RECENZE FILMU

Jsou čtyři ráno, snad i víc, já koukám vzhůru na měsíc, pak dolů do ulic, kde lampy bloudí, snad je to jedna z nočních můr, co vidím, to je soudní dvůr a na něm sněhu sedm metrů a půl. Tak jsme si zazpívali a teď k filmu... Jakýmsi haluzáckým způsobem se u mě objevilo DVD filmu Den poté. Optala jsem se své mladší sestry, co to je (ona totiž má v hlavě obrovskou databázi všech hollywoodských fláků, co se za posledních 5 let natočily, i s jejich hlavními představiteli). Bylo mi řečeno, že je to filmeček z žánru katastrofických. To mě moc nepotěšilo, protože nejsem zrovna velký fanda této kategorie filmů. No co si budeme povídat, snad všechny filmy, co se natočily o nějaké katastrofě, byly samy o sobě katastrofální. A bohužel, nejinak tomu je i u Dnu poté.

Film už na začátku zarazí svojí klišovitostí. Někdy mně připadá, že filmaři v Americe snad mají jasné pokyny od vlády, a aspoň jednou za rok musí vyprodukovat strašný kýč a agitní „koukando grando“ pro Amerikánce. Dříve mě to vadilo, tyhle filmy jsem nenáviděla - ale teď je mi smutno, když na to koukám… Říkám si „Škoda těch peněz!!!“ A ptám se: „Proč?! Proč proboha?! Každý rok se dovídáme to samé!“ My už přece víme, že USA je národ hrdinů, pohledných a nejvzdělanějších profesorů, co jakoby z oka vypadli aktérům z reklam na žiletky či pánské voňavky. Víme, že Američané obětují životy za své rodiny i rodiny svých přátel. Už přece dávno víme, že američtí lékaři do poslední chvíle tráví čas i riskují svoje životy za své pacienty. A každý ví, že prezidenti USA jsou charakterní lidi, co pláčou v kanceláři, když se nějaká strašná věc děje jejich občanům, že opouští hrdinsky svoji zem poslední a pak umřou. No a to, co jsem tu naznačila, je prakticky celý děj filmu.

Profesor, kterého na konferenci nikdo neposlouchá, předpovídá dobu ledovou, která má přijít za sto nebo tisíc let. Ale co se náhle nestane, ona přichází jako na potvoru už za týden. Bohužel je však ignorován díky vydřiduchovi viceprezidentovi, který hledí jen na ekonomiku země (to se tu zdůrazňuje několikrát, aby i ten nejhloupější Američan věděl, že peníze jsou hybatelem světa a že je to zlá a zákeřná věc). Když už se katastrofa přibližuje a profesora začnou lidé kolem poslouchat, spojí se s ním jakási pohledná šéfka NASA. Ta s ním pracuje v zaneřáděné malé soukromé kanceláři – zřejmě aby bylo vidět, že všichni tito vyvolenci pátrají na vlastní pěst a málem snad na vlastní náklady (v tomto momentu brečím nad trapností filmu). Komunikují pomocí telefonu s kosmonauty (taky zvláštní moment filmu). Nakonec udělají kompletní zprávu pro pana prezidenta, a ten konečně evakuuje obyvatele z USA. Ovšem bohužel New York už má

smůlu. A to tady máme zase další strašnou „náhodu“, která se stává ve všech filmech tohoto druhu.

V New Yorku je profesorův sedmnáctiletý syn. Je to chytrý chlapec, navíc je dojemně zamilovaný do své spolužačky… Jediná věc v jeho životě (krom dobývání sličné slečny v krajních chvílích života, kdy mají nejistou budoucnost… ale budiž), čím strádá náš chudáček, je to, že jeho otec je příliš zaměstnán a nemá na něj čas. A proto mu náš profesor odhodlaně slíbí, že pro něj do New Yorku přijde. Tak se za ním vydá. K němu se přidají jeho dva věrní kolegové, ten jeden zahyne přesně tak jako ve filmu Vertical limit, čili sebeobětováním, aby všichni opět viděli, co dokáží Američané. Ti se podle filmu zřejmě rozdají do posledního kousíčku, aby pomohli druhým. No tahle zápletka je patrně asi nejtrapnější. Nakonec tedy otec dorazí do New Yorku a šťastný happyend je na spadnutí. Zaslzené oči diváků v kině se blýskají ve tmě, slyšíme mírné popotahování a sem tam usmrknutí do kapesníků a pak zapějeme americkou hymnu...

Sláva Americe, vždyť profesor, synátor, synátorova láska, synátorova konkurence, synátorův kamarád, knihovník a knihovnice, bezdomovec a jeho špinavé psisko přežili! Zřejmě to je zlaté jádro americké populace, když právě oni přežili katastrofu! Takhle si to asi představuji američtí tvůrci, ale o tom tedy silně pochybuji. I když je pravda, že pokud filmová tvorba má vypovídat cosi o kultuře státu, kde onen film vznikl, v Americe je všechno možné. Na závěr máme zlatý hřeb trapnosti filmu, a to poselství o zemích třetího světa, které mezi sebe přijaly emigranty z Evropy a USA. No nevím, jak by se do přelidněné jižní Ameriky vešli imigranti z USA, ale celkem víc by mě zajímalo, jakou pohádku si představovali tvůrci pod přijetím západní evropské civilizace islámskými státy. Zřejmě by Evropanům vyhradili místečko na Sahaře a tam by ještě na nás poslali Usámu… Tady je zcela evidentně vidět, že se tím nikdo nezabýval, že Američané vědí sotva, kde Evropa leží… a nějaké politické záležitosti? To je jedno, o tom masový divák v USA ví stejně kulové, beztak mají představu, že tu kočujeme spolu s beduíny, proto bez problémů hezky „alou“ do Afriky. Docela se divím, že ve filmu Američani neemigrovali ještě do Iráku, kde by jejich příjezd oslavovaly davy Arabů s americkými vlaječkami a s americkým úsměvem na tváři a vítali své „osvoboditele“. Ale to už by bylo snad i těm Američanům podezřelé…

No a teď se podíváme na technické zpracování filmu. Po této stránce se nedá na nic stěžovat. Je vidět, že film nepatří mezi nízkorozpočtové filmy, takže se dočkáte skvělých efektů – mně se hlavně líbily efekty s vodou. Zasněžený New York už vypadal dost nepřirozeně. Co se mě taky nezdálo moc povedené, byli ti počítačově zpracovaní vlci… Jinak ostatní bylo úžasné, létající autobusy, taxíky, plechy, padající budovy, tornáda v L.A. Když tornádo ničilo notoricky známý nápis Hollywood v L.A, jen jsem si říkala „Kéž by s ním ještě do víru americké apokalypsy přibralo tento film“… No bohužel se tak nestalo. Ale zas bohudík pro mě – aspoň mám o čem psát…

A co říci závěrem? Snad jen, že film je pro mě naprosto stupidní. Stupidní děj, stupidní scénář. Ptám se, proč proboha se Roland Emmerich zapletl do tohoto filmu. Nikdo neví. Ale určitě si tenhle film najde své příznivce, kterým se bude líbit a kteří jej budou opěvovat. Já osobně jsem z něj měla jenom husí kůži. Radši se podívejte na nějakou pohádku o zlém loupežníkovi a švarném Honzovi - míra naivnosti je tu stejná, poselství taky, děj stejně nereálný, snad jen efekty budou horší... Ale pro mě za mě, běžte si na to do kina, půjčete si videokazetu/DVD… Pokud v sobě máte určitou dávku sadomasochismu, bude se vám to líbit, jako třeba mé mladší sestře.