolek zavazoval mé předky k obraně církve proti všem nepřátelům Krista. Nebyl to arcisvazek příliš... povedený.
Jonathan Harker: Ach, ano.
Dracula: To není k smíchu. My, Draculové, máme být nač hrdí. Nebylo většího ďábla nad Attilu, jehož krev proudí v těchto žilách. Krev... je dnes nad jiné vzácná tekutina. Doba válek pominula. Z vítěztví mého rodu zbyly jen legendy. Jsem poslední svého rodu.
Jonathan Harker: Svým ignorantstvím jsem vás urazil. Promiňte.

(Jonathan vstupuje do Draculova hradu.)
Dracula: Buďte u mne vítán. Vejděte svobodně a zanechte tu něco ze štěstí, jež přinášíte.
Jonathan Harker: Hrabě Dracula?
Dracula: Já jsem Dracula. Vřele vás vítám, pane Harkere, ve svém domě. Pojďtě dál.

(Deník Miny Murray.)
Mina Murray: Deník. 25. května. Můj drahý Jonathan je pryč už týden. Mrzí mě, že jsme se před jeho odjezdem nevzali, ale mám radost, že se vydal za tak důležitým posláním. Musí být hezké poznávat cizí kraje. Jestlipak je s Jonathanem někdy navštívíme společně?

(Cesta do Rumunska.)
Jonathan Harker: (Zápis v deníku.) 25. května, Budapešť. Vyjeli jsme z Budapešti brzo ráno. Opouštíme západ. Míříme do nejvýchodnějšího cípu země. K hranici mezi Transylvánií, Moldavskem a Bukovinou v Karpatských horách. Jedné z nejdivočejších oblastí Evropy.

(Londýn 1897. O čtyři století později. V ústavu pro choromyslné.)
R.M. Renfield: Udělal jsem vše, oč jste mě žádal, Mistře. Všechno je přichystáno. Všechno. Čekám na váš rozkaz, neboť vím, že až nastane čas odměny, budu jedním z těch, jež oblaží vaše štědrost. (Chytí a sní mouchu.) Děkuji ti.

(Draculea čte dopis, který Elizabetha napsala před svou smrtí.)
Elizabetha: Můj pán je mrtev. Bez něj je vše ztraceno. Nechť nás Bůh spojí v nebi.

Dracula: Chvála Bohu, zvítězil jsem.