RECENZE FILMU

Začíná to jako Zamilovat se a končí skoro jako Uprchlík smixovaný s Likvidátorem aneb Jděte s těmi „převratnými“ konci už do háje!

Na tenhle snímek jsem se docela těšila. Clive Owen je nejen pohledný chlapík, ale také velice dobrý a charismatický herec. Jennifer Aniston sice nepovažuji za kdovíjakou krásku, ovšem své kouzlo má taky a s hraním na tom není vůbec špatně. Filmové upoutávky a synopse slibovaly něco jako milostný thriller, což není v poslední době zas tak časté spojení.

Vida, že by něco nového? Ne ne. Pouhá reklama. S tou milostnou stránkou filmu je to skutečně jen kamufláž - v celém filmu se neobjeví kromě pár polibků a „svlékaček“ jediná erotická scéna! – a ten zbytek je smíchaných několik již omletých příběhů dohromady.

Bylo to totiž tak: Charles (C. Owen) má sice půvabnou a milující ženu a hezounkou dcerušku, ovšem při jedné z obvyklých nudných cest do práce vlakem se shodou okolností seznámí s atraktivní byznysmenkou Lucindou (J. Aniston). Ta je také vdaná a jejím největším pokladem je také malá dcerka. Přes tyto překážky mezi nimi přeskočila jiskra a po několika dnech si to šinou rovnou do hotelu, aby se konečně nabažili svých žádoucích těl. Jedna košile rozepnutá, druhá košile rozepnutá, mlasky mlask – jenže v tu ránu buch! někdo vrazí do dveří a už míří pistolí k Lucindině rozkošné hlavince! Přepadení! Pěkné vyvrcholení příjemně stráveného večera.

U zlomeného nosu, pár šrámů a modřin na Chuckově tváři to ovšem nekončí. Násilník (Vincent Cassel) neudělá nic jiného, než že Lucindu znásilní a za to, že dá (prý!) dvojici pokoj, požaduje deset tisíc dolarů. Lucinda, přestože zlomená, odmítá jít na policii, protože by prozrazení její avantýry (přestože vlastně nikdy nedokonané) mohlo ohrozit rodinu, a odmítá se s Chuckem dále stýkat. A ten to chudák odnese se vším všudy. Philippe La Roche, francouzský vyděrač a gangster, požaduje tentokrát sto tisíc – jinak ublíží jak Lucindě, tak Chuckově rodině. Chuck povolí – přestože peníze s manželkou šetřili několik let na to, aby mohli dceři trpící vážným typem cukrovky pořídit lepší léčebné zařízení…
A pak? Pak se sám Charlie, ale hlavně my diváci, nestačíme divit, co že za další odhalení nám pan scenárista ukuchtil. Mohu vám prozradit to, že se poslední část filmu opět ponese v duchu provařeného „nic není takové, jak se zdá“ – a ty, diváku, si ji spíše nechej dovyprávět někým, komu není líto vyhodit stovku za lístek do kina. Za zhlédnutí totiž ten zbytek opravdu moc nestojí.

Už onen první zlom, který přišel asi v pětadvacáté minutě filmu, byl docela pořádnou ťafkou: skutečně si myslíte, že se z těch dvou stanou milenci a že jim to aspoň chvíli bude klapat. Chyba lávky. Ale to, co přijde poté (nebudu prozrazovat, ovšem nezapomínejte na zmíněné heslo), a nastavovaný závěr už skutečně s prvotně načrtnutou linií nemá co dělat a při závěrečných titulcích si připadáte, jako byste sledovali úplně nějaký jiný film. A o to zvláštnější je to probuzení, když si uvědomíte, že scénář podle románu Jamese Siegela napsal docela renomovaný scenárista Stuart Beattie, který stvořil opravdu povedený Collateral.

Proč do snímku šel Clive Owen, nad tím mi zůstává už vůbec rozum stát. Jméno švédského režiséra Mikaela Hafströma nám zato moc neřekne: dosud točil snímky ve své domovině. Kdoví, jaké byly kvality, ovšem určitě nebyly tak typicky hollywoodsky klišácké – je jasné, že se Mikael nechtěl zpronevěřit zažitým schématům ani příliš experimentovat. Vidět ovšem tak zajímavou hlavní hereckou dvojici v takovém předvídatelném a patosu plném příběhu s moralistickým poučením (Nebuď nevěrný, vymstí se to – nebourej rodinné hnízdo!) je velká škoda a jak jsem již řekla, škoda i vašich vyhozených peněz.