Bresson

Můj druhý Bresson, který určitě nebyl mým posledním, něčím mě totiž fascinuje. Jeho styl není to, co by se mi bezprostředně líbilo, přesto mě jako režisér zaujal a baví. Deník venkovského faráře byl lepší než Dámy z Bouloňského lesíka, které jsem viděla včera. Ne o moc, ne o málo, prostě byl. V Deníku se prakticky nic neděje, ten film nemá děj a příběh, na jaký bývá většinový divák zvyklý. To jsou charakteristiky, které mi normálně vadívají. Tady ne. Naopak jsem si film užívala. Prvotní nesympatičnost faráře se u mě po nějaké době přelila v podivný soucit kombinovaný se zaujetím. Paralela se životem Krista už je jen třešničkou na dortu. Deník venkovského faráře je tak zneklidňující, až se mi líbil.