Kit Winner: Z kolika míst tě takhle vyhodili?
Carmen Colazzo: Z pětatřiceti. Za půl roku.

Barnaby: Jsi si jistá, že tam někdo byl?
Carmen: Jo.
Barnaby: Šel za tebou?
Carmen: Jo. Já nevím...
Barnaby: Carmen, nemáš se čeho bát. Nedovolím, aby se ti něco stalo.
Carmen: Ale co když to byl on?
Barnaby: To nemohl. Přemýšlej, Carmen, nemohl tě nijak najít.
Carmen: Už mě našel jednou.
Barnaby: To bylo v Madridu. Teď jsi v jiné zemi.
Carmen: Ty ho neznáš.
Barnaby: Možná to byl ten muž z večírku.
Carmen: Kdo? Ne, to nemyslím.
Barnaby: Jak to můžeš vědět?
Carmen: Protože… No, možná, že tam nikdo nebyl. Asi se mi to zdálo.

Theo: Přefik jsi ji?
Kit: Vypni si hlasitej odposlech.
Theo: Á, nedostal ji!

Kit: Kafe?
Carmen: Ne!
Kit: Sklenici vody, na veřejnosti, ve dne?
Carmen: Ne.
Kit: Dobře, ani spolu nemusíme mluvit, ani nemusíme sedět vedle sebe.
Carmen: Ne.
Kit: Ty budeš sedět v jednom rohu místnosti a já v druhém.
Carmen: Ne.
Kit: A když bude jó dobrá konstelace, čas od času si možná zamáváme.