75 %

Bavila som sa, to áno, ale preferujem reálnejšie ladený dej, toto bola taká krv všade možno len aby bolo. Ale zase, bavila som sa, zasmiala som.

Fakt jsem koukal výborný film, nevěřil jsem vlastním očím a rikal jsem si to není možný ono to je fakt skvělé!
Pak přišel konec a já si vzpomněl kdo to natočil, nechápu proč ten konec musí bejt takový kus lejna..

Dostatečně předvidatelná linka příběhu mi překvapivě nevzala požitek z filmu. Tarantinův asi nejlepší počin. Výborné obsazení, dobrý scenář, výborné ztvárnění...nemám výhrady. Jedinou maličkou chybičku spatřuji v použité hudbě. Naštěstí jen místy a to ve scénách kde se rapuje. Film mě bavil , děj mě vtáhl a to je to oč tu běží a co hledám. 90%

Christoph Waltz

Je to výborně natočený western, který má hvězdné obsazení, zajímavé zápletky, akční děj s vtipnými scénami a to vše pospojované nápaditým příběhem.

Tak to vidím já...

No dobře, tohle nepochybně vyšlo. Nebýt toho rozplizlého konce, byl by to nejspíš nejlepší a rozhodně nejzábavnější Tarantino. Osobně mistra hypu nemusím, ale nebudu se stavět proti něčemu, co mě první polovinu bavilo královsky, druhou obstojně.

Tarantino....

Aneb hodně krve, hodně kecání, stylová hudba a super herci. To, co standardně nabízí tenhle šílený režisér jako základní nabídku ve svých filmech, nechybí ani v Djangovi. Takže nebýt tuny zbytečného plkání, byl by můj výsledný dojem ještě lepší, předlouhé rozhovory považuji za jedinou skutečnou slabinu filmu. Mě to prostě nebaví. A to i v případě, že hovory vedou tak vynikající herci, jakými v roli hajzla vynikající Leonardo DiCaprio, Tarantinův superobjev Waltz a živel Foxx bezesporu jsou. A málem bych ještě zapomněla na též dobře hrajícího Samuela L. Jacksona, i když toho bych přísahám bůh bez závěrečných titulků v životě nepoznala.

Tarantino ve svém oboru umí chodit, to se mu musí nechat. Má takový talent, že skoro nikdy nešlápne vedle, ať už zkouší jakýkoliv žánr, což z něj dělá člověka, na jehož další práci se třese celý filmový svět. Věděl jsem, že Nespoutaný Django uspěje i jako western, ovšem musím přesto říct, že jsem poněkud zklamaný. Upuštění od kapitolového a občas i částečně retrospektivního stylu mi jako chyba nepřijde. Django má tu výhodu, že i když je jeho děj striktně chronologický, pořád nepostrádá další tarantinovské rysy jako pestrý výběr zajímavých postav a širokou škálu dialogů, na kterých se zakládá víc než na samotném příběhu. Když se zaměřím na příběh, jeho celkovou kompozici oceňuji zvlášť za koukatelnost, originalitu, žádné černobílé dobro a zlo, humor i nepředvídatelnost, když se to tak vezme v určitých momentech. Vzhledem k tomu, že toto všechno smícháno dohromady tvoří komplexní celek, je těžké přesně určit příčinu, ale to zklamání vzrostlo jednoduše z nudy. V polovině film dosáhl vrcholu a pak to s ním šlo jenom z kopce. A to ne kvůli poklesu kvality, ale spíš atraktivity, z mého pohledu. Django je skvělý film, ale jen na jedno použití.

Negři. Otrokáři. Kečup.

Nespoutaný Django je western, který natočil Tarantino, který vypadá jako western, který natočil Tarantino. Minimálně na první pohled. Cákance krve, báječně vybraná hudba, absurdní situace… to všechno známe. Otrokářská problematika je ovšem podána mnohem závažněji a fundovaněji, než bych čekala. Například Evropan, který se staví morálně mimo americké praktiky, a zároveň na nich profituje, je víc než trefný, stejně jako fakt, že nejrasističtější postavou filmu je černoch. Zároveň nechybí mnoho neuvěřitelně zábavných konverzací (končících v tratolišti krve), sofistikovaných plánů (končících bezhlavou řežbou) a zásoba záporáků na odstřel (končící podle plánu). Tarantino jako obvykle skládá film z několika dílčích příběhů, a i když ho na můj vkus místy moc natahuje, stejně většinu času je na co koukat a je to zábava.

Unchained

Tarantino se ničeho neštítí a to je dobře, protože jinak se originální film, v záplavě těch dnešních kopíráků, udělat nedá.
Do absolutního hodnocení nechybělo mnoho.

Tarantino opět dokazuje, že vládne svému řemeslu a jeho Nespoutaný Django je v žánrovém dělení jedním z mála skutečně kvalitních westernů. Western, který se místo tupých frajerských kovbojů zaměřil na jedno z nejpalčivějších témat americké historie, do kterého zasadil vtip, napětí, akci a lásku. Epos, který nikoho nekopíruje, využívá dokonale hudební možnosti v těch správných scénách, během kterých se divákovi notně zpomaluje čas proto, aby si vše náležitě užil. Vůbec jeho styl používání hudby jsou ta nejstylovější audiovizuální intermezza, která můžeme ve filmu vidět. A i ten hip hop a rap tam ze své podstaty patří, protože jeho vznik, popřípadě šíření, je úzce spjato s otroctvím. Mnozí režiséři se snaží o podobnou práci s hudbou ve svých filmech, ale nepamatuji se, že by to někomu takto vycházelo. Je to zábava, která je o to zábavnější, čím více se blíží svému konci. Osmdesát se mně zdá jako adekvátní střízlivé hodnocení, ale může i růst. S Hanebnými pancharty ukázka filmařiny první třídy. Budoucí klasiky.

Tarantino

Těšila jsem se, ač se mimo jiné jedná o western, žánr, který příliš nemusím. Od prvních tónů a záběrů bylo jasné, že tohle bude typický zástupce svého žánru, jdoucí v jeho šlépějích, ale zároveň to bude film, který si Tarantino udělal tak trochu po svém. A udělal to skvěle. Jeho filmy mě baví, Django nebude výjimkou. Životné a živelné postavy dodávají šťávu, nechybí spousta dějových zvratů (ač uznávám, že někdy je to už trochu překombinované), ani akční scény. Všechno je to cool, zábavné a provokativní. Funguje to. Výborná obroda žánru, který kdysi frčel a dneska ho moc lidí neumí a nedělá...