Doktor od jezera hrochů
RECENZE FILMU
První fakt, na který je třeba upozornit, je ten, že se Zdeňkovi Troškovi naštěstí nepodařilo potopit tak hluboko do filmařského nevkusu, jako tomu bylo v případě série anekdotových pásem s názvem Kameňák. Otázka je, zda je tento režisérův pokrok k něčemu prospěšný. Doby, kdy byl Troška schopný natočit dobrý film nebo výbornou pohádku, jsou nenávratně ztraceny v minulosti a na lepší zítřky se bohužel neblýská ani s tímto jeho novým titulem.
Pokud Zdeněk Troška nečerpá z české lidové tvořivosti, má v posledních letech zálibu adaptovat literární látky. Při výběru námětu svého nového filmu se po Andělské tváři Hany Marie Körnerové a pohádkách Jana Drdy režisérova ruka zastavila u prózy Miloslava Švandrlíka Doktor od jezera hrochů. Přestože Zdeněk Troška nezapomene v žádném rozhovoru připomenout, o jak slavnou knížku se jedná a kolik miliónů výtisků se jí prodalo, dokud se nezačalo mluvit o jejím zfilmování, já osobně jsem neměl ponětí, že něco takového vůbec existuje. A po zhlédnutí filmu toho vlastně ani moc nelituji.
Netuším, v jakém rozsahu je Doktor napsán, ale to, co jsem viděl, vydá maximálně na povídku o několika stránkách, v rámci filmu na slabou epizodu televizního seriálu. Abych vám trochu přiblížil, o co ve filmu jde - první třetinu dvě fúrie (rozuměj: manželka a tchýně) vyčítají doktoru Dobeškovi jeho dobrosrdečnost a z ní pramenící finanční strádání, ten se následně rozhodne na radu svého kolegy doktora Pištěláka z jejich područí vykoupit odletem do Afriky. Sotva však dorazí na místo určení, do svalu sedacího ho kousne had, následuje vlastnoruční amputace zmíněného svalu a návrat domů. A nás čeká ještě půlhodina filmu, ve které mají opět hlavní slovo dvě fúrie.
Kdo by tedy čekal přemíru exotických lokací, bude zklamán. Z Afriky neuvidíte téměř nic. Drtivá většina děje se odehrává v pražských interiérech a čas od času zavítáme do Dobeškovy rodné vesnice, kde žijí jeho rodiče. Troška nám tím chce zřejmě naznačit, že stále točí lidovou zábavu a že stále točí pro obyčejného diváka a nikoli pro oko odborné. Netuším, kdy pan Troška naposled navštívil Hoštice, ale pokud tam místní drbny nosí to, co ta filmová, musím se na to dojet podívat. Zvláštní mix typické vesnické ženské a pohádkového folklóru mě skutečně zaujal.
Další věc, která překvapí, je účast dobrých herců, kteří jsou ochotni se nechat herecky otročit. Stranou samozřejmě zůstává moderátorka Adéla Gondíková, pěkná tvářička Ažbeta Stanková nebo Sandra Podogová, jejíž karikatura sestřičky působí jak z jiného světa. Ti skuteční herci se pak snaží zachránit a odehrát, co se jen dá. Pravda je, že někteří k tomu moc šancí nemají. Jitka Smutná v roli Dobeškovy maminky nedostala za úkol nic jiného než ronit slzy, a tak je tedy roní.. a roní ..a roní.. a roní. Jaroslav Šmíd, kterého budou znát diváci pražského Švandova divadla, musí většinu filmu ležet na břiše a přihlouple se usmívat, pitvořit a tak podobně. Z celého hereckého ansámblu jsou na tom nejlíp Tereza Bebarová (Dobeškova žena) a Jiří Langmajer (doktor Pištělák), jejichž postavy jim umožňují předvést alespoň něco z jejich komediálního talentu. Nedá mi to nezmínit Evu Holubovou a poukázat na fakt, že tato velmi dobrá herečka se v posledních letech pravděpodobně pomátla na rozumu a zapomněla, co umí.
Jedna z věcí, která ve filmu neskutečně otravovala, byla zběsilá touha podpořit každou scénu, každý pohyb, každou grimasu nějakým hudebním doprovodem. Je to o to horší, pokud si uvědomíte, že hudba Miloše Krkošky, dvorního Troškova skladatele, zní natolik uměle, že by z fleku mohla doprovázet i Evu a Vaška, popřípadě drsného rockera Petra Koláře.
Nicméně si Zdeněk Troška zaslouží pochvalu alespoň za technickou stránku filmu. Což je právě jeden z aspektů, který Doktora pozdvihuje nad režisérovy předchozí slátaniny. Zdařilá je především kamera, která je tentokrát oproštěna i od typicky zběsilého švenkování. Troškova spolupráce s kameramanem Želar Asenem Šopovem se zkrátka vyplatila. Ovšem na druhou stranu jako omluva za to, že musí divák zaplatit 160 korun, je dobrá kamera zoufale málo. Od komedie člověk čeká, že se prostě pobaví. U této se tak maximálně dobře prospíte. Pokud vám tedy můžu poradit - daleko víc a hlavně zadarmo se zasmějete u tohoto videa, které s Doktorem od jezera hrochů souvisí.
hodnocení
40 %
jedním dechem
Z bahna se Zdeněk Troška už vyhrabal, ke břehu je to však stále ještě daleko.
Autor si zatím nevyplnil svoje mikrobio. Zatím se musíte spokojit s tím, že umí číst a psát.