RECENZE FILMU

Dosud téměř neznámý režisér Neill Blomkamp si razí cestu na výsluní pod ochrannými křídly Petera Jacksona, který se chopil produkce tohoto filmu. 30 milionů dolarů Blomkampovi bohatě stačilo na to, aby natočil film, který se v kinech a domácích filmotékách rozhodně neztratí. Je pomalu příjemným pravidlem, že takové nízkorozpočtové filmy vypadají alespoň dvakrát tak nákladněji, než skutečně jsou. Z filmu navíc čiší filmařská nadšenost a syrovost, která se v omezeném rozpočtu dostává do popředí o to výrazněji. District 9 má ty nejlepší předpoklady přitáhnout diváky do kin a pozvednout sci-fi žánr, který v poslední době příliš často neuspokojuje.


Režisér využívá nesmrtelného sci-fi námětu, ve kterém se objevují bytosti z vesmíru. Téma, kterého se filmaři nikdy nevzdají a které je zpracováno téměř na všechny způsoby. Blomkamp se ale jako jeden z mála nesoustředí na moment prvotního setkání. Vynechal všechnu tu hysterii kolem příletu bytostí z vesmíru spolu s proslovy prezidentů a rovnou nás seznámí se zažitou situací a mimozemšťany, kteří u lidí nevzbuzují údiv a respekt, ale odpor.


Tento mladý režisér nám již podruhé zpracovává problematiku apartheidu a opět si pro dění vybral své rodné město, jihoafrický Johannesburg. Poprvé to bylo v krátkém filmu Alive in Joburg, což by se dalo považovat za jakousi demoverzi Districtu 9. Blomkamp tam ukázal, že má svůj způsob vyprávění a neváhal film obohatit po skvělé trikové a kamerové stránce. Své vize nyní dokázal přenést z šestiminutového kraťasu do dvouhodinového filmu a řídká kaše rozhodně nevznikla.


V Districtu 9 se nesetkáme s rasovými konflikty mezi bílým a černým obyvatelstvem. Obětí rasismu, nesnášenlivosti a segregace se stanou pouze návštěvníci z jiné planety. Blomkamp se na to dívá chytře a ukazuje nám, jak se barevně rozdílní lidé spojí, když se objeví ještě někdo odlišnější. Začátek filmu je prezentován v bez problémů uvěřitelné dokumentární formě. Ústřední postavou filmu je Wikus van de Merwe, který je zahrán výborným nehercem Sharltem Copleyem. Ten během filmu s přehledem projde širokospektrou proměnou. Wikus je klasický úředník s průkazem agenta soukromé organizace MNU v ruce, který má řídit důležitou operaci, jejímž úkolem je vystěhovat mimozemšťany z města do odlehlého koncentračního tábora. Během prohlídky jednoho z obydlí se však Wikus dostane do kontaktu s mimozemskou látkou, která způsobí jeho postupnou mutaci. Film tak začíná nabírat dramatické obrátky doplňované drsno-vtipnými situacemi.


Dokumentární forma je nenápadně upozaděna a začíná rozvíjení samotného děje, což ovšem neznamená, že by měl film problém s autentickým vyzněním. Wikus se ocitne v hledáčku vědců z MNU, kteří chtějí jeho vzácnou mutaci využít k vojenským účelům. Pro společnost neprospěšní mimozemšťané, označovaní lidmi jako prawns (krevety), se tak stanou jedinými, u kterých může Wikus hledat úkryt a zároveň východisko ze své zoufalé situace. Vše ovšem není tak jednoduché, jak se může zdát a Blomkamp rozhodně neztrácí půdu pod nohama.


Z Wikuse se stal osamocený štvanec, který musí rychle jednat a režisér tomu přizpůsobuje i tempo vyprávění. Film přeřazuje na dramatické akční sci-fi plné dynamických přestřelek, vypjatých situací a ke slovu se dostanou i robotické exoskelety s gravitační puškou a dalšími specialitkami připomínající spíše zbraně z počítačových her. K tomu spatříme množství scén, které si bude divák doslova vychutnávat. Nebudu konkretizovat, ale je jich minimálně pět a právě v takových momentech má člověk ten sváteční pocit, kdy režisér něco, co buduje celou hodinu, dokáže u diváka přeměnit v kladné dojmy a film na nich posouvat dál i přes nějaký ten scenáristický nedostatek, který tím pádem rádi odpustíme. Svou práci zároveň neznehodnotí nějakým bláznivým zvratem, na který by divák nejraději zapomněl a uchoval si jen ten předchozí dojem.


Samotné zakončení filmu nabízí divákovi tu hořkou příchuť, která nám ukáže, jak je jednání a uvažování některých lidí směšné. Vyhledávání a potlačování odlišných lidí skončí a pak zbývá než se zeptat „a co teď, po kom teď půjdem?" Ano, i u Districtu 9 se dá zauvažovat. Na množství způsobů. Přesto bych řekl, že spíše než přemýšlet se u něj budete skvěle bavit. Nikdo ovšem neříká, že nelze zvládnout obojí.